Giuseppe Meazza
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Giuseppe Meazza, zvaný Peppino nebo také v milánském dialektu jako Peppin (23. srpna 1910, Milán, Italské království – 21. srpna 1979, Lissone, Itálie) byl italský fotbalový útočník a později i trenér.
Je považovaný některými odborníky za nejlepšího italského hráče všech dob.[1] A také byl jedním z prvních fotbalistů, kteří se těšili velké popularitě i mimo hřiště. Celých 14 let hrál za klub FC Inter Milán (dříve Ambrosiana-Inter). Stal se nejlepším střelcem všech dob a vyhrál v Nerazzurri tři tituly (1929/30, 1937/38, 1939/40) a jeden domácí pohár (1938/39). Nejlepším střelcem ligy se stal třikrát (1929/30, 1935/36, 1937/38) a také třikrát na turnaji o středoevropský pohár (1930, 1933, 1936).
S italskou reprezentací se stal mistrem světa na dvou šampionátů (MS 1934 a MS 1938). A stále zůstává druhým nejlepším střelcem reprezentace za Rivou.
Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem a také pracoval jako novinář. Po jeho smrti, se kluby z Milána 2. března 1980 rozhodli, že bude po něm pojmenován společný stadion na San Siru.[2]
Remove ads
Hráčská kariéra
Inter
Ve čtrnácti letech se kvůli malé postavě zbavili činovníci AC Milán a tak zkusil štěstí v jiném městském klubu, v Interu, kde ho vzali do mládežnického týmu. Byl to hráč Fulvio Bernardini, kdo jej objevil a trval na trenérovi Nerazzurri, aby ho začleňoval do prvního týmu. Trenér Árpád Weisz si uvědomil, že má talent. V 16 letech byl chlapec přidán do prvního týmu a o rok později Peppino debutoval za Nerazurri.
Při té příležitosti dostal přezdívku Balilla. Když trenér přečetl formaci v šatně a oznámil přítomnost Peppina v týmu od první minuty, starší hráč Leopoldo Conti sarkasticky zvolal: Teď si zahrajeme i s dětmi!. To byla narážka na operu Nazionale Balilla, která shromáždila všechny děti ve věku od 8 do 14 let, vznikla v roce 1926. Peppin v zápase proti vstřelil tři branky, čímž zajistil vítězství a všem dal najevo, že se zrodila hvězda. "Peppìn" se okamžitě stal městskou hvězdou, která pomohla již v sezoně 1929/30 vyhrát po 10 letech titul. Stal se i nejlepším střelcem s 31 góly. To si zopakoval ještě 1935/36, 1937/38.
Milán, Juventus a poslední roky
Sezona 1938/39 znamenal začátek Peppinova úpadku kvůli zranění. Trpěl okluzi krevních cév v levé noze (takzvaná zmrzlá noha) - která ho pak držela mimo hřiště více než rok. Na podzim roku 1940 se vrátil k fotbalu, tentokrát v dresu rivala AC Milán. Jenže už to nebyl ten mladý střelec z minulých let.
Po dvou sezónách u Rossoneri strávil rok v Juventusu. Poté následoval takzvaný válečný šampionát 1943/44. Hrál za klub Varese. Po válce krátce působil v Atalantě ve kterém také krátce zastával roli trenéra. Fotbalovou kariéru zakončil v sezoně 1946/47 v dresu Nerazzurri.
Reprezentační
V národním týmu debutoval ve svých 20 letech 9. února 1930 proti Švýcarsku (4:2) a vstřelil dvě branky. O tři měsíce později, ve svém čtvrtém startu, učinil svůj první mezinárodní titul italského fotbalu. Pomohl zvítězit nad Maďarskem (5:0) což bylo ve skutečnosti finále prvního MP 1927–1930.
Jeho kariéra v národním týmu byla důležitá. Dovedl Itálii k dobytí prvního titulu na MS 1934, kde vstřelil 4 branky.
Na MS 1938, již byl kapitánem Azzurri. Dovedl reprezentaci k druhému vítězství a přivedl Itálii na vrchol světového fotbalu, který umožňuje si jej pamatovat tento tým jako jeden z nejsilnějších všech dob. Dne 16. června vstřelil v semifinále svůj 33. gól proti Brazílii. Byl to poslední branka za reprezentaci. Branka byla vstřelena z penalty (branka se zapsala do historie tím, že mu prskla guma u trenek a musel si je při kopu držet jednou rukou). Jeho rekord 33 branek za národní tým překonal až v roce 1973 Luigi Riva.
Remove ads
Trenérská kariéra
Po zkušenostech jako hráč-trenér, které získal v Bergamu a chvilku i v Interu, vedl jako hlavní trenér Aurora Pro Patria 1919|Pro Patrii, poté opět Inter. Byl i v období 1952-1953 součástí technické komise národního týmu po boku trenéra Beretty. Byl také prvním Italem, který vedl zahraniční tým Beşiktaş JK. Později se stal šéfem mládežnického sektoru Interu.
Statistika
Klubová
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Reprezentační branky
Remove ads
Úspěchy
Klubové
Národní
vítěz italské ligy (2x)
Inter: 1929/30, 1937/38, 1939/40
vítěz italský pohár (1x)
Inter: 1938/39
Reprezentační
- 2x na MS (1934 - zlato, 1938 - zlato)
- 4x na MP (1927-1930 - zlato, 1931-1932 - stříbro, 1933-1935 - zlato, 1936-1938)
Individuální
- 3x nejlepší střelec ligy (1929/30, 1935/36, 1937/38)
- 3x nejlepší střelec středoevropského poháru (1930, 1933, 1936)
- 1x nejlepší střelec domácího poháru (1937/38)
- v roce 2011 uveden do síně slávy italského fotbalu.
- v roce 2015 byla na chodníku slávy italského sportu v olympijském parku Foro Italico v Římě, vyhrazená bývalým italským sportovcům, kteří se vyznamenali v mezinárodním sportu, zahrnuta pamětní deska věnovaná Peppinovi.[12][13]
Remove ads
Trenérská statistika
Klubová
Reprezentační
.svg){kind=small}
Remove ads
Trenérské úspěchy
Reprezentační
Související články
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads