Harare
hlavní město Zimbabwe From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Harare je hlavním městem Zimbabwe. Město zaujímá rozlohu 559 km². V roce 2009 zde žilo 1 600 000 obyvatel, v aglomeraci 2 800 000.
Remove ads
Název
Město jeho zakladatelé původně pojmenovali Salisbury[1], aby poctili anglického markýze Roberta Gascoyne-Cecil, markýze ze Salisbury (1830–1903) , ministerského předsedu a ministra zahraničních věcí. V roce 1982 došlo k přejmenování na Harare[2], což byl původní název satelitního města Chitungwiza. Původ slova Harare se odvozuje od jména náčelníka Ne-haraweho. Formálně se tak stalo při 2. výročí nezávislosti Zimbabwe v roce 1982 a vybrán byl proto, že vedl ozbrojený odpor proti britským kolonizátorům.
Remove ads
Přírodní podmínky
Harare, největší město Republiky Zimbabwe, leží na náhorní plošině Highveld nacházející se v severovýchodní části země v provincii Mashonaland Central. Průměrná nadmořská výška města je 1483 m n. m., nejnižší bod leží v nadmořské výšce 1430 m (hladina jezera Chivero), nejvyšší bod se nachází ve výšce 1617 m n. m.
Klimatické poměry
Průměrná teplota se v lednu pohybuje okolo 21 °C, v červenci okolo 14 °C. V lednu průměrně spadne 140 mm srážek, v červenci téměř vůbec neprší. Podnebí je chladnější okolo okolní krajině, což je dáno vysokou nadmořskou výškou metropole. Nejteplejšími měsíci jsou říjen a listopad, nejchladnějšími potom červen a červenec. Průměrný roční úhrn srážek zde dosahuje 863 mm.
Historie
Nejstarší dějiny
V místě dnešního Harare žilo obyvatelstve kmene Shona před příchodem evropských kolonizátorů. Označovali se podle jména svého náčelníka, Ne-Harawa.
Město bylo založeno jako Salisbury v roce 1890[3] Britskou jihoafrickou společností. Původně mělo vzniknout 15 km dále, v blízkosti hory Mount Hampden, nicnémě současná lokalita byla zvolena na naléhání Edwarda Grahama Pennefathera byla nakonec zvolena současná lokalita. První, co osadníci zrealizovali, bylo vysušení místních močálů. Do roku 1894 byl vypracován územní plán a vyčelněna plocha určená k zastavení. K městu přiléhaly rozsáhlé pastviny, které měly umožňovat obyvatelům obživu.
Začátky existence města byly krušné; hrozilo riziko útoku původního obyvatelstva a v roce 1895 vypukla epidemie neštovic. Již od začátku své existence bylo Salisbury rozdělené na dvě části a to podle principů rasové segregace.
V roce 1897 byla rovněž ustanovena městská samospráva. Město si také zvolilo svého prvního starostu, kterým se stal William Fairbridge.
V roce 1899 došlo k zprovoznění železnice spojující město s Beirou[3] v Mosambiku. O tři roky později zde vznikla první knihovna, která nesla název podle královny Viktorie.
Práva města Salisbury získalo až v roce 1935. Současná radnice byla dokončena o dva roky dříve. Ve své době bylo nejrozvinutějším moderním městem, které evropští kolonizátoři v této části kontinentu vystavěli mimo území dnešní Jihoafrické republiky. Na jeho podobě se podíleli především architekti William d'Arcy Cathcart a James Alfred Cope Christie.
2. polovina 20. století
Během druhé světové války zde začala industrializace, kvůli které se do města přistěhovalo mnoho nových obyvatel. Probíhal zde také výcvik britských letců. Salisbury tehdy mělo status hlavního města kolonie Rhodésie, v letech 1953–1963 hlavního města Federace Rhodesie a Ňaska. Roku 1952 tu byla ustanovena univerzita, sloužila především k výuce lékařského personálu.[4] Poválečný rozvoj města se odehrával za jeho původními hranicemi. Zastaveny byly okolní pole, v roce 1972 byly hranice Salisbury posunuty dále a zřízeno bylo Velké Salisbury (Greater Salisbury), které mělo zahrnovat i původní předměstí.
Byly stanoveny podmínky pro africké obyvatelstvo, za kterých může ve městě bydlet, díky čemuž se město vyhnulo živelnému růstu a vzniku slumů tak, jako tomu bylo v téže době u jiných afrických metropolí. Nově vznikající zástavba byla nicméně víceméně nízká, obklopená zelení. V jižní části města se rozvíjel průmysl, soustředěno zde bylo především původní obyvatelstvo a evropské nižší sociální vrstvyl.
Dne 11. listopadu 1965 se město stalo hlavním městem nově vzniklé Rhodesie, později Republiky Rhodesie.
Na počátku 70. let 20. století se počet obyvatel města přibližoval metě půl milionu. V téže době byl také primárním průmyslovým centrem celé kolonie.[5]
V druhé polovině 70. let 20. století bylo město centrem několika bombových útoků, z nichž nejznámější se odehrál dne 11. prosince 1978 na zásobníky paliv. Plameny, které tehdy šlehaly, byly viditelné až z padesátikilometrové vzdálenosti. Bombové útoky byly součástí většího konfliktu, který vyústil v nezávislost Zimbabwe jako samostatného státu.[6]
18. dubna 1980 byla země přejmenována na Zimbabwe, hlavní město se přejmenovalo o dva roky později na dnešní Harare. Přejmenovány byly i jednotlivé ulice a odtraněny původní názvy, upomínající na britskou minulost. Ulice Pioneer Street, která byla pojmenována podle prvních osadníků se změnila na Kaguvi Street apod. V té době zde žilo okolo šesti set tisíc lidí.
Ve spolupráci se Jugoslávií zde byl v druhé polovině 80. let 20. století vybudován luxusní hotel s konferenčním centrem – Harare International Conference Center. V témže roce se zde uskutečnil také summit Hnutí nezúčastněných zemí.
Okolo roku 1990 překonalo Harare metu jednoho milionu obyvatel. Městu se ale nevyhnul vznik chudinských čtvrtí a slumů.[7] Ekonomický propad znamenal krach některých městských služeb; veřejné dopravy, svozu odpadu apod.
21. století
Koncem května 2005 zahájila zimbabwská vláda kontroverzní kampaň, při níž bylo vystěhováno nemalé množství osob. Akce vyvolala kritiku mezinárodního společenství; OSN zemi nabídla humanitární pomoc, kterou nicméně místní úřady odmítly. I přesto docházelo na počátku století k určitému systematizovanému a organizovanému rozvoji Harare; nová výstavba se objevila např. v lokalitách Borrowdale, Glen Lorne, The Grange, Mount Pleasant Heights a vznikly nové rezidenční oblasti jako např. Hogerty HIll, Shawsha Hills, Bloomingdale a Westlea. Jednalo se však do velké míry o sídelní kaši. Růst počtu obyvatel a zvýšení cen nemovitostí také zvýšilo ceny nájmů.
V roce 2012 patřilo město k nejhorším co se týče podmínek k životu.[8] V obdobné době jej tak hodnotil např. i časopis The Economist.
Na vládní úrovni jsou také diskutovány plány na výstavbu nového hlavního města s názvem Cyber City, které by se nacházelo 17 kilometrů severovýchodně od Harare. Projekt by měl hodnotu ve výši 60 miliard dolarů a financovala by jej Čínská lidová republika. Sídlit tam mají parlament, centrální banka, nejvyšší soud, burza, prezident a mají se tam nacházet i luxusní rezidence.
Město zasáhla silná vlna vystěhovalectví do převážně anglicky mluvích zemí, jakými jsou např. Kanada, Spojené království, USA a další. V roce 2017 město provedlo reformy ve snaze zvýšit svoji atraktivitu pro mezinárodní obchod, které nicméně neskončily příliš úspěšně. Město a jeho samosprávu tíží problémy s investicemi a správou; vysoká míra inflace ohrožuje hospodářský rozvoj a časté jsou výpadky elektřiny.
Remove ads
Kultura a pamětihodnosti
Harare je moderní město, na africké poměry velmi čisté. Hlavní třídou je Samora Machel Avenue. Ve městě stojí katedrály římskokatolické a anglikánské církve, muzeum, Knihovna královny Viktorie, Zimbabwská národní galerie, disponující sochami Shona, Muzeum osvobození Afriky a Národní archiv. V metropoli nechybí ani výškové budovy a ulice, které lemují aleje stromů.
Remove ads
Hospodářství
Město je hospodářským centrem státu. Stejně jako v pozdních koloniálních dobách se zde i dnes koncentruje většina průmyslové kapacity země.[9] Je přirozeným centrem obchodu s bavlnou, citrusy, kukuřicí a dalšími v regionu produkovanými komoditami. Z těžených kovů je to také zlato, diamanty a platina.
Doprava
Ve městě se kříží velká část komunikací státu. Je zde také mezinárodní letiště a železniční stanice se spojením po tratích do několika okolních měst. V roce 2024 byla železniční doprava mimo provoz.
Dopravu po městě (silniční) značně usnadňuje pravoúhlá uliční síť; některé komunikace jsou víceproudé. Křížení jsou ale většinou úrovňová.
Veřejná doprava je organizovaná do značné míry neformálně a zajišťují ji různé minibusy,[10] které jsou označované jako "kombi". Dříve zde nicméně existoval systém autobusové městské dopravy. Ten by měl být obnoven v roce 2028.[11]
Remove ads
Školství
Univerzita Zimbabwe sídlí právě zde. Vznikla v roce 1952 a je největší a nejstarší v zemi. Studuje na ní 20 000 lidí.
Životní prostředí
V centru města se nachází park s názvem Harare Gardens. V parku Alexandra Park se nachází místní botanická zahrada.
Problematickou otázkou jsou dodávky vody z vodovodního řadu.[12]
Sport
Severozápadně od centra města stojí Národní sportovní stadion.
Osobnosti
- Luke Steyn (* 1993), alpský lyžař, účastník ZOH 2014
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads