Franz von Papen

Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen ( výslovnost; 29. října 1879, Werl – 2. května 1969, Sasbach) byl německý křesťansky orientovaný politik a diplomat, v rané fázi své politické kariéry spojený s katolickou stranou Zentrum.

Pplk. Franz von Papen
Franz von Papen před norimberským tribunálem (1945–1946)
13. německý říšský kancléř
Ve funkci: 1. června 1932 – 17. listopadu 1932
Prezident	Paul von Hindenburg
Předchůdce	Heinrich Brüning
Nástupce	Kurt von Schleicher
německý vicekancléř
Ve funkci: 30. ledna 1933 – 7. srpna 1934
Kancléř	Adolf Hitler
Předchůdce	Hermann Dietrich
Nástupce	Franz Blücher
Stranická příslušnost
Členství	Centrum (do 1932)
Rodné jméno	Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen
Narození	29. října 1879 Werl, Německé císařství
Úmrtí	2. května 1969 (ve věku 89 let) Sasbach, Západní Německo
Místo pohřbení	Wallerfangen
Choť	Martha von Boch-Galhau
Rodiče	Friedrich von Papen
Děti	Friedrich Franz von Papen
Alma mater	Pruská vojenská akademie
Profese	důstojník, diplomat, politik
Náboženství	římskokatolická církev
Ocenění	velkokříž Řádu Pia IX. Suverénní řád Maltézských rytířů Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského Válečný záslužný kříž Zlatý stranický odznak … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Franz von Papen
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politika

Mladý von Papen ve vojenské uniformě

V roce 1932 zastával úřad německého kancléře (jmenován byl proti vůli své strany a funkci přijal, i když přislíbil opak, což vedlo k jeho vyloučení ze strany). V lednu 1933 pomohl ke jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. V roce 1933 vyjednal za Hitlerovu vládu Říšský konkordát a souhlas strany Zentrum se zmocňovacím zákonem. Dle svých vlastních slov se domníval, že politicky nezkušeného Hitlera jako vicekancléř ovládne a že ten se znemožní tak, že brzy padne. Hitler se jej a jeho spolupracovníků však poté velice rychle zbavil. Posléze Papen působil jako německý velvyslanec v Rakousku.

Během druhé světové války vedl diplomatickou misi Německa v Turecku, kde pomohl tamnímu nunciovi Angelu Giuseppu Roncalimu (ten se stal později papežem svatým Janem XXIII.) se záchranou židovských uprchlíků před repatriací zpět do Německa.^[1] Po válce byl souzen Norimberským tribunálem, který jej zprostil obžaloby. V 50. letech se neúspěšně pokoušel o návrat do politiky. Byl čestným papežským komořím Pia XI. a svatého Jana XXIII.