Hermann Staudinger

Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo – 8. září 1965 Freiburg im Breisgau) byl německý chemik a učitel, nositel Nobelovy ceny.

Hermann Staudinger
Narození	23. března 1881 Worms Německé císařství
Úmrtí	8. září 1965 (ve věku 84 let) Freiburg im Breisgau Spolková republika Německo
Alma mater	Univerzita Martina Luthera v Halle Spolková vysoká technická škola v Curychu
Pracoviště	Freiburská univerzita Spolková vysoká technická škola v Curychu Technologický institut v Karlsruhe Štrasburská univerzita
Obor	fyzikální chemie
Ocenění	medaile Emila Fischera (1930) Freseniova cena (1930) Nobelova cena za chemii (1953) čestný doktor Štrasburské univerzity (1959) medaile Rudolfa Diesela … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Dora Staudinger (1906–1926) Magda Staudingerová
Děti	Hansjürgen Staudinger
Rodiče	Franz Staudinger a Auguste Staudinger
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob Hermanna Staudingera
ve Freiburgu (Hauptfriedhof)

Objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.

Život

Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 v německém Wormsu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903 přijal místo asistenta na Universitě ve Štrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.

Zabýval se výzkumem pryže a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávaná prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však Staudingerova hypotéza plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger obdržel v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.

Odkazy

Literatura

• Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
• Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
• Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
• Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermann Staudinger na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hermann Staudinger
• Staudingerův život a kariéra.

Portály: Chemie | Lidé | Německo