Greif (protipartyzánská operace)

Tento článek pojednává o protipartyzánské operaci na území okupovaného Běloruska v létě 1942. Možná hledáte: diverzní operaci Greif provedenou Ottou Skorzenym.

Greif (rusky Гриф) byl krycí název pro trestnou protipartyzánskou operaci kárných sil na severním území okupovaného Běloruska v oblasti měst Orša, Sjanno a Vitebsk prováděnou od 16. srpna do 30. srpna 1942. Operace byla součástí většího operačního plánu a jejím pokračováním byly operace Rys a Sova.

Operace Greif
konflikt: Východní fronta
Trvání	16. srpna 1942 – 30. srpna 1942
Místo	V trojúhelníku vymezeném městy Vitebsk, Orša a Smolensk
Příčiny	Sílící partyzánské hnutí narušující přepravu materiálu na frontu.
Cíle	Zničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí a zlikvidovat sítě jejich podporovatelů z řad civilních obyvatel.
Metody	Policejní protipartyzánská operace s plošnými represáliemi proti civilnímu obyvatelstvu se zapojením zpravodajských služeb.
Stav	ukončená operace
Naplánováno	Zničit co nejvíce partyzánů a ochrana železniční trati.
Výsledek	Partyzáni utrpěli značné ztráty, ale podařilo se jim z obklíčení uniknout.
Změny území	Po stažení kárných sil bylo území dále mimo kontrolu okupačních úřadů.
Strany
Německá říše Německá říše 13. policejní pluk 14. policejní pluk 61. ochranný pluk 638. pěchotní pluk LVF 257. pěší pluk dělostřelecká a letecká podpora speciální úderná motorizovaná jednotka jednotky zvlášního určení Sovětský svaz Sovětský svaz 1. partyzánská brigáda Boguševská brigáda menší oddíly sovětských partyzánů
Velitelé
Německá říše Německá říše Johann-Georg Richert Sovětský svaz Sovětský svaz Vasilij Ustinovič Bojko Konstantin Sergejevič Zaslonov
Ztráty
Německá říše Německá říše 26 padlých a 26 raněných Sovětský svaz Sovětský svaz 796 zabito, 599 zajato.
Oběti, zatčení a škody
Mrtví	Zabito 900 civilistů
Zatčení	910 lidí bylo deportováno na nucené práce do Německa, 599 partyzánů bylo zajato.
Škody	Bylo vypáleno několik vesnic a 19 civilistů bylo zastřeleno.
Po válce byl německý velitel operace oběšen v Minsku.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výchozí podmínky a cíle operace

Podle tajné zprávy o operaci^{[pozn. 1]} bylo hlavní příčinou spuštění akce rostoucí počet útoků proti železniční přepravě a paralyzování^{[pozn. 2]} silniční dopravy ze strany sovětských partyzánů.^[1] Hlavním účelem operace bylo vyčištění a pacifikace partyzánských skupin v zalesněné a bažinaté oblasti poblíž silnic a železnic v trojúhelníku Vitebsk, Orša a Smolensk. Cílem bylo způsobit co největší ztráty partyzánským útvarům, zničit jejich zázemí, omezit jejich operační možnosti a ochrana železniční tratě včetně získání kontroly nad územím.

Nasazené síly

Německé okupační síly

Do akce byly nasazeny následující jednotky:^[2]

• 13. policejní pluk,
• 14. policejní pluk,
• 61. ochranný pluk,
• 638. pěchotní pluk LVF (francouzsky Légion des Volontaires Français contre le Bolchévisme),^{[pozn. 3]}
• 257. pěší pluk,
• dělostřelecká podpora,
• speciální úderná motorizovaná jednotka,^[2]
• letecká podpora,
• jednotky zvlášního určení pod vedením SD.

Operaci vedl velitel 286. bezpečnostní divize (německy 286. Sicherungs-Division) generálmajor Johann-Georg Richert.

Sovětská poštovní známka věnovaná Konstantinu Sergejeviči Zaslonovi.

Sovětské síly

Operací byly zasaženy následující partyzánské brigády:^{[2][pozn. 4]}

• 1. partyzánská brigáda, velitel Konstantin Sergejevič Zaslonov (rusky Константин Сергеевич Заслонов, padl 14. listopadu 1942) s přezdívkou Strýček Kosťa, 2 476 osob,^[3]
• Boguševská brigáda, velitel Vasilij Ustinovič Bojko (rusky Василий Устинович Бойко, velel červen 1942 – srpen 1942) s přezdívkou Baťka, 125 osob,^{[pozn. 5][4]}
• další menší oddíly sovětských partyzánů.

Velitelem partyzánů v obklíčení byl Vasilij Ustinovič Bojko.

Průběh operace

Akce kárných jednotek byly zahájeny z měst Orša a Lepel. Dne 17. srpna 1942 z oblasti města Orša do akce nastoupil 14. policejní pluk. 61. ochranný pluk postupoval z oblasti města Lepel. Ze severu byli partyzáni obklíčeni jednotkami 13. policejního pluku naloděnými na čluny.^[2] Partyzánské brigády se tak ocitly v obklíčení. V něm se sovětští partyzáni bránili po dobu šesti dnů. V kotli se velení spojených brigád ujal V. U. Bojko.^[2] Po šesti dnech bojů prolomili partyzáni blokádu poblíž města Sjanno a z kotle unikli do Adamovského lesa (rusky Адамовский лес) asi 10 – 12 km východně od města Sjanno. Německé bezpečnostní síly se pokoušely partyzány pronásledovat až do 30. srpna 1942.

Výsledky operace

Podle zprávy generál-majora Richerta z 30. srpna 1942 o výsledcích operace bylo zničeno 20 partyzánských základen včetně hlavní a partyzáni utrpěli těžké ztráty. Byl také zajat nespecifikovaný náčelník partyzánské skupiny.^{[pozn. 6]} Bylo ukořistěno 5 děl, 7 protitankových děl, 3 protiletadlová děla, 2 provozuschopná obrněná vozidla, 17 kulometů, 6 minometů, velké množství pušek, střeliva a zejména značné množství výbušnin. Ztráty partyzánů byly 796 zabitých, 599 zajatých. Ztráty německých sil byly 26 mrtvých a 26 raněných.^[1]

V důsledku operace bylo zabito asi 900 žen a dětí^[1] a dalších 910 lidí bylo odvezeno na práci do Německa. Několik vesnic bylo vypáleno: Bortniki (rusky Бортники), Morozovka (rusky Морозовка). Ve vesnici Morozovka kárné síly zastřelily pro podezření ze spolupráce s partyzány 28 osob včetně 17 dětí,^[5] ve vesnici Gorkava (rusky Горка́ва) pak 19 lidí.^[2][5] Více než 1 700 kusů (1 000 kusů podle tajné zprávy)^[1] dobytka bylo zabaveno.

Další související události

Po válce v roce 1946 byl velitel trestné operace generálporučík Johann-Georg Richert odsouzen k trestu smrti za své válečné zločiny na okupovaném území Běloruska v tzv. Minském procesu.^[2]