Flamen

Flaminové (latinsky singulár flamen, plurál flamines) byli ve starověkém římském náboženství kněží zasvěcení jednomu z patnácti božstev s oficiálním kultem v římské republice. Nejvýznamnější z nich byly tři flamines maiores, „hlavní kněží“, sloužící Jupiterovi, Martovi a Quirinovi. Zbylých dvanáct flamines minores, „nižších kněží“, sloužilo méně významným božstvům, jejichž funkce byla už na počátku římského císařství zpravidla nejasná a u dvou z nich nebylo známo ani jejich jméno. Při vzniku císařství získal svého flamena také zbožštělý imperátor.

Flaminové na reliéfu na Oltáři míru

Patnáct republikánských flaminů tvořilo společně s pontifiky, rexem sacrorum a vestálkami sbor Collegium Pontificum, který zajišťoval chod římského státního náboženství. V případě, že byl úřad flamena uvolněn, mohl jeho místo dočasně zaujmout některý z pontifiků, úřad Jupiterova flamena však mohl obsadit pouze pontifex maximus.

Podle George Dumézila a Jaana Puhvela představují božstva, kterým sloužili flamines maiores, takzvanou archaickou triádu představující tři indoevropské funkce: svrchovanost, válku a plodnost.^[1]

Etymologie

Výraz flamen nemá obecně přijímanou etymologii, nejčastěji je však odvozován z praindoevropského *bhlah2 („volat, vzývat”), které se nejspíše ozývá i v pragermánském *blōte/a- („uctívat, ctít“), z kterého je například severské blót („krvavá oběť“), a v chetitském palaḫḫ („volat o pomoc, vzývat“).^[2] Se severským slovem blót spojuje výraz i James Mallory a Douglas Adams, obojí však odvozují od praindoevropského *bhel („mohutnět, přibývat“), ve smyslu posilování skrze oběť.^[3] V minulosti bylo slovo flamen spojováno také se sanskrtským bráhman, což je označení pro příslušníka jednoho druhů z kněží, to se však zdá z fonologických důvodů nemožné.^[2][3] Michael Weiss připouští, že spojitost mezi slovy flamen a bráhmán je možná, ač předpokládá nedoložené slovní kořeny, ale taktéž navrhuje slovo bráhman spojit spíše s galským brictom („magická formule“), severským bragr („básnictví, básnický talent“) a latinským fōrma („podoba, vzhled, vzor, plán“).^[4]

Flamines maiores

Tři hlavní flaminové museli pocházet z vrstvy patricijů:

• Flamen Dialis – společně se svou manželkou flaminicou dialis dohlížel na kult Jupitera
• Flamen Martialis – dohlížel na kult Marta
• Flamen Quirinalis – dohlížel na kult Quirina

Flamines minores

Dvanáct menších flaminů mohlo být plebejci. Funkce a význam božstev, kterým sloužili, je často nejasný, u dvou z nich nejsou známa ani jména.

• Flamen Carmentalis – Carmentis
• Flamen Cerialis – Ceres
• Flamen Falacer – Falacer
• Flamen Floralis – Flora
• Flamen Furrinalis – Furrina
• Flamen Palatualis – Palatua
• Flamen Pomonalis – Pomona
• Flamen Portunalis – Portunus
• Flamen Volcanalis – Vulcanus
• Flamen Volturnalis – Volturnus