Grumman F6F Hellcat

Grumman F6F Hellcat byl americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman, která vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu.

F6F Hellcat
Určení	stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman
První let	26. června 1942
Zařazeno	1943
Vyřazeno	1954 (USN) 1960 (Uruguay)[1]
Uživatel	Americké námořnictvo Námořní pěchota Royal Navy Francouzské námořnictvo
Výroba	1942-45
Vyrobeno kusů	12 275 ks[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

Prototyp XF6F-1

První prototyp stroje s označením XF6F-1 vzlétl již 26. června 1942. Stroj zalétával pilot Sheldon A. Converse. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, proto byl nahrazen výkonnějším Pratt & Whitney R-2800. Ještě týž rok začala sériová výroba, která probíhala v masovém měřítku a v roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena verze noční stíhačky s radarem či verze průzkumná s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů.

Bojové nasazení

F6F na USS Yorktown (CV-10)

F6F na letadlové lodi USS Enterprise (CV-6)

Letouny F6F na lodi USS Yorktown, foto: Charles Kerlee, 1943

Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5 155 až 5 163 sestřelů^[3] japonských letounů), létalo na něm 305 leteckých es a nejúspěšnějším z nich byl David McCampbell, jenž se se svojí "Minsi" a "Minsi III" stal během 5 měsíců nejúspěšnějším stíhačem amerického námořnictva s 34 potvrzenými sestřely. Ačkoliv byl Hellcat dvakrát těžší než Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Letouny F6F ničily japonské stroje ve velkém, při 66 530 bojových letech sestřelily až 6 153 letounů při ztrátě 270 ve vzdušných soubojích, poměr sestřelů tak byl 19,1 ku 1 ve prospěch pilotů Hellcatů.^[3] Jedna z bitev v Pacifiku dokonce dostala název „Velké střílení krocanů u Marian“. Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebralo Spojené království v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Sloužily na letadlových lodích i pozemních základnách Royal Navy. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou, Argentina a letectvo Uruguaye, které Hellcaty vyřadilo až v roce 1961.

Uživatelé

(Údaje dle publikace Grumman Aircraft since 1929.^[2])

• Argentina Argentina
  • Argentinské námořnictvo
• Francie
  • Aéronavale
  • Armée de l'air
• Paraguay Paraguay
  • Paraguayské námořnictvo
• Spojené království Spojené království
  • Fleet Air Arm
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • United States Navy
  • United States Marine Corps Aviation
  • National Advisory Committee for Aeronautics
• Uruguay Uruguay
  • Uruguayské námořnictvo

Specifikace (F6F-5)

Třípohledový nákres.

Údaje dle^[2]

Technické údaje

• Rozpětí: 13,06 m
• Rozpětí se složeným křídlem: 4,93 m
• Délka: 10,24 m
• Výška: 3,99 m
• Nosná plocha: 31,03 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 4 190 kg
• Vzletová hmotnost: 5 779 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 6 991 kg
• Plošné zatížení: 186 kg/m²^{[pozn. 1]}
• Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec se vstřikováním vody do válců a dvoustupňovým kompresorem Pratt & Whitney R-2800-10W Double Wasp
• Výkon pohonné jednotky: 2 000 hp (1 491,4 kW), při injektáži vody až 2 200 hp.
• Poměr výkon-hmotnost: 2,9 kg/hp^{[pozn. 2]}

Výkony

• Maximální rychlost: 611 km/h ve výši 7 130 m
• Cestovní rychlost: 270 km/h
• Stoupavost: 15,1 m/s
• Dostup: 11 370 m
• Dolet: 1 520 km
• Maximální dolet: 2 180 km

Výzbroj

• 6 × kulomet AN/M2 Browning ráže 12,7 mm se zásobu munice 2 400 nábojů (6x400) a přibližně 30 sekundy palby^{[pozn. 3]}
• 3 × závěsník pro pumu o hmotnosti 1000 liber (454 kg) nebo raketu Tiny Tim^{[pozn. 4]}
• 6 × závěsník pro rakety HVAR