Gregory Bateson

Gregory Bateson (9. května 1904, Grantchester u Cambridge – 4. července 1980, San Francisco) byl britský a posléze americký biolog, antropolog a ekolog, a ač se nepovažoval za filosofa a psychologa, vynikl i v těchto oborech; byl to univerzální myslitel, jenž ovlivnil mnoho vědeckých disciplín.^[2][3] Podílel se na vzniku vědecké kybernetiky a je znám také jako zakladatel rodinné psychoterapie.^[4]

Gregory Bateson
Gregory Bateson (2. listopadu 2004)
Narození	9. května 1904 Grantchester
Úmrtí	4. července 1980 (ve věku 76 let) San Francisco
Alma mater	Charterhouse School Kolej sv. Jana
Povolání	antropolog, filozof, sociolog, jazykovědec, biolog, filmový režisér, psycholog, sémiotik, etnolog, ekolog, spisovatel a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Kalifornská univerzita v Santa Cruz
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1946) Kalifornská síň slávy (2012) společník Americké akademie umění a věd
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Margaret Meadová (1936–1950)
Děti	Mary Catherine Bateson Nora Bateson
Rodiče	William Bateson a Beatrice Bateson[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Gregory Bateson byl nejmladší ze tří synů slavného genetika W. Batesona. Nejstarší syn padl ve válce a prostřední spáchal roku 1922 sebevraždu. Roku 1925 získal Gregory titul bakaláře biologie v Cambridge, kde pak studoval dále a přednášel (kromě roku 1928, kdy přednášel lingvistiku v Sydney). Roku 1936 se oženil se slavnou americkou antropoložkou Margaret Meadovou. Roku 1937 odešel do USA a usadil se v Palo Alto, kde se zabýval otázkami lidské komunikace, epistemologií a byl jedním z organizátorů Macy Conferences, kde tehdy vznikala kybernetika. Roku 1950 se rozvedl s M. Meadovou a oženil se podruhé a roku 1961 potřetí s mnohem mladší terapeutkou L. Cammack; z každého manželství měl jedno dítě.

Myšlení

Jako antropolog byl Bateson nejvíce ovlivněn funkcionalismem Bronislawa Malinowského a Alfreda Radcliffe-Browna. Každá kultura představuje účelně uspořádaný a strukturovaný celek, jímž se lidé vyrovnávají se svým okolím. Stojí na určitých obecných principech, které Bateson rozděluje na étos (normativní principy, emoce) a eidos (poznávací principy, intelekt). Toto rozlišení je však funkční a nemá nic společného s dualismem přírody a kultury (nature or nurture), který Bateson striktně odmítá: člověk je spoluurčován jak svojí genetickou výbavou, tak také kulturou své společnosti.

Batesonův zájem o psychologii a terapii vycházel ze studia komunikace a rozumění, případně jejich nedostatků. Vytvořil také zajímavou teorii učení, jež rozlišuje pět úrovní učení, od prostého naučení jednoduché reakce až po rekonstrukci celé mentální mapy. V této souvislosti se zajímal také o vnímání tvarů i o „metakomunikační“ pozadí každé komunikace (kontext). Rozpor mezi obsahem sdělení a jeho pozadím umožňuje jevy jako je ironie nebo žert a podle Batesonovy teorie by mohl vysvětlovat i schizofrenii.

Při těchto zkoumáních si Bateson uvědomil nesmírnou složitost lidského poznávání, komunikace a jednání i živých organismů vůbec. Proto kritizoval převládající pojetí vědy, jak bylo kdysi formulováno Descartem a dobře vyhovovalo pro studium daleko jednodušších systémů mechaniky. Živou skutečnost a tím spíše člověka a společnost však nelze rozbít na ty nejjednodušší prvky, zbavit všech tvarů, podob a obsahů, redukovat na měřitelné veličiny a hledat jen nutné příčinné vztahy mezi nimi. Takto vzniklé modely, anebo řečeno s A. Korzybskim „mapy“ skutečnosti dovolují s živými organismy různě manipulovat, nevystihují však jejich povahu. Pro lidské poznání, rozumění i komunikaci je podstatný smysl, který se v analytickém postupu moderních věd ztrácí. Proto Bateson kladl důraz na zkoumání kvalit, souvislostí a vztahů, jež nejlépe vystupují ve srovnávání.

Jeho mnohostranná činnost nevedla k zásadním novým objevům, ale významně ovlivnila moderní epistemologii, teorii systémů a ekologii. Ekologické krize vznikají z představ, které staví člověka proti přírodě a proti druhým, věří na neustále se rozšiřující hranice možností a na ekonomický determinismus. Bateson se proslavil také stručnými a provokativními definicemi, jež přešly i do běžného jazyka. Většina jeho děl není také psána akademickou formou, což mu vyneslo kritiku ze strany redukcionistické vědy a scientistů, přestože Bateson sám také kritizoval iracionalismus a esoteriku například amerického studentského hnutí.

„

Mapa není totéž co krajina a název není totéž co označovaná věc.

“

„	Jazyk obvykle zdůrazňuje jen jednu stránku věci. Dvojí popis je lepší než jeden.	“
— Ecology of Mind

„

Informace je ten rozdíl, na němž záleží (the difference that makes difference).

“

„

Moc korumpuje nejrychleji ty, kdo na ni věří, a ti o ni také nejvíc stojí. Náš demokratický systém má sklon dávat moc těm, kdo po ní nejvíc touží, a usnadňuje těm, kdo o ni nestojí, aby se jí vyhnuli. To není to nejlepší uspořádání, pokud moc nejvíc korumpuje ty, kdo na ni věří a chtějí ji.

“

„	Živočich, který zvítězí v boji s prostředím, zničí sám sebe.	“
— Ecology of Mind

Dílo

• G. Bateson, Naven. (Studie o trojím pohledu na kulturu novoguinejského kmene 1936)
• G. Bateson – M. Mead, Balinese character. (Postavy z Bali. Fotografická analýza 1942)
• J. Ruesch – G. Bateson, Communication. The social matrix of psychiatry (1951)
• G. Bateson, Steps to an ecology of mind (Na cestě k ekologii mysli. Eseje o antropologii, psychiatrii, evoluci a epistemologii 1972)
• G. Bateson, Mind and nature (Mysl a příroda: nezbytná jednota. Pokroky v teorii systémů, komplexitě a humanitních vědách 1979)
• G. Bateson – M. C. Bateson, Angels fear. (Andělé se bojí. K epistemologii posvátného. Posmrtně 1988).

Význam

Svými brilantními eseji měl Bateson velký vliv na vědu i celý intelektuální život, hlavně v 60. a 70. letech, a některé jeho okřídlené výroky přešly do obecného jazyka. Jeho vliv je zvláště patrný u některých filosofů (Gilles Deleuze, Felix Guattari) i společenských vědců (Paul Watzlawick). V českém prostředí není Bateson dosud příliš znám, avšak hluboce ovlivnil např. Zdeňka Neubauera, Stanislava Komárka a další.^[5]