František Josef z Auerspergu
šlechtic, podnikatel a politik (1856-1938) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
František Josef kníže z Auerspergu (německy Franz Joseph Maria Emanuel Fürst von Auersperg;[3][pozn. 1] 20. října 1856 Vídeň – 19. listopadu 1938 Slatiňany) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Auerspergů.[4] Byl majitelem několika rozsáhlých velkostatků v Čechách a Dolním Rakousku. Za Rakouska-Uherska zastával vlivné hodnosti u císařského dvora, byl členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna. Proslul mimo jiné v chovu koní a jako cestovatel. Po roce 1918 žil v Československu jako soukromník na svých statcích, jeho hlavním sídlem byl zámek Slatiňany, kde také zemřel.
Remove ads
Životopis

František Josef byl druhorozený syn (starší bratr princ Karel zemřel v necelých dvou letech) Vincence Karla, knížete z Auerspergu (15. července 1812 – 7. července 1867) a Vilemíny Josefiny, hraběnky z Colloredo-Mannsfeldu (26. července 1826 – 19. prosince 1898).[5][6][7] Po předčasném úmrtí otce byl pod dohledem matky vychován v domácím prostředí, důraz byl mimo jiné kladen na vzdělání v češtině. Maturitu složil jako privatista na Malostranském gymnáziu v Praze.[1] Poté krátce distančně studoval práva na vídeňské univerzitě, ale v roce 1876 vstoupil jako dobrovolník k c. k. armádě. V hodnosti poručíka sloužil u 1. dragounského pluku v Pardubicích,[8] během krátké služby v armádě dosáhl hodnosti rytmistra a mimo aktivní službu byl později povýšen na podplukovníka. V letech 1877–1878 doprovázel korunního prince Rudolfa na cestě po Evropě, navštívil s ním Francii, Nizozemí, Belgii a delší část pobývali ve Velké Británii.[9]
Později se věnoval především správě majetku a rodině, a i když získal několik funkcí u dvora i v Panské sněmovně, pobýval převážně ve Slatiňanech. Jeho vášní byl mimo jiné chov koní, sám byl až do vysokého věku aktivním jezdcem a koně z proslulých slatiňanských stájí se uplatnili na Velké pardubické nebo na honech v císařské rezidenci Gödöllő v Uhrách. Byl mimo jiné členem Pardubické parforsní společnosti a od roku 1907 viceprezidentem Jockey Clubu ve Vídni. Aktivně se věnoval také cestování, absolvoval výpravy do Alp nebo na Balkán, v letech 1910 a 1912 pobýval v Africe.
Po rozpadu monarchie v roce 1918 žil trvale především ve Slatiňanech, k nově vzniklé Československé republice měl sice rezervovaný postoj, ale v regionu východních Čech byl vnímán pozitivně, mimo jiné s ohledem na své četné finanční příspěvky v charitě. V posledních letech života častěji zajížděl na ozdravné pobyty do Opatije nebo do belgických lázní Ostende.
Zemřel 19. listopadu 1938 ve věku 82 let ve Slatiňanech,[10] pohřeb se konal za účasti široké veřejnosti 24. listopadu v kostele sv. Martina. Původně byl pochován v dnes již neexistující rodové hrobce ve Žlebech, v roce 1986 byla rakev s jeho ostatky uložena v kryptě kostela sv. Marka v Markovicích.
Remove ads
Tituly a ocenění
Jako představitel rodové sekundogenitury Auerspergů užíval titul knížete s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht). V roce 1881 byl jmenován c. k. komořím[11] a v roce 1898 obdržel hodnost c. k. tajného rady spojenou s titulem Excelence.[12] Jako osmý a poslední člen rodu Auerspergů získal v roce 1907 prestižní Řád zlatého rouna.[13][14] Do roku 1918 byl také doživotním členem Panské sněmovny, dále byl také dědičným zemským maršálkem v Tyrolsku.[3] V roce 1890 získal čestné občanství ve Slatiňanech.[15]
Remove ads
Majetkové poměry

Po otci zdědil v deseti letech rozsáhlý majetek ve východních Čechách, Dolním Rakousku, dále také nemovitosti ve Vídni a Praze. Po dobu nezletilosti vedla poručnickou správu matka Vilemína, František Josef se fakticky ujal dědictví v roce 1876.
V Čechách vlastnil velkostatky Nasavrky,[16] Dolní Kralovice-Čechtice[17] a Žleby s řadou připojených menších statků, celková rozloha činila přes 14 000 hektarů půdy.[18] Kromě rozsáhlých polností a polesí představovaly vysoký zdroj příjmů četné průmyslové podniky, především cukrovar a továrna na umělá hnojiva ve Slatiňanech. Zisky přinášely také další průmyslové provozy jako pivovary, cihelny, mlýny, pily nebo lihovary.
V Dolním Rakousku byl rodovým majetkem velkostatek Niederfladnitz s rozlohou přes 2 000 hektarů půdy.[19] Na tomto pozemku se nacházel zámek Karlslust nedaleko od Znojma, který byl také občasným příležitostným sídlem rodiny. V Praze Františku Josefovi patřil Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici na Starém Městě, který zdědil po matce a poté jej nechal přestavět na luxusní nájemní byty.[20] Ve Vídni vlastnil Auersperský palác v ulici Auerspergstraße 1 ve čtvrti Josefstadt, který byl od roku 1918 pronajímán.
Zatímco funkci reprezentačních rezidencí plnil zámek Žleby a Auersperský palác ve Vídni, skutečným rodinným sídlem byl v té době zámek ve Slatiňanech. Slatňanský zámek byl vybaven všemi moderními vymoženostmi od elektrifikace až po vybudování výtahu. Do Slatiňan bylo také na přelomu 19. a 20. století převezeno vybavení Colloredo-Mansfeldského paláce na Starém Městě v Praze, který František Josef zdědil po matce.[21] V souvislosti se svými zájmy o jezdectví a koně nechal František Josef koncem 19. století vystavět rozlehlý areál koníren a stájí podle projektu Jana Schmoranze. Rodina Schmoranzů se na stavebních úpravách auersperských statků realizovala i jinde, Janův bratr František Schmoranz navrhl radikální přestavbu kostela sv. Martina nebo výstavbu rodinné hrobky ve Žlebech. V areálu slatiňanského zámku se Auerspergové uplatnili i v úpravách parku, kněžna Vilemína nechala pro své děti na přelomu 19. a 20. století vystavět romantický Kočičí hrádek.[22] Kníže František Josef díky výnosům z hospodářství i nadále rozšiřoval svůj majetek, v roce 1914 od Clannerů z Engelshofenu koupil velkostatek Hostačov.[23]
Remove ads
Manželství a potomstvo

Manželkou Františka Josefa Auersperga byla hraběnka Vilemína, rozená Kinská (5. dubna 1857 Vídeň – 1. října 1909 Slatiňany), dcera knížete Ferdinanda Kinského.[24] Seznámili se v roce 1876 a po zásnubách na zámku v Heřmanově Městci následovala svatba. Sňatek se konal 10. ledna 1878 ve Skotském kostele ve Vídni za účasti mnoha hostů. Císařskou rodinu zastupoval arcivévoda Ludvík Viktor, dvůr a vládu reprezentovali nejvyšší hofmistr Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst a předseda vlády Adolf z Auerspergu, Františkův vzdálený příbuzný. Vilemína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[25] Především ve Vídni patřila k významným osobnostem společenského života a v Auersperském paláci organizovala řadu charitativních plesů a dalších akcí. Svého manžela často doprovázela na cestách a při návratu z Egypta v roce 1909 onemocněla a zotavovala se v Opatiji. Po návratu do Čech ve Slatiňanech nečekaně zemřela 1. října 1909 na následky mrtvice.
Z jejich manželství se narodilo pět dětí:
- 1. Kristina (Christiane) (25. listopadu 1878 Slatiňany – 16. května 1945 Karlslust), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1903 Klemens princ z Croÿ (31. března 1873 Gars am Kamp – 23. listopadu 1926 Vídeň), c. k. komoří, rytmistr, majitel statku Buchberg v Dolním Rakousku
- 2. Vincenc (15. ledna 1880 Vídeň – 10. července 1919 Vídeň), c. k. komoří, rytmistr, cestovatel, zemřel svobodný a bezdětný na rakovinu
- 3. Marie (15. ledna 1880 Vídeň – 6. května 1960 Vídeň), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1905 Karel hrabě von Trauttmansdorff-Weinsberg (5. února 1872 Oberwaltersdorf, Dolní Rakousy – 1. dubna 1951 Ruden), c. k. komoří, diplomat majitel statku Weißenegg ve Štýrsku
- 4. Karolína (Caroline) (27. června 1885 Slatiňany – 2. července 1907 Vídeň)
- 5. Ferdinand (18. dubna 1887 Slatiňany – 13. listopadu 1942 Vídeň), dědic velkostatků Nasavrky, Žleby a Tupadly
František Josef měl celkem pět sourozenců. Mladší bratr Engelbert Ferdinand (1859–1942) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka, po matce byl dědicem velkostatku Zelená hora. Další bratr Eduard (1863–1956) byl právníkem a v jeho linii pokračuje tato linie Auerspergů v početném potomstvu. Sestra Gabriela (1855–1933) byla manželkou knížete Alfreda Windischgrätze (1851–1927), rakouského předsedy vlády (1893–1895) a dlouholetého předsedy Panské sněmovny.[26]
Díky své manželce měl také příbuzenské vazby na řadu dalších významných osobností. Jeho švagry byli knížata Karel (1858–1919) a Rudolf (1859–1930) Kinští, dalšími švagry byli například dlouholetý vlivný nejvyšší hofmistr kníže Alfred Montenuovo (1854–1927) nebo předposlední rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Otakar Černín (1872–1932).
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads