Finále Fed Cupu 2016
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Finále Fed Cupu 2016 představovalo vyvrcholení 54. ročníku největší každoročně hrané týmové soutěže v ženském sportu.[1] Fed Cup jako soupeření ženských reprezentačních družstev v tenise vznikl roku 1963 v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis).
.jpg)
V sezóně 2016 se do soutěže zapojilo 102 týmů, o tři více než v předchozím roce,[2] a v nejvyšší osmičlenné úrovni – světové skupině – došel do finále výběr dvojnásobných obhájkyň trofeje z České republiky a jejich vyzývatelek z Francie.[3]
Dějištěm finále se ve dnech 12. a 13. listopadu 2016 stala štrasburská hala Rhénus Sport. Oba týmy se v minulosti utkaly šestkrát a každý si připsal po třech vítězstvích.[4]
Rozhodující sada úvodního zápasu trvající 2.24 hodin, kterou vyhrála Karolína Plíšková nad Kristinou Mladenovicovou poměrem gamů 16:14, byla nejdelším setem dosavadní historie finále Fed Cupu a druhým nejdelším rozhodujícím setem v celé soutěži od roku 1963. Utkání skončilo po 3.48 hodinách, což znamenalo překonání rekordu nejdelšího zápasu historie českého týmu, hraného 3.03 hodin, mezi Strýcovou a Aniovou (2004), stejně tak i zdolání rekordní délky 3.06 hodin duelu mezi Parmentierovou a Hantuchovou (2012) v rámci francouzské reprezentace.[5][6][7][8][9]
Pátý titul z předešlých šesti ročníků vybojoval český tým ve složení Karolína Plíšková, Petra Kvitová, Barbora Strýcová a Lucie Hradecká a získal tak hattrick, první od roků 1993–1995, kdy soutěž vyhrálo Španělsko. Celkově si vítězný výběr připsal jubilejní desátý triumf.[10]
Češky ve finále zdolaly Francii 3:2 na zápasy, když rozhodla až závěrečná čtyřhra, stejně jako ve třech předchozích utkáních české reprezentace. Jako druhý tým dosáhly české hráčky výhry bez zápasu odehraného na domácí půdě a zopakovaly svůj výkon ze sezóny 2011. Petra Kvitová se pátou trofejí stala nejúspěšnější českou reprezentantkou poté, co překonala čtyři vavříny Heleny Sukové. Petr Pála dosáhl jako první nehrající kapitán v historii Fed Cupu na pět titulů.[10][11] Po zápase odstoupila francouzská nehrající kapitánka Amélie Mauresmová, která tým vedla od července 2012, v souvislosti s těhotenstvím a neschopností plnit závazky v sezóně 2017.[12]
Remove ads
Historie finalistů
| Úspěšnost ve finále | ||
 Francie | 2–2 | 50 % |
 Česko | 9–1 | 90 % |
Francie vyhrála soutěž dvakrát a dělila se o šesté místo historických tabulek s Německem. Ve Fed Cupu debutovala v premiérové sezóně 1963 a do roku 2016 zůstává jednou ze čtyř zemí, které odehrály všech 54 ročníků. Premiérový titul vybojovala v roce 1997 a druhý přidala roku 2003; dvakrát skončila jako poražený finalista. Do světové skupiny se francouzské tenistky naposledy vrátily v sezóně 2015 po tříletém období ve druhé nejvyšší úrovni. Řídící organizací reprezentačního družstva je národní svaz Fédération Française de tennis.[8]
Týmovým statistikám vévodila bývalá světová trojka Nathalie Tauziatová, která vyhrála celkově 33 zápasů a během šestnácti ročníků nastoupila do 40 mezistátních utkání, což představuje rekordní hodnoty francouzského družstva. Bývalá světová jednička Amélie Mauresmová zvítězila v nejvíce 30 dvouhrách. Nejdelší šňůra 7zápasové neporazitelnosti Francouzek začala v úvodním kole světové skupiny 2003 a skončila v listopadovém semifinále světové skupiny 2004.[8]
.jpg)
Česko vstupovala do finále s devíti tituly jako druhý celek historických tabulek soutěže. V předchozích pěti ročnících 2011–2015 tým utrpěl pouze jedinou prohru v semifinále 2013 proti Italkám, zbývajících patnáct mezistátních střetnutí dovedl k vítězství. V rámci samostatného státu – od roku 1993, vyhrály české reprezentantky čtyřikrát v letech 2011, 2012, 2014 a 2015. Dalších pět titulů z let 1975, 1983, 1984, 1985 a 1988 získaly v rámci československého fedcupového družstva. Češky byly jedním ze dvou týmů od nastolení formátu domácích a venkovních zápasů, které dokázaly získat titul bez odehraného utkání na domácí půdě a to v roce 2011. Tento scénář zopakovaly podruhé.[13]
Mezinárodní tenisová federace pojímala Českou republiku jako jeho nástupce. Do statistik tak byly Češkám připsány všechny výsledky od roku 1963. Řídící organizací reprezentačního družstva je Český tenisový svaz.[9]
Helena Suková zaznamenala nejvíce 57 vítězných zápasů a odehrála nejvyšší počet 13 ročníků. Nejdelší šňůra neporazitelnosti české reprezentace činila mezi červencem 1983 a červencem 1986 devatenáct zápasů.[9]
Remove ads
Místo konání
Za místo konání zvolila v červnu 2016 Francie arénu Rhénus Sport, s kapacitou přes 6 tisíc sedících diváků, ležící v severní štrasburské čtvrti Wacken. Finále se odehrávalo na dvorci s tvrdým povrchem a míči Wilson US Open.[14]
Utkání francouzského a českého týmu
Francouzský tým se do roku 2016 s českým družstvem utkal celkově šestkrát a každý z dvojice vyhrál tři mezistátní zápasy, když byly do statistik započítány všechny duely od roku 1963.[4]
Francie dvakrát nastoupila proti předchozímu státnímu útvaru – Československu, a to v letech 1975 a 1984. Samostatná Česká republika pak odehrála s výběrem „země galského kohouta“ čtyři utkání v ročnících 1993, 2001, 2006 a 2015. Dvakrát se hrálo na francouzském území, jednou v Česku a třikrát na neutrální půdě, v Brazílii, Německu a Španělsku.[4]
Oba finalisté vyhráli všechna svá domácí utkání. Pokud český, respektive československý tým porazil Francii, vždy získal titul.[15]
1975: Semifinále světové skupiny
| TCH–FRA 3:0 | 10. května 1975, Aixoise C.C. (antuka/venku), Aix-en-Provence, Francie[16] | |||
| Zápas | Československo | Francie | výsledek | stav |
| 1. dvouhra | Martina Navrátilová | Gail Benedettiová | 6–3, 6–2 | 1:0 |
| 2. dvouhra | Renáta Tomanová | Nathalie Fuchsová | 6–3, 3–6, 6–4 | 2:0 |
| čtyřhra | Martina Navrátilová Renáta Tomanová |
Gail Benedettiová Rosy Darmonová |
6–4, 6–3 | 3:0 |
| Československo ročník 1975 vyhrálo a získalo první titul. | ||||
1984: Čtvrtfinále světové skupiny
| TCH–FRA 3:0 | 15.–22. července 1984, Pinheiros Sports Club (antuka/venku), São Paulo, Brazílie[17] | |||
| Zápas | Československo | Francie | výsledek | stav |
| 1. dvouhra | Helena Suková | Marie-Christine Callejová | 6–4, 6–1 | 1:0 |
| 2. dvouhra | Hana Mandlíková | Catherine Tanvierová | 6–3, 6–4 | 2:0 |
| čtyřhra | Iva Budařová Marcela Skuherská |
Catherine Suireová Catherine Tanvieová |
4–6, 6–1, 6–3 | 3:0 |
| Československo ročník 1984 vyhrálo a získalo třetí titul. | ||||
1993: Čtvrtfinále světové skupiny
| FRA–CZE 3:0 | 23. července 1993, Waldstadion T.C. (antuka/venku), Frankfurt, Německo[18] | |||
| Zápas | Francie | Česko | výsledek | stav |
| 1. dvouhra | Julie Halardová | Helena Suková | 7–6(7–3), 6–4 | 1:0 |
| 2. dvouhra | Nathalie Tauziatová | Jana Novotná | 6–1, 0–6, 6–3 | 2:0 |
| čtyřhra | Isabelle Demongeotová Pascale Paradis-Mangonová |
Andrea Strnadová Radka Zrubáková |
6–4, 3–6, 6–3 | 3:0 |
| Francie v ročníku 1993 vypadla v semifinále se Španělskem. | ||||
2001: Základní skupina A světové skupiny
| FRA–CZE 3:0 | 8. listopadu 2001, Parque Ferial Juan Carlos I (antuka/hala), Madrid, Španělsko[19] | |||
| Zápas | Francie | Česko | výsledek | stav |
| 1. dvouhra | Sandrine Testudová | Květa Hrdličková | 6–4, 6–1 | 1:0 |
| 2. dvouhra | Amélie Mauresmová | Denisa Chládková | 6–2, 7–5 | 2:0 |
| čtyřhra | Nathalie Tauziatová Sandrine Testudová |
Petra Cetkovská Alena Vašková |
6–3, 6–2 | 3:0 |
| Francie v ročníku 2001 skončila na 2. místě základní skupiny. | ||||
2006: Baráž světové skupiny
| FRA–CZE 3:2 | 15.–16. července 2006, US Cagnes Tennis (antuka/venku), Cagnes-sur-Mer, Francie[20] | |||
| Zápas | Francie | Česko | výsledek | stav |
| 1. dvouhra | Taťána Golovinová | Nicole Vaidišová | 1–6, 6–3, 9–11 | 0:1 |
| 2. dvouhra | Nathalie Dechyová | Lucie Šafářová | 5–7, 6–3, 9–7 | 1:1 |
| 3. dvouhra | Nathalie Dechyová | Nicole Vaidišová | 2–6, 3–6 | 1:2 |
| 4. dvouhra | Taťána Golovinová | Lucie Šafářová | 6–2, 6–1 | 2:2 |
| čtyřhra | Séverine Brémondová Taťána Golovinová |
Iveta Benešová Květa Peschkeová |
6–4, 7–6(7–2) | 3:2 |
| Francie se v ročníku 2006 zachránila ve světové skupině pro rok 2007. | ||||
2015: Semifinále světové skupiny
| CZE–FRA 3:1 | 18.–19. dubna 2015, ČEZ Aréna (tvrdý/hala), Ostrava, Česko[21] | |||
| Zápas | Česko | Francie | výsledek | stav |
| 1. dvouhra | Lucie Šafářová | Caroline Garciaová | 4–6, 7–6(7–1), 6–1 | 1:0 |
| 2. dvouhra | Petra Kvitová | Kristina Mladenovicová | 6–3, 6–4 | 2:0 |
| 3. dvouhra | Petra Kvitová | Caroline Garciaová | 6–4, 6–4 | 3:0 |
| 4. dvouhra | Lucie Šafářová | Kristina Mladenovicová | nehráno | — |
| čtyřhra | Lucie Šafářová Barbora Strýcová |
Kristina Mladenovicová Pauline Parmentierová |
6–0, 3–6, 8–10 | 3:1 |
| Česko ročník 2015 vyhrálo a získalo devátý titul. | ||||
Remove ads
Finalisté
Francie
| Cesta do finále | ||
| Čtvrtfinále |  Itálie | 4:1 |
| Semifinále |  Nizozemsko | 3:2 |
Fedcupovému týmu Francie patřilo v době konání 2. místo na žebříčku ITF. Nehrající kapitánkou je bývalá reprezentantka a světová jednička Amélie Mauresmová, která vyhrála soutěž v roce 2003. Po Courtové, Evertové a Kingové se tak v případě titulu mohla stát čtvrtou vítězkou, která ve Fed Cupu triumfovala jako aktivní hráčka i jako nehrající kapitánka.[22]
Ve čtvrtfinále si Francouzky v marseillské aréně poradily s Itálií 4:1 na zápasy. V jedenáctém vzájemném měření sil obou týmů vyhrála obě dvouhry Caroline Garciaová, když nejdříve přehrála Saru Erraniovou a poté Camilu Giorgiovou. Jeden bod přidala Kristina Mladenovicová proti Erraniové a poslední čtvrtý, deblová dvojice. Mladenovicová s Garciaovou, které v průběhu sezóny vytvořily nejlepší pár světa, dovolily Erraniové s Caregarovou uhrát jediný game.[23]
V trélazéském semifinále Francie přivítala na halové antuce Nizozemsko, které se ujalo vedení 2:1 na zápasy, aby domácí tým dokázal vývoj otočit na konečný poměr 3:2. Kiki Bertensová získala oba singlové body po výhrách nad Garciaovou i Mladenovicovou. Naopak nizozemská dvojka Richèl Hogenkampová neuspěla v sobotní dvouhře a další členka družstva Arantxa Rusová odešla poražena z nedělního duelu. O postupujícím rozhodla až závěrečná čtyřhra, v níž triumfovaly Garciaová s Mladenovicovou nad dvojicí Bertensová a Hogenkampová, přestože domácí hráčky ztratily úvodní sadu. Francouzské reprezentantky se tak probojovaly do finále poprvé od roku 2005, celkově popáté a jako devátý nenasazený tým v historii.[24][25][26]
V roli nenasazeného družstva vyhrály trofej pouze Italky, když triumfovaly v roce 2006. Francie se mohla stát druhou takovou zemí.[26]
Dočasné vyřazení z týmu před finále
Francouzský svaz Fédération Française de tennis se v závěru srpna 2016 rozhodl vyřadit z týmu Carolinu Garciaovou a Kristinu Mladenovicovou pro jejich nevhodnou reprezentaci země na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, když sdělil, že se provinily proti zásadám her a poškodily tím pověst tenisu. V daviscupovém družstvu byl ze stejného důvodu postižen Benoît Paire.
Dotčené tenistky, jako jedny z favoritek deblové soutěže, vypadly již v prvním kole, a prudce se ohradily proti francouzskému svazu, jenž podle jejich názoru mohl za informační chaos ve věci oblečení. Do zápasu se každá z nich chystala nastoupit v jiném oděvu, což pravidla neumožňovala. Garciová si tak musela vypůjčit výstroj spoluhráčky a ze zamlčení této informace kritizovaly činovníky.[27][28] Svaz dočasnou suspenzaci zrušil na svém jednání z 24. září 2016 a tenistkám povolil start ve finálovém zápasu.[29]
Nominace
Kapitánka Mauresmová učinila nominaci v poslední možný termín, deset dní před zahájením. Místo v sestavě získaly tři nejvýše postavené singlistky a zkušená čtvrtá hráčka: Caroline Garciaová, Kristina Mladenovicová, Alizé Cornetová a Pauline Parmentierová.[30] Garciaová s Mladenovicovou tvořily nejlepší světový deblový pár, když obě sdílely 2. místo na žebříčku a WTA Tour je vyhlásila dvojicí roku 2016.
Česko
Fedcupovému týmu České republiky patřilo v době konání finále 1. místo na žebříčku ITF. Nehrajícím kapitánem byl Petr Pála.
| Cesta do finále | ||
| Čtvrtfinále |  Rumunsko | 3:2 |
| Semifinále |  Švýcarsko | 3:2 |
V únorovém čtvrtfinále odcestovaly Češky do Kluže. Na tvrdém povrchu porazily Rumunsko těsným rozdílem 3:2 na zápasy, když o postupujících musela rozhodnout až závěrečná čtyřhra. Obě dvouhry poprvé v soutěži prohrála jednička týmu Petra Kvitová, nejdříve s Monicou Niculescuovou a v sobotu i se světovou trojkou Simonou Halepovou. Naopak dva singlové body získala Karolína Plíšková, která po boku Barbory Strýcové zvládla i čtyřhru proti páru Andreea Mituová a Ioana Raluca Olaruová. Plíšková se tak stala první českou tenistkou od Nicole Vaidišové a jejího výkonu ve Fed Cupu 2008 proti Slovensku, která dokázala vyhrát všechna tři utkání jednoho mezistátního zápasu.[31]
Češky pak odehrály v dubnu semifinále proti Švýcarsku na halovém povrchu Rebound Ace. Pro pokles formy se v Pálově lucernské nominaci neobjevily, jak hráčka elitní světové desítky Kvitová, tak i Lucie Šafářová, která figurovala ve druhé desítce.[32] Švýcarky postrádaly jedničku týmu a světovou desítku Belindu Bencicovou pro nedoléčené zranění kostrče z březnového Indian Wells Masters.[33] Překvapením se stala 129. hráčka žebříčku Viktorija Golubicová,[25] která zdolala favorizovanou Karolínu Plíškovou i Barboru Strýcovou. Naopak týmová jednička Timea Bacsinszká obě dvouhry ztratila. V rozhodující čtyřhře Karolína Plíšková s Lucií Hradeckou dovolily Golubicové, v páru s deblovou světovou jedničkou Martinou Hingisovou, uhrát jen čtyři gamy. České reprezentantky tak zvítězily 3:2 na zápasy a postoupily do pátého finále během posledních šesti ročníků.[34]
České reprezentantky se staly prvním týmem se třemi trofejemi v řadě od let 1993–1995, kdy soutěž vyhrálo Španělsko.[35] V historii Fed Cupu se tento výkon vyjma Španělek podařil pouze Spojeným státům (1976–1982) a Československu (1983–1985).
Nominace
Nominace musela být učiněna nejpozději deset dnů před losováním. Kapitán Pála oznámil finálovou sestavu 12. října 2016. Místo ve výběru získaly tři nejvýše postavené singlistky a deblová specialistka: Karolína Plíšková, Petra Kvitová, Barbora Strýcová a Lucie Hradecká.[36] Kvitová neplní roli české jedničky poprvé od semifinále v roce 2010 proti Itálii. Premiérově od téhož roku zakončila sezónu mimo elitní světovou desítku na 11. místě.[37] V týdnu před finále vyhrála závěrečný turnaj roku WTA Elite Trophy v čínském Ču-chaji. První tři singlistky byly součástí nejlepší dvacítky žebříčku WTA a figurovaly tak před francouzskou jedničkou Garciaovou, které patřilo 23. místo.[37]
Remove ads
Předešlý poměr vzájemných zápasů
Předešlý poměr vzájemných zápasů uvádí bilanci vzájemných zápasů hráček soupeřících týmů před finále, tj. každé tenistky proti všem čtyřem soupeřkám a celkový poměr výher–proher hráčky ve dvouhře za sezónu 2016 (Češka / Francouzka 2016).
V předešlé části sezóny WTA Tour 2016 se s členkami francouzského výběru utkala pouze Barbora Strýcová a všechny čtyři zápasy vyhrála. Proti Kristině Mladenovicové zvítězila v úvodním kole únorového Qatar Total Open v Dauhá.[46] Caroline Garciaovou pak zdolala třikrát, v prvním kole lednového Australian Open, v semifinále únorového Dubai Tennis Championships a konečně v první fázi červencového Rogers Cupu v Montréalu.[47]
Remove ads
Program
Remove ads
Průběh
Sobota
0–1: Mladenovicová vs. Plíšková
Úvodní duel mezi francouzskou dvojkou Kristinou Mladenovicovou a českou jedničkou Karolínou Plíškovou rozhodla až druhá nejdelší sada v nejvyšší úrovni Fed Cupu. Češka v ní nejdříve získala brejk a ujala se vedení 5:2 na gamy. Zápas však nezakončila a po srovnání her na 5:5 si obě hráčky držely servis až do stavu 11:11. První dva mečboly si Plíšková vypracovala již při skóre 8:9 z pohledu podávající Francouzky, která je dvěma tvrdými servisy odvrátila bez nutnosti druhého úderu. Naopak Mladenovicové se podařil brejk na stav 12:11. Koncovku zápasu však nezvládla, když ani ona utkání nedopodávala a naopak česká tenistka si vzala servis zpět. Následně si obě aktérky držely podání až do stavu 15:14 ve prospěch Plíškové, která během výměny stran odešla z dvorce na toaletu. Po návratu nedovolila servírující Francouzce uhrát ani jeden míč. Využila tak třetí mečbol a čistou hrou získala po 3.48 hodinách první bod pro český tým.[55][56]
1–1: Garciaová vs. Kvitová
Francouzská jednička Caroline Garciaová ve druhém singlu přehrála českou dvojku Petru Kvitovou ve dvou setech.
Do zápasu vstoupila lépe, když se po třetí dvojchybě protihráčky ujala vedení 4:2 na gamy. Sama se však také nevyvarovala sérii dvojchyb a Češce tak umožnila návrat do úvodního setu. Zkušenější Kvitová si vzala prohrané podání zpět a otočila průběh na 5:4. O vítězce rozhodla až zkrácená hra nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem míčů 8:6 ve prospěch Francouzky, jež proměnila druhý setbol.
Přestože v úvodu druhého dějství česká tenistka prolomila podání, Garciaové se vzápětí podařil re-brejk a srovnání her. Domácí jednička v dané fázi minimálně chybovala, což znamenalo zisk čtyř gamů za sebou. Za vedení 4:1 a 40:0 při podání Kvitové však nevyužila ani jednu brejkovou příležitost a soupeřka naopak stav snížila na 3:4. Následně však Garciaová odskočila na 5:3, a přestože v závěrečném gamu čelila brejkovým příležitostem, dokázala utkání zakončit druhým mečbolem. Češka tak prohrála i třetí dvouhru v probíhajícím ročníku soutěže a Francie vyrovnala finále na 1:1.[55][56]
Neděle
2–1: Garciaová vs. Plíšková
Nedělní program otevřel souboj týmových jedniček, v němž triumfovala Garciaová nad Plíškovou po třísetovém průběhu. Rozhodující okamžik úvodní sady přišel ve čtvrté hře, kdy si Francouzka vypracovala dva brejkboly, z nichž první proměnila nechytatelným křižným returnem. Brejk potvrdila získaným podáním, po němž se ujala vedení 4:1 na gamy. Následně si obě aktérky držely servis až do konce sady, v níž domácí hráčka využila první setbol a završila ji poměrem 6:3. Na jedinou brejkovou příležitost soupeřky v celém setu zahrála eso.
V úvodu druhého dějství odskočila do dvougamového náskoku 2:0 naopak Plíšková poté, co dokázala zužitkovat druhý brejkbol vítězným bekhendovým úderem po čáře z příjmu. Opakoval se scénář z první fáze zápasu, když rozhodlo jedno prolomené podání. Dvěma esy si Češka připravila druhý setbol, jež proměnila a sadu zakončila bilancí her 6:3. Stejný stav se zopakoval i potřetí, když Plíšková přišla o servis při poměru gamů 3:4 poté, co nevrátila umístěný forhendový return a neodvrátila první brejkovou šanci soupeřky. Garciaová pak duel doservírovala proměněním prvního mečbolu přímo z podání. Francie se přiblížila k trofeji na rozdíl jednoho bodu, když po třech kláních vedla 2:1.[57]
2–2: Cornetová vs. Strýcová
Plánované utkání dvojek se neuskutečnilo, když místo Mladenovicové nastoupila o čtyři místa níže postavená Alizé Cornetová. Zraněnou Kvitovou s otokem kosti v nártu, jenž si přivezla z Ču-chaje,[58] zastoupila světová dvacítka Barbora Strýcová.
Navzdory vzájemné pasivní zápasové bilanci 1–5 potvrdila Češka žebříčkové předpoklady a zvítězila ve dvou setech. Na úvod si obě hráčky prolomily podání, aby poté začala na dvorci dominovat Češka inteligentní celoplošnou hrou. Zisk čtyř gamů v řadě znamenal vedení 5:1. Soupeřka druhým vítězným servisem stačila jen zkorigovat na 2:5 a Strýcová při dalším podání proměnila druhý setbol a set završila 6:2. Druhá sada měla vyrovnaný průběh. Ve druhé hře ztratila plzeňská rodačka podruhé v zápase servis a Cornetová odskočila do vedení 2:0. Výhodu držela až do stavu 4:2, kdy i ona nezvládla podání. Česká trojka si vypracovala tři brejkové možnosti v řadě a proměnila poslední z nich po přilákání soupeřky na síť. Celková šňůra čtyř gamů ve prospěch Strýcové znamenala vedení 5:4 a šanci na ukončení duelu při podání. Nabídku doservírovat zápas však nevyužila poprvé, a po vedení 6:5 ani podruhé, když ji Francouzka ani jednou nepustila k mečbolu. Rozhodl tak až závěrečný tiebreak, v němž si Češka vypracovala náskok 5:2 a následně 6:4. První ze dvou mečbolů proměnila podáním ven z dvorce a následnou smečí. Česká republika srovnala stav finále na 2:2.[59]
2–3: Garciaová / Mladenovicová vs. Strýcová / Plíšková
Do závěrečné čtyřhry nastoupil první světový pár Caroline Garciaová a Kristina Mladenovicová proti Karolíně Plíškové s Barborou Strýcovou, které figurovaly ve druhé desítce deblové klasifikace. Rozhodly koncovky obou setů, jež vyzněly pro českou dvojici.
První podání v zápase prohrála Mladenovicová, když při druhém brejkbolu Strýcová přelobovala Garciaovou. Češky však vedení 2:1 nepotvrdily a okamžitá ztráta servisu Strýcové znamenala srovnání. Následně si páry držely podání až do stavu 5:5, kdy podruhé v zápase nezvládla servis Mladenovicová. Premiérovou dvojchybou zápasu nabídla soupeřkám dva brejkboly. Na forhendový příjem Plíškové nenašla hráčka na základní čáře odezvu a kontraforhendový úder skončil v síti. Strýcová pak doservírovala set čistou hrou. Krizový okamžik pro Češky přišel na podání plzeňské rodačky již dříve za stavu 3:4 a 0:30, jenž dvojice dokázala odvrátit šňůrou bodů vedoucích k zisku gamu.[60]
První proměněný brejkbol druhého dějství přišel v páté hře, když o servis poprvé přišla Garciaová po nevydařeném voleji spoluhráčky. Český pár si tak vytvořil dvougamový náskok 4:2, o nějž přišel po ztrátě podání Strýcové a dorovnání na 4:4. Scénář úvodní sady se opakoval, když za stavu 5:5 servis ztratila opět hůře podávající z Francouzek, Mladenovicová, přestože v gamu domácí vedly 30:15. Sérií tří míčů si však české deblistky došly pro brejk na 6:5 poté, co rozhodl přesný lob Plíškové a její následné zkrácení za síť bez reakce soupeřek. Češky pak při podání Strýcové využily druhý mečbol za stavu 40:30, když Plíšková poslala volej k základní čáře mezi obě protihráčky. Česká republika tak po setech 7:5 a 7:5 ovládla finále těsným vítězstvím 3:2.[60]
Remove ads
Celkové statistiky zápasů
Sobota
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
1. dvouhra: Mladenovicová–Plíšková
2. dvouhra: Garciaová–Kvitová
Neděle
3. dvouhra: Garciaová–Plíšková
4. dvouhra: Cornetová–Strýcová
Čtyřhra: Garciaová / Mladenovicová – Strýcová / Plíšková
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads