František Josef Sláma

František Josef Sláma (16. května 1792 Bojenice – 5. srpna 1844 Mariánské Lázně)^[1] byl český vlastenec, kněz, první autor dějin Prachatic.

František Josef Sláma
Narození	16. května 1792 Bojenice
Úmrtí	5. srpna 1844 (ve věku 52 let) Mariánské Lázně
Povolání	kněz
Nábož. vyznání	katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Otec Františka Josefa Slámy – Josef Sláma – pocházel ze Stehlovic, od roku 1785 byl hospodským v Bojenicích. S manželkou Kateřinou, rozenou Kloboučníkovou měl tři syny a dceru (dva další synové zemřeli po porodu). František byl z těchto dětí nejmladší. ^[2]

Vystudoval piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, tří roky filozofii v Praze (jeho učitelem byl mezi jiným Bernard Bolzano). Během studia se stýkal s vlastenci jako Václav Hanka, což probudilo jeho české cítění. Roku 1811 tříletá studia ukončil a nastoupil kněžskou dráhu.

V letech 1811–1814 vystudoval teologický institut v Českých Budějovicích, na kněze byl vysvěcen následujícího roku. Službu začal vykonávat v Zelené Hoře u Nepomuku. V letech 1818–1825 byl kaplanem v Prachaticích, v prosinci 1825 byl přeložen na Orlík, odkud roku 1832 odešel na vlastní žádost do Chraštic. Roku 1841 změnil svoje působiště z Chraštic na Bechyni, kde se stal děkanem. V roce 1843 onemocněl zánětem pobřišnice^{[p 1]} a když nemoc neustupovala, odebral se v červenci 1844 na léčení do Mariánských Lázní, kde zemřel.

Vlastenec

Mezi jeho přátele patřili tehdejší přední čeští vlastenci, blízkým přítelem byl zejména kněz Josef Vlastimil Kamarýt; ten Skálu seznámil například s Josefem Jungmannem, Františkem Ladislavem Čelakovským a Josefem Krasoslavem Chmelenským.^[1] V Prachaticích dosáhl po mnohém vyjednávání toho, že od roku 1823 mohly být menší děti v prachatické škole (kde se dosud vyučovalo výhradně v němčině) několik hodin týdně vzdělávány česky v náboženství, čtení a psaní. S místním literátským bratrstvem zařazoval před mše a kázání zpěv českých písní.

V Prachaticích také v roce 1819 vyučoval češtinu místního rodáka Jana Nepomuckého Neumanna (pozdější světec).^[3]

V Chrašticích sepsal v letech 1835–1836 česky Obraz minulosti starožitného města Prachatic, první psanou historii tohoto města.

Dílo

Ve svém díle usiloval především o vzdělání lidu a jeho díla obsahovala morální a praktická poučení. Též obhajoval češtinu a věnoval se regionální historii (Prachatice).^[1] Užíval též pseudonym Bojenický.^[4] Své názory zveřejňoval v Časopise pro katolické duchovenstvo, České včele, Květech a dalších.^[1]

Knižní vydání

Překlady

• Holaubek: powjdka pro djtky a gegich přátely (Autor Christoph von Schmid, 1768–1854; vydáno: W Pjsku, Pjsmem Jozefa Fetterla sslechtice z Wildenbrunnu, 1827)
• Štědrý wečer: powjdka k wánočnjmu obdarowánj djtek (Autor Christoph von Schmid, 1768–1854; vydáno: W Pjsku, Pjsmem Jozefa Fetterla sslechtice z Wildenbrunnu, 1827)
• Ztracené Djtě: powjdka pro djtky a gegich přátely (Autor Christoph von Schmid, 1768–1854; vydáno: W Pjsku, Pjsmem Jozefa Fetterla sslechtice z Wildenbrunnu, 1827)

Vlastní dílo

• Slowo útěchy, poslané Prachatičanům po nessťastném ohni, genž w gegich městě 13. dubna 1832 za hodinu sto sedm a třidcet domů w popel obrátil (W Praze, W knjžecj arcibiskupské tiskárně u Josefy Fetterlowé, wedenjm a nákladem Wáclawa Špinky, 1832)^{[p 2]}
• Obrana Časopisu pro katolické duchowenstwo (pod pseudonymem František Bojenický; W Praze, W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně, u Josefy Fetterlowé, řjzenjm Wáclawa Špinky, 1835)
• Obraz minulosti starožitného města Prachatic (V Praze, Jan Hostivít Pospíšil, 1838)
• Sedmero postních kázání, kteráž druhdy činil František Sláma (V Praze, Nákladem kněhkupectví B. Stýbla, 1867)