Auerspergové

Auerspergové, někdy také Aueršperkové (slovinsky také Turjačani či Turjaški) je jméno rakouského hraběcího a knížecího rodu. První historická zmínka o rodu Auerspergů pochází z roku 1220. Podle rodinné historie odvozuje rod svůj název od zámku Ursperg u Mindelheimu ve Švábsku (Bavorsko), odkud se v 11. století prý odstěhoval do Dolního Kraňska (nyní na území Slovinska), kde jižně od Lublaně založil hrad Auersperg (slovinsky Turjak).^[1] Neboť německé "Ur" a "Auerochse" znamená zubr, který je jejich nejstarším rodovým tzv. mluvícím erbovním znamením.^[2]

Auerspergové (Turjačanové) Auersperg (Turjaški)
Země	Rakousko Kraňské vévodství Kraňské vévodství Korutanské vévodství Korutanské vévodství České království České království atd.
Mateřská dynastie	Auerspergové
Tituly	PANKRÁCOVA LINIE: 1531/1550 svobodný pán (Říše) 1630 hrabě (Říše) s predikátem Urozený (Wohlgeboren) 1641 hrabě z Gottschee (koupě hrabství v Kraňsku) 1653 kníže (Říše, titul dědičný pro prvorozeného syna) s predikátem Vysoce urozený (Hochgeboren) 1653 hrabě a fojt z Wels 1654 vévoda z Münsterbergu (s Frankensteinem ve Slezsku), v roce 1791 však prodáno Prusku 1664 okněžněný hrabě z Thengenu (v roce 1811 prodáno Bádensku) 1791 vévoda z Gottschee 1791 kníže (Říše) titul s predikátem Vysoce urozený (Hochgeboren) pro všechny členy rodu 1825 predikát Jasnost (Durchlaucht) pro hlavu rodu 1847 rakouské potvrzení predikátu Jasnost (Durchlaucht) pro hlavu rodu 1869 predikát Jasnost (Durchlaucht) pro všechny členy rodu POZNÁMKY: 1653 velký palatinát 1663 zisk říšského panství Thengen a lantkrabství Nellenburg (ve Švábsku) 1665 zisk hrabství Mitterburg (Pazzin v Istrii) 1667 zisk města Gottschee (v Korutanech) 1861 dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady VOLLARTOVA LINIE: 1573 svobodný pán (Rakousko) 1673 hrabě (Říše)
Zakladatelé	Pankrác z Auerspergu
Rok založení	1220 (rod poprvé zmíněn)
Konec vlády	dosud
Větve rodu	Pankrácova linie: starší (všechny tři odnože zůstaly v hraběcím stavu) Auersperg Kirchberg Mokritz mladší knížecí (žije dodnes) starší linie – vlašimská (majorát Goldegg a Vlašim) mladší linie – žlebská hraběcí († 1926) Vollartova linie: Peilenstein a Sankt Leonhard am Forst Purgstall a Rottenhaus (pododnož Neuschloß Purgstall vlastnila v Čechách Valdov a Hřebeny; † 1857) Mainburg a Waase
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Středověký erb zubra Auerspergů

V 15. století založili bratři Pankrác a Volkard dvě hlavní rodové větve. Ty se postupem času rozrostly natolik, že na počátku 19. století existovaly dvě linie knížecí a deset dalších linií hraběcích. Hrabata z Auerspergu sídlila a působila převážně v Rakousku a Kraňsku a do českých dějin se (až na jednu podstatnou výjimku) nijak nezapsala. Auerspergové patřili mezi nejvýznamnější a nejzámožnější šlechtické rody habsburské monarchie. Jejich majetky se nacházely na území dnešního Česka, Rakouska, Itálie, Německa, Polska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska. Patřili a dodnes patří k nejrozvětvenějším šlechtickým rodům.^[1]

Knížata z Auerspergu

Auersperské knížectví Fürstentum Auersperg ←  1664–1806  →  → znak
Geografie
Hlavní město	Auersperg
Obyvatelstvo
Jazyky	alemanská němčina
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská
Státní útvary a území
Předcházející Přední Rakousy Následující Bádenské velkovévodství Rakouské císařství

Z Pankrácovy rodové větve vzešla nejvýznamnější rodová linie, povýšená v roce 1653 do knížecího stavu. V 18. století se usadila v Čechách a ve stejné době se rozdělila na starší linii (vlašimskou) a mladší (žlebskou). Jejich příslušníci v Čechách setrvali až do roku 1945, respektive 1942. Na konci 19. století se i tyto dvě knížecí linie začaly členit do dalších podlinií, jejich statky se ale nacházely převážně v Rakousku.

Zámek Vlašim – hlavní sídlo starší knížecí linie v Čechách

Auersperský palác na Malé Straně v Praze

• Jan Weikhard, 1. kníže z Auerspergu (1615–1677) – císařský ministr, v roce 1653 získal od Ferdinanda III. knížecí titul. S českými zeměmi do jisté míry souvisí, protože v roce 1654 mu Ferdinand IV. z titulu českého krále věnoval odumřelé slezské léno Minsterberk (polsky Ziębice) a povýšil je na vévodství. Jan Weikhard se tak stal nejen prvním knížetem z Auerspergu, ale také vévodou z Minsterberka (německy Herzog von Münsterberg). Politický vliv si udržel i v prvních letech vlády císaře Leopolda I. Měl se však dopustit velezrady při jednáních s Francií, za což byl v roce 1669 zbaven všech funkcí a od vídeňského dvora doživotně vykázán.
• Jan Ferdinand, 2. kníže z Auerspergu (1655–1705) – se svojí ženou, Annou Marií, rozenou z Herbersteinu měl jednu dceru. Pokračovatelem rodu a dalším knížetem se stal jeho bratr František Karel.
• František Karel, 3. kníže z Auerspergu (1660–1713) – jeho manželkou byla kněžna Marie Terezie z Auerspergu, rozená z Rappachu (1660–1741), která se jako vdova mimořádně uplatnila u vídeňského dvora. V roce 1714 se stala nejvyšší hofmistryní vládnoucí císařovny Alžběty Kristýny a v této vlivné funkci setrvala až do roku 1740. Úspěšnou kariéru u dvora měl i její syn Jindřich Josef.
• Jindřich Josef, 4. kníže z Auerspergu (1697–1783) – byl skutečným prvním Auerspergem v Čechách. Oženil se s Marií Dominikou z Lichtenštejna (1698–1724), majitelkou panství Červený hrádek, Údlice a Černá Hora. Tato panství po její smrti zdědil. Od roku 1735 zastával téměř nepřetržitě vysoké dvorské funkce. Byl postupně v letech 1735–1740 nejvyšším maršálkem, 1745–1765 nejvyšším štolbou a 1770–1775 nejvyšším komorníkem císařů Karla VI., Františka I. Štěpána Lotrinského a Josefa II.

Starší knížecí linie (Vlašim)

Pohřební kaple Auerspergů ve Vlašimi

• Karel Josef, 5. kníže z Auerspergu (1720–1800) – starší syn knížete Jindřicha Josefa, oženil se s dědičkou vlašimského panství, Marií Josefou z Trautsonu (1724–1792). Jejich sídlem se stal zámek ve Vlašimi, který byl upraven a jeho okolí přeměněno na romantický, přírodně krajinářský park.
• Vilém Karel, 6. kníže z Auerspergu (1749–1822) – v roce 1776 se na zámku v Doksech oženil s Leopoldinou Františkou z Valdštejna.
• Karel II. Vilém, 7. kníže z Auerspergu (1782–1827) – byl dvakrát ženatý, vládnoucím knížetem byl pouhých pět let, zemřel ve Vlašimi.
• Karel (Carlos) Vilém, 8. kníže z Auerspergu (1814–1890) – významný politik, poslanec českého sněmu. V roce 1848 se stal členem liberální německé strany, která se stavěla proti snahám slovanských národů v monarchii o emancipaci. V letech 1868–1869 byl ministerským předsedou Předlitavska. Zámecký park ve Vlašimi obohatil o tři architektonicky výrazné novogotické vstupní brány. Od knížete Clary-Aldringena koupil v Praze na Valdštejnském náměstí palác, známý dnes jako Aueršperský. Mnohem lepší jméno si v české historii získala jeho žena, kněžna Ernestina z Auerspergu, rozená Festeticsová z Tolny (1831–1901). Byla štědrou mecenáškou a čestnou předsedkyní Spolku paní a dívek sv. Anny, který začal v Praze v roce 1871 provozovat ústav pro slabomyslné, tehdy nazývaný Ústav idiotů. V roce 1898 bylo na její počest toto zařízení, mimochodem první svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku, přejmenováno na Ernestinum.
• Alexandr Děpold z Auerspergu (1818–1866) – mladší bratr knížete Carlose, generálmajor císařské armády
• Adolf Daniel kníže z Auerspergu (1821–1885) – mladší bratr knížete Carlose a Alexandra Děpolda. Také on se aktivně zapojil do politického života, v letech 1871 až 1879 byl, jako před ním jeho bratr Carlos, ministerským předsedou Předlitavska. Byl dvakrát ženatý a jeho nejstarší syn se stal pokračovatelem rodu.
• Karel Alexandr, 9. kníže z Auerspergu (1859–1927) – v roce 1885 se ve Vídni se oženil s hraběnkou Eleonorou Breunner-Enckevoirthovou (1864–1920). Jejich potomci se stali zakladateli dalších knížecích podlinií, dodnes žijících především v Rakousku, Uruguayi a Argentině. Nejstarším synem byl kníže Adolf z Auerspergu (1886–1923), který se oženil s Gabrielou z Clam-Gallasu, dědičkou zámku Lemberk. Jejich nejstarším synem byl Karel Adolf.
• Karel Adolf, 10. kníže z Auerspergu (1915–2006) – vnuk 9. knížete Karla Alexandra, do roku 1945 majitel zámku Vlašim.

Mladší knížecí linie (Žleby)

Zámek Žleby

Zámek ve Slatiňanech

• Jan Adam kníže z Auerspergu (1721–1795) – mladší syn 4. knížete Jindřicha Josefa, zakladatel mladší knížecí linie. Sňatkem s Kateřinou ze Schönfeldu získal značné majetky v Čechách, jmenovitě Žleby, Slatiňany, Nasavrky a Tupadly. Po matce zdědil Červený hrádek, který později prodal. Jeho druhou manželkou byla Marie Vilemína z Neippergu (1738–1773), dcera císařského polního maršála hraběte Viléma z Neippergu, která proslula především rolí milenky císaře Františka I. Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie. V roce 1777 koupil ve Vídni palác, dodnes známý jako Auersperský. Z prvního manželství měl několik předčasně zemřelých dětí, jeho majetky proto zdědil synovec Karel - syn 5. knížete Karla Josefa.
• Karel kníže z Auerspergu (1750–1822) – zastával významné funkce u císařského dvora, kromě panství Jana Adama zdědil i rozsáhlé statky po vymřelých knížatech z Trautsonu. Od roku 1776 byl ženatý s Marií Josefou z Lobkovic ale jejich manželství zůstalo bezdětné. Rodový majetek odkázal svému synovci Vincenci Nepomukovi. Ten však záhy zemřel a dědictví přešlo na jeho syna Vincence Karla.
• Vincenc Karel kníže z Auerspergu (1812–1867) – v mládí byl výrazně ovlivněn díly anglické romantické literatury, především historickými romány Waltera Scotta a návštěvou Britských ostrovů v roce 1837. Jeho zaujetí rytířstvím a kulturou středověku vedlo k radikální novogotické přestavbě zámku Žleby, kde shromáždil mimořádnou sbírku zbraní a dalších vysoce hodnotných uměleckých předmětů. V podobném duchu upravil i zámek Slatiňany. Byl ženatý s Vilemínou z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898). Dědicem většiny rodového majetku se stal jejich nejstarší syn František Josef. Nemalou část, například Zelenou Horu či Weithwörth u Salcburku, však získali dva mladší synové, jejichž potomci dnes žijí především v Rakousku.
• František Josef kníže z Auerspergu (1856–1938) – proslul jako vynikající hospodář a milovník dostihových koní. Ve Slatiňanech nechal vybudovat hřebčín a stáje, patřící k nejmodernějším v Rakousko-Uhersku. Nechal upravit a modernizovat i slatiňanský zámek, často využívaný k rodinným pobytům. Při jednom z nich, v roce 1938, zemřel.
• Ferdinand kníže z Auerspergu (1887–1942) – syn knížete Františka Josefa, zemřel neženatý a bezdětný, rodový majetek včetně zámků Žleby a Slatiňany získala jeho starší sestra Marie, provdaná za Karla z Trauttmansdorffu a jejich syn Josef Karel.

Hrabata z Auerspergu

• František Xaver z Auerspergu (1749–1808), nejmladší syn knížete Jindřicha Josefa, c. k. polní podmaršál
• Josef Karel z Auerspergu (1767–1829) – pocházel z hraběcí linie, která v Čechách od konce 18. století vlastnila panství a zámek Hřebeny, nazývané také Hartenberg. Aktivně se účastnil kulturního a vědeckého života v Českém království. Počítal se mezi osvícence, svobodné zednáře a zemské patrioty. Sepsal několik historických prací (např. o českém právu) a překládal české autory do němčiny (např. Bohuslava Balbína). Stýkal se s významnými učenci své doby, například s Josefem Dobrovským, Kašparem ze Šternberka a Johannem Wolfgangem von Goethe. Posledně jmenovaného několikrát hostil na svém zámku Hartenberg. Spolu s dalšími osvícenými šlechtici inicioval založení Moravského zemského muzea v Brně,^[1] kterému věnoval četné sbírky.
• Karel z Auerspergu (1843–1926), c. k. generál jezdectva
• Františka z Auerspergu, roz. z Henneberg-Spiegelu (1814–1901) – vlastnila panství Hartenberg po úmrtí svého manžela Jáchyma Josefa (1795–1857) v letech 1857 až do své smrti v roce 1901, kdy statky přešly na rod Kopalů.

Erb

Knížecí erb

Původním erbem byl zubr. Postupně přibyla tzv. polepšení a dědictví v dalších polí štítu (lvů a orlic) hraběcího a knížecího znaku.

Příbuzenstvo

Skrze sňatky byli spřízněni s Kinskými, Lobkovici, Colloredo-Mansfeldy, Valdštejny, Clam-Gallasy, Henny, Kopaly, Strassoldo-Grafenbergy a mnohými dalšími rody.^[3]