František Xaver Neruda

František Xaver Neruda, německy Franz Xaver Neruda (3. prosince 1843 Brno^[2] – 19. března 1915 Kodaň) byl moravský violoncellista a hudební skladatel.^[3][4][5]

František Xaver Neruda
Základní informace
Narození	3. prosince 1843 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	19. března 1915 (ve věku 71 let) nebo 20. března 1915 (ve věku 71 let) Kodaň Dánsko Dánsko
Místo pohřbení	Hřbitov Vestre
Povolání	dirigent, hudební skladatel, vysokoškolský učitel a violoncellista
Nástroje	violoncello
Ocenění	rytíř Řádu Dannebrog (1878) čestný kříž Řádu Dannebrog (1911) Medal of Merit in Gold (1913)
Rodiče	Josef Neruda
Příbuzní	Vilemína Nerudová[1], Amálie Wickenhauserová-Nerudová a Maria Nerudová (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

František Xaver Neruda se narodil v Brně v hudební rodině. Byl pátým dítětem varhaníka brněnské katedrály Josefa Nerudy, byl pokřtěn jmény František Xaver Viktor. Vyrostl ve Vídni a nejprve se učil od svého otce hrát na housle (od roku 1852) a po smrti svého bratra Viktora, který hrál na violoncello, se na něj začal učit sám. Se svým otcem a čtyřmi sourozenci vystupoval na různých místech v Evropě, a to jak v rámci Neruda Quartet, tak i sólově. V letech 1859–1860 studoval hru na violoncello u Adriena-Françoise Servaise.

Později se Neruda stal členem královského hudebního tělesa v Kodani. Dne 3. prosince 1868 zde založil komorní hudební společnost a následujícího roku byl jmenován královským komorním hudebníkem. V roce 1869 se oženil s baletkou Camillou Cetti. Po angažmá v Londýně a Manchesteru se odstěhoval zpět do Kodaně, kde zůstal až do doby, kdy byl Antonem Rubinsteinem jmenován jako nástupce profesora vyučující hru na cello Karla Davydova na konzervatoři v Petrohradě. V roce 1891 byl jmenován dirigentem hudební společnosti ve Stockholmu a v roce 1892 dirigentem kodaňské Hudební společnosti, kde nahradil Nielse Wilhelma Gadea. V roce 1893 se stal profesorem vyučujícím hru na violoncello na Královské dánské hudební akademii. Po smrti jej Carl Nielsen nahradil v roli ředitele kodaňské Hudební společnosti a složil prolog pro recitaci a orchestr In memoriam Franz Neruda.

Dílo

Jeho hlavní dílo zahrnuje pět koncertů pro violoncello, čtyři kvartety a tři orchestrální díla. Rovněž napsal mnoho malých skladeb pro klavír, varhany, violoncello, housle a několik písní. Jeho Cello concerto No. 2 in d minor, Op. 59 v minulosti i dnes patří k běžným dílům repertoáru pro violoncello. Cello concertos No. 1 in e minor, Op. 57, No. 3 in A major, Op. 60 and No. 5 in G major, Op. 66 měly premiéru v roce 2005, realizovanou violoncellistkou Beatou Altenburgovou a Anhaltischen Philharmonie Dessau pod vedením Gola Berga. CD vydané při této příležitosti zůstává jediným široké veřejnosti dostupným záznamem jeho děl.