Gediminas Vagnorius

Gediminas Vagnorius (* 10. června 1957) je litevský politik, veřejný činitel, signatář Zákona o obnovení nezávislosti Litevské republiky, vyhlášeného Nejvyšším sovětem Litevské Republiky, v letech 1991–1992 a 1996–1999 třetí a osmý litevský premiér po vyhlášení obnovení nezávislosti (11. března 1990). Jeho mateřštinou je žemaitština, hovoří plynně litevsky (s žemaitským přízvukem), německy a rusky.

Gediminas Vagnorius
Gediminas Vagnorius (1. října 1998)
Narození	10. června 1957 (68 let) Vilkaičiai, Okres Plungė Litevská SSR, Sovětský svaz
Národnost	Litevec
Vzdělání	Vilniuský Institut stavebního inženýrství
Alma mater	Technická universita Vilnius
Povolání	Politik
Znám jako	3. a 8. litevský premiér (po r. 1990)
Titul	Kandidát ekonomických věd, Doktor sociálních věd
Ocenění	velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky Independence Medal
Období	1991–1992 a 1996–1999
Předchůdce	Albertas Šimėnas (2.); Laurynas Mindaugas Stankevičius (7.)
Následovník	Aleksandras Algirdas Abišala (4.); Irena Degutienė (9.)
Choť	Nijolė Vagnorienė
Děti	Tomas, Reda[1]
Rodiče	Zenonas Vagnorius
Funkce	premiér Litvy (1991–1992) člen Seimu (1992–1996) člen Seimu (1996–2000) premiér Litvy (1996–1999) člen Seimu (2000–2004)
Web	http://tinklink.lt/gediminas_vagnorius
signatář Zákona o obnovení nezávislosti Litvy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život, vzdělání, kariéra

Narodil se v rodině sedláka a učitelky. Od roku 1962 bydlel v Telšiajích.^[2] V roce 1975 ukončil školní docházku na 4. střední škole v Telšiajích. V roce 1980 absolvoval Vilniuský Institut stavebního inženýrství. V roce 1980 obhájil disertaci Kandidáta ekonomických věd (později byla tato vědecká hodnost přirovnána k Doktoru sociálních věd). V letech 1988–1990 byl vědeckým vedoucím v Ekonomickém institutu Akademie věd.

Byl zvolen do Nejvyšší Rady Seimu v obdobích 1992–1996, 1996–2000 a 2000–2004. Byl premiérem ve třetí a v osmé litevské vládě. V letech 1993–1999 byl předsedou Vlastenecké Unie (Litevských konzervativců). 3. dubna 2000 byl z Vlastenecké Unie vyloučen a stal se předsedou nově vytvořené strany Svazu umírněných konzervativců. Po sloučení této strany s Ligou mladých Křesťanských demokratů do strany Sociální Svaz Křesťanských demokratů se stal předsedou této sloučené strany.

Po sloučení Sociálního Svazu Křesťanských demokratů s frakcí Seimu "Jednotná Litva" (23. ledna 2010) byl Gediminas Vagnorius jednohlasně zvolen předsedou nové Strany Křesťanů.^[3]

Peněžní reforma v Litvě

1 talon

Gediminas Vagnorius byl na počátku 90. let 20. století autorem a vykonavatelem úspěšného projektu urychleného finančního, bankovního a ekonomického odpoutání Litvy od finančních struktur rozpadajícího se Sovětského svazu, kde (v celém postsovětském prostoru včetně Litvy) v té době zuřila nevídaná hyperinflace. Jedním z nejdůležitějších nástrojů této politiky bylo zavedení takzvaných talonů, lidově: vágnorek. Ty byly zavedeny 5. srpna 1991, zpočátku jako nuceně souběžné platidlo (poměr: 1 talon = 1 rubl) se sovětským rublem. Tedy pokud nějaká položka zboží stála v SSSR kupříkladu 50,00 rublů, bylo v Litvě nutno zaplatit 50 rublů + 50 talonů. Za samotné ruble bez talonů nebylo možno (kromě černého trhu) nakoupit. Ve druhé etapě talony plně nahradily ruble. Hned od začátku bylo deklarováno, že talony jsou přechodným platidlem v přechodu na lity, které byly nakonec zavedeny 25. června 1993 v poměru 100 talonů = 1 litas. Talony (vágnorky) byly výhradně papírové a po jejich stažení z oběhu byly v Grigiškách recyklovány na toaletní papír.