Giuseppe Meazza
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Giuseppe Meazza, zvaný Peppino nebo také v milánském dialektu jako Peppin (23. srpna 1910, Milán, Italské království – 21. srpna 1979, Lissone, Itálie) byl italský fotbalový útočník a později i trenér.
Je považovaný některými odborníky za nejlepšího italského hráče všech dob.[1] A také byl jedním z prvních fotbalistů, kteří se těšili velké popularitě i mimo hřiště. Celých 14 let hrál za klub FC Inter Milán (dříve Ambrosiana-Inter). Stal se nejlepším střelcem všech dob a vyhrál v Nerazzurri tři tituly (1929/30, 1937/38, 1939/40) a jeden domácí pohár (1938/39). Nejlepším střelcem ligy se stal třikrát (1929/30, 1935/36, 1937/38) a také třikrát na turnaji o středoevropský pohár (1930, 1933, 1936).
S italskou reprezentací se stal mistrem světa na dvou šampionátů (MS 1934 a MS 1938). A stále zůstává druhým nejlepším střelcem reprezentace za Rivou.
Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem a také pracoval jako novinář. Po jeho smrti, se kluby z Milána 2. března 1980 rozhodli, že bude po něm pojmenován společný stadion na San Siru.[2]
Remove ads
Hráčská kariéra

Inter
Ve čtrnácti letech se kvůli malé postavě zbavili činovníci AC Milán a tak zkusil štěstí v jiném městském klubu, v Interu, kde ho vzali do mládežnického týmu. Byl to hráč Fulvio Bernardini, kdo jej objevil a trval na trenérovi Nerazzurri, aby ho začleňoval do prvního týmu. Trenér Árpád Weisz si uvědomil, že má talent. V 16 letech byl chlapec přidán do prvního týmu a o rok později Peppino debutoval za Nerazurri.

Při té příležitosti dostal přezdívku Balilla. Když trenér přečetl formaci v šatně a oznámil přítomnost Peppina v týmu od první minuty, starší hráč Leopoldo Conti sarkasticky zvolal: Teď si zahrajeme i s dětmi!. To byla narážka na operu Nazionale Balilla, která shromáždila všechny děti ve věku od 8 do 14 let, vznikla v roce 1926. Peppin v zápase proti vstřelil tři branky, čímž zajistil vítězství a všem dal najevo, že se zrodila hvězda. "Peppìn" se okamžitě stal městskou hvězdou, která pomohla již v sezoně 1929/30 vyhrát po 10 letech titul. Stal se i nejlepším střelcem s 31 góly. To si zopakoval ještě 1935/36, 1937/38.
Milán, Juventus a poslední roky

Sezona 1938/39 znamenal začátek Peppinova úpadku kvůli zranění. Trpěl okluzi krevních cév v levé noze (takzvaná zmrzlá noha) - která ho pak držela mimo hřiště více než rok. Na podzim roku 1940 se vrátil k fotbalu, tentokrát v dresu rivala AC Milán. Jenže už to nebyl ten mladý střelec z minulých let.
Po dvou sezónách u Rossoneri strávil rok v Juventusu. Poté následoval takzvaný válečný šampionát 1943/44. Hrál za klub Varese. Po válce krátce působil v Atalantě ve kterém také krátce zastával roli trenéra. Fotbalovou kariéru zakončil v sezoně 1946/47 v dresu Nerazzurri.
Reprezentační

V národním týmu debutoval ve svých 20 letech 9. února 1930 proti Švýcarsku (4:2) a vstřelil dvě branky. O tři měsíce později, ve svém čtvrtém startu, učinil svůj první mezinárodní titul italského fotbalu. Pomohl zvítězit nad Maďarskem (5:0) což bylo ve skutečnosti finále prvního MP 1927–1930.
Jeho kariéra v národním týmu byla důležitá. Dovedl Itálii k dobytí prvního titulu na MS 1934, kde vstřelil 4 branky.
Na MS 1938, již byl kapitánem Azzurri. Dovedl reprezentaci k druhému vítězství a přivedl Itálii na vrchol světového fotbalu, který umožňuje si jej pamatovat tento tým jako jeden z nejsilnějších všech dob. Dne 16. června vstřelil v semifinále svůj 33. gól proti Brazílii. Byl to poslední branka za reprezentaci. Branka byla vstřelena z penalty (branka se zapsala do historie tím, že mu prskla guma u trenek a musel si je při kopu držet jednou rukou). Jeho rekord 33 branek za národní tým překonal až v roce 1973 Luigi Riva.
Remove ads
Trenérská kariéra
Po zkušenostech jako hráč-trenér, které získal v Bergamu a chvilku i v Interu, vedl jako hlavní trenér Aurora Pro Patria 1919|Pro Patrii, poté opět Inter. Byl i v období 1952-1953 součástí technické komise národního týmu po boku trenéra Beretty. Byl také prvním Italem, který vedl zahraniční tým Beşiktaş JK. Později se stal šéfem mládežnického sektoru Interu.
Statistika
Klubová
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Reprezentační branky
Remove ads
Úspěchy
Klubové
Národní
vítěz italské ligy (2x)
Inter: 1929/30, 1937/38, 1939/40
vítěz italský pohár (1x)
Inter: 1938/39
Reprezentační
- 2x na MS (1934 - zlato, 1938 - zlato)
- 4x na MP (1927-1930 - zlato, 1931-1932 - stříbro, 1933-1935 - zlato, 1936-1938)
Individuální
- 3x nejlepší střelec ligy (1929/30, 1935/36, 1937/38)
- 3x nejlepší střelec středoevropského poháru (1930, 1933, 1936)
- 1x nejlepší střelec domácího poháru (1937/38)
- v roce 2011 uveden do síně slávy italského fotbalu.
- v roce 2015 byla na chodníku slávy italského sportu v olympijském parku Foro Italico v Římě, vyhrazená bývalým italským sportovcům, kteří se vyznamenali v mezinárodním sportu, zahrnuta pamětní deska věnovaná Peppinovi.[12][13]

Remove ads
Trenérská statistika
Klubová
Reprezentační
Remove ads
Trenérské úspěchy
Reprezentační
Související články
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads