František Cyril Kampelík

František Cyril Kampelík (28. června 1805, Syřenov^[1] – 8. června 1872, Kukleny^[2]) byl český lékař, národní buditel, spisovatel.^[3]

Dr. František Cyril Kampelík
Narození	28. června 1805 nebo 14. listopadu 1805 Syřenov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	8. června 1872 (ve věku 66 let) Kukleny Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Pseudonym	F. C. Libčanský
Povolání	ekonom, spisovatel, lékař a národní buditel
Témata	bohemistika, teorie jazyka, lékařství, dějiny, literatura pro děti a mládež a překlady z němčiny
Významná díla	Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou (1861); Duch ústavy vůbec, čili, V čem záleží konstituce (1848); Čechoslowan, čili, Národnj gazyk w Čechách, na Morawě, we Slezku a Slowensku (1842)
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plaketa na hrobě Františka Cyrila Kampelíka v Hradci Králové - Kuklenách.

Život

Narodil se jako syn mlynáře.^[4] Vystudoval na gymnáziu v Jičíně, kde ho učil i František Šír. Dále studoval filozofii a polytechniku ve Vídni, ale z ekonomických důvodů školu opustil a odešel učit do Plaňan. Později dostudoval filozofii a v roce 1831 vstoupil v Brně do semináře, kde působil jako horlivý vlastenec a mj. založil českou knihovnu. Později seminář opustil. Od roku 1836 studoval ve Vídni, zpočátku práva a poté přešel na medicínu. Po jejím úspěšném vystudování v roce 1843 jako lékař krátce působil ve Vídni, Litomyšli a Mšeně, od roku 1846 pak v Praze. Aktivně se podílel na revoluci v roce 1848 – účastnil se schůze ve Svatováclavských a Slovanského sjezdu, v červnu 1848 pak dokonce na okraj Prahy přivedl 70 ozbrojených dobrovolníků z Příbrami, kteří však kvůli rychlé kapitulaci do bojů nezasáhli. Po porážce povstání na něj byl vydán zatykač, a proto odešel na několik měsíců do emigrace. Po návratu z emigrace byl v ústraní a i přes amnestii pod dohledem úřadů. Po neúspěšné kandidatuře do zemského sněmu v roce 1861 opustil politiku a usadil se v Kuklenách, kde až do smrti působil jako lékař.

Dílo

Jako spisovatel se věnoval češtině (jeho učebnice češtiny však byla odmítána jako anachronická), politice a hospodářství. Kromě vydávání vlastních knih přispíval také do mnohých časopisů – Časopisu českého muzea, Květů, České wčely či Dělnických novin. V roce 1856 sepsal a roku 1861 vydal spis „Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou“,^[5] ve kterém propagoval zakládání svépomocných záložen. Idea se neujala, ale když pod vlivem Friedricha Wilhelma Raiffeisena začaly záložny vznikat v Německu a později v Čechách, byly zde na jeho počest nazvány jako kampeličky. Jeho rolnicko-průmyslový list Přemysl založený v roce 1868 však brzy zanikl.

Ján Kollár ho také zmiňuje ve svém stěžejním díle Slávy dcera ve zpěvu Lethe ve znělce 73:

„	A že v blízku naplněná stála Vodou stříbrokutá hubatka, Vzavši do ruky ji, poupátka S nadějí ta hned jsem oblévala: Na lístkách ty názvy byly psané: Liskay, Kuzmani dva Slováci, Kampelík a Kačer Moravané;	“
— Ján Kollár