Friedrich Schelling

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (27. ledna 1775 Leonberg, Švábsko – 20. srpna 1854 Bad Ragaz) byl německý filozof, představitel idealismu.

Friedrich Schelling
Friedrich Schelling (1848)
Rodné jméno	Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
Narození	27. ledna 1775 Leonberg
Úmrtí	20. srpna 1854 (ve věku 79 let) Bad Ragaz
Alma mater	Klášterní škola v Bebenhausenu Lipská univerzita Univerzita Tübingen Tübingenský seminář
Povolání	filozof, vysokoškolský učitel a spisovatel
Zaměstnavatelé	Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Jena Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku Erlangensko-norimberská univerzita
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Nábož. vyznání	luteránství
Choť	Caroline Schellingová (1803–1809) Pauline Gotterová
Děti	Clara Waitzová Hermann von Schelling Julie von Eichhornová
Funkce	profesor
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha F. W. J. Schellinga v Mnichově ('Der grosse Philosoph')

Život a dílo

Do klášterní školy (scholae monasticae) v Bebenhausenu nastoupil již v patnácti letech. Uzavřel tam přátelství se svými spolužáky a krajany Hölderlinem a Hegelem.

Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798) se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.

V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ (1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).

Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813). Nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827). Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.

V roce 1841 byl Schelling pozván na Berlínskou univerzitu. Jeho přednášky vzbudily zájem nejen v akademickém prostředí. V Auditoriu maximu Berlínské univerzity, kde Schelling přednášel, se bylo možno setkat i s rakouským vyslancem v Berlíně Metternichem, i s budoucím anarchistou M. Bakuninem a s dánským filozofem S. Kierkegaardem.^[1] Friedrich Engels líčí ovzduší na Berlínské univerzitě takto:

Šumělo to zde všemi možnými jazyky. Ozývala se zde němčina, francouzština, angličtina, maďarština, polština, ruština, nová řečtina a turečtina. Zazněl zvonek, všechno utichlo a Schelling vstupuje na katedru.

Friedrich Engels, Schelling o Hegelovi

Filozofie identity

Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.

• Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.
• Úkolem filozofie je vyložit vědění, tj. shodu SUBJEKTU s OBJEKTEM. Duch (Já) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické). Duchu a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla.

Vliv a přijetí

V Rusku byl Schelling přirovnáván ke Kryštofu Kolumbovi:

„	Na počátku devatenáctého století znamenal Schelling totéž co Kryštof Kolumbus v patnáctém věku, poněvadž objevil člověku dosud neznámou část jeho světa, část, o níž kolovaly jen jakési bájeslovné zvěsti - objevil jeho duši.	“
— V. F. Odojevskij, Ruské noci

Schellingova filosofie mytologie také ovlivnila Vladimira Solovjova.^[2] Solovjovův následovník Nikolaj Berďajev ve své interpretaci dějin, jejichž podstatou je právě mýtus, také navazuje na Schellinga a společně s ním vidí v mytologii „prvotní historii lidstva".^[2]

České překlady

• Výbor z díla. Překlad Milan Sobotka a Jindřich Zelený. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1977. 315 s. cnb000156298.
• Výbor z díla: rané spisy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. 312 s. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0132-0.
• Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů. Překlad Miroslav Petříček. Praha: Filozofický ústav ČSAV, 1992. 130 s. 1. ISBN 80-7007-031-5.
• Věky světa. Kniha první, Minulost. Verze I. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2002. 100 s. ISBN 80-7298-047-5.
• Drobné spisy a fragmenty. Překlad Petr Babka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 109 s. ISBN 80-7021-689-1.
• Filosofické zkoumání svobody. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7298-415-2.
• Systém transcendentálního idealismu. Překlad Jindřich Karásek a Jan Patočka. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2014. 271 s. ISBN 978-80-7298-430-5.

Fotogalerie

• 
  Pamětní deska na jeho domu v Erlangenu (Friedrichstraße 28)
• 
  Friedrich Wilhelm Schelling (cca 1800)
• 
  Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (cca 1848)
• 
  Dílo 'Einleitung zu seinem Entwurf eines Systems der Naturphilosophie' (1799)