Gustav Wagner

Gustav Franz Wagner (18. července 1911 Vídeň – 3. října 1980 São Paulo) byl rakouský nacista, příslušník SS a hlavní zástupce velitele vyhlazovacího tábora Sobibor, kde bylo v rámci Operace Reinhard zplynováno 200 000–250 000 Židů. Kvůli své brutalitě měl přezdívky „Zvíře“ a „Vlk“.

Gustav Franz Wagner
Bestie, Vlk (Jidiš: װעלפֿל)
Narození	18. července 1911 Vídeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. října 1980 (ve věku 69 let) São Paulo, Brazílie
Vojenská kariéra
Hodnost	Oberscharführer
Doba služby	konec 30. let — 1945
Sloužil	Nacistické Německo
Složka	Schutzstaffel
Jednotka	SS-Totenkopfverbände
Velel	Vyhlazovací tábor Sobibor
Války	Druhá světová válka
multimediální obsah na Commons

Život

Narodil se ve Vídni, kde se v roce 1931 přidal k nacistickým jednotkám jako 443217. člověk. Poté, co byl zatčen za nacionálněsocialistickou agitaci, uprchl do Německa, kde se přidal k jednotkám SA a později k SS.

Druhá světová válka

V květnu 1940 byl členem Akce T4 v Hartheimu, kde zastával administrativní funkce. Díky svým zkušenostem z této akce byl v březnu 1942 pověřen k pomoci se založením vyhlazovacího tábora Sobibor. Po dokončení plynových zařízení se stal zástupcem velitele tábora, jeho velitelem byl Franz Stangl. Jeho oficiální titul byl rotmistr-seržant tábora. V táboře měl na starost selekci nově příchozích vězňů, kteří byli použiti jako otrocká pracovní síla v táboře či mimo něj. Ostatní byli posíláni do plynových komor. Když byl na dovolené, nebo se věnoval jiným povinnostem, přebíral jeho roli v táboře Karl Frenzel.

Po druhé světové válce

Na konci války byl zadržen, ale brzy propuštěn ze zajateckého tábora. Mezitím byl v Německu odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. Pod falešnou identitou si našel práci a po setkání s Franzem Stanglem společně unikli do Itálie, kde oběma zločincům poskytli ukryt duchovní v Collegio Teutonico di Santa Maria dell’Anima v Římě a zařídili jejich přesun do Sýrie přes krysí stezky.^[1] Později oba muži se Stanglovou manželkou a dětmi uprchli ze Sýrie do Brazílie, kde získal Gustav Wagner v roce 1950 občanství a brazilský pas na jméno „Günther Mendel“.^[2] Následně pracoval jako pomocník v domácnosti bohaté rodiny a později jako výrobce betonových plotových sloupků. Také se oženil s místní ženou, která byla vdovou, přičemž vychoval její děti.

Když byl Franz Stangl v roce 1967 vypátrán lovcem nacistů Simonem Wiesenthalem a vydán do Západního Německa, vypověděl před soudem, že Gustav Wagner žije v Brazílii. Brazilské policii se ale Wagnera nepodařilo najít. Když novinář ukázal Simonu Wiesenthalovi fotografii skupiny německých Brazilců oslavujících Hitlerovy osmdesáté deváté narozeniny, Wiesenthal falešně identifikoval jednoho z mužů jako Gustava Wagnera v domnění, že by tak mohl skutečného Wagnera přimět k útěku a neúmyslnému prozrazení. Gustav Wagner se ze strachu z vydání do Německa vzdal brazilským úřadům, které ale poté odmítly žádosti o jeho vydání jak ze Západního Německa, tak i z Izraele, Rakouska, Jugoslávie a Polska.^[3]

Samotný Gustav Wagner v roce 1979 v rozhovoru pro BBC neprojevil žádnou lítost nad svými činy při vedení tábora, přičemž poznamenal:

„

Neměl jsem žádné pocity... prostě se z toho stala další práce. Po večerech jsme nikdy nediskutovali o naší práci, ale jen popíjeli a hráli karty.[4]

“

V říjnu 1980 byl Gustav Wagner nalezen mrtvý s nožem v hrudi ve městě Atibaia. Wagnerův právník označil jeho smrt jako sebevraždu,^[5][6] ačkoli bývalým vězňům vyhlazovacího tábora Sobibor Stanisławu Szmajznerovi, Julesi Schelvisovi a historikovi Richardu Rashkemu naznačil, že příčin konce jeho života mohlo být více. Několik historiků, včetně samotného Richarda Rashka, spekulovalo, že Gustava Wagnera zavraždil samotný Stanisław Szmajzner.^[7] Wagnerovo datum úmrtí bylo stanoveno na 3. říjen 1980.^[5][6]