Hierarchie andělů
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Podle židovské a později křesťanské tradice jsou andělé uspořádáni do hierarchie různých řádů, ve středověku nazývaných andělské chóry či andělské kůry.
Tyto hierarchie se skládají z mezistupňů mezi Bohem a člověkem, neboť spojují a popisují vztah mezi absolutní božskou transcendencí a jeho působením ve světě.[1]
Pseudo-Dionysios Areopagita ve své knize De coelesti hierarchia poukazuje na některé pasáže Nového zákona, konkrétně na List Efezanům[2] a List Kolosanům,[3] na jejichž základě vytváří schéma tří hierarchií, sfér či triád andělů, z nichž každá obsahuje tři řády či chóry. V sestupném pořadí podle moci jsou to:
| První sféra | Serafíni, Cherubíni, Trůny |
| Druhá sféra | Panstva, Síly, Mocnosti |
| Třetí sféra | Knížata, Archandělé, Andělé |
Podle starověkých mysteriózních tradic byla každá hierarchie ztotožněna s jednou z oběžných drah hvězd, z nichž vycházel chór, skrytá harmonie známá jako „hudba sfér“.[4]
Remove ads
Původ a osud andělských hierarchií
.jpg)
První náznak hierarchií nacházíme ve Starém zákoně, kde se andělé, ačkoli se zpočátku jevili jako pouzí zástupci Jahveho a teprve později získali konotace samostatných entit,[6] v Jákobově snu objevují na žebříku spojujícím nebe se zemí.[7] Výrazněji se jejich přítomnost projeví v hebrejských spisech rozšířených mezi 3. a následujícím 5. stoletím př. n. l., jako je Hekhalot a Kniha Henochova,[8] kde je výstup stejnojmenného patriarchy na nebesa popsán jako přechod postupných andělských zástupů až k blaženému vidění Jména.
Postavy andělů však mohou mít i předbiblický původ, který se opírá o starověké sapienciální, astrologické a esoterické znalosti o božských a nadpřirozených bytostech perské, asyrsko-babylonské a egyptské kultury[9] a později se zbavují různých polyteistických konotací.[10]
Na počátku křesťanské éry byla angelologie pěstována především gnostiky.[11] Pavel z Tarsu, ač proti nim polemizoval,[12] představoval hlavní zdroj Nového zákona, z něhož bude budoucí křesťanská angelologie čerpat pomocí vlastních náznaků – Řím 8, 38–40 (Kral, ČEP), 1Kor 15, 24 (Kral, ČEP), Kol 1, 16 (Kral, ČEP) a Ef 1, 21 (Kral, ČEP). Nejznámějším referenčním textem na toto téma je právě De coelesti hierarchia. V rámci vlivů na křesťanskou angelologii je třeba vzít v úvahu také přínos klasické a novoplatónské filozofie, včetně pojmu dynamis z Proklovy metafyziky.[13]
Katolická církev se snažila omezit uctívání andělů pouze na tři (archanděly), o nichž se zmiňuje Bible,[14] a zaměřila zbožnost věřících pouze na anděla strážného.[15] V každém případě se papež Řehoř I. Veliký zasloužil o rozšíření andělských hierarchií popsaných Pseudo-Dionýsiem Areopagitou na Západě, i když byly řazeny v jiném pořadí, než jaké uvádí on.
Ve středověku byla navržena další schémata, často spojená s astrologickými a kosmologickými úvahami. Tomáš Akvinský ve 13. století s odkazem na Dionýsia napsal:
- „Podívejme se tedy nejprve na kritérium Dionýsiova určení. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle něj první hierarchie poznává příčiny věcí v samotném Bohu, druhá v jejich univerzálních příčinách, třetí v jejich aplikaci na konkrétní účinky. A protože Bůh je cílem nejen andělských služeb, ale celého stvoření, je úkolem první hierarchie uvažovat o cíli; prostřední hierarchie o univerzálních dispozicích věcí, které mají být vykonány; a poslední hierarchie o aplikaci dispozic na účinky, tj. o vykonání díla. Je totiž zřejmé, že tyto tři fáze se vyskytují v procesu každé operace. Proto Dionýsios, který odvozuje jejich vlastnosti od jmen řádů, zařadil do první hierarchie ty řády, jejichž jména naznačují vztah k Bohu: tedy Serafíny, Cherubíny a Trůny. Do mezihierarchie naopak zařadil ty řády, jejichž jména označují určitou univerzální vládu či uspořádání: tedy Panstva, Síly a Mocnosti. A konečně do třetí hierarchie umístil ty řády, jejichž jména znamenají provedení díla: totiž Knížata, Archanděly a Anděly.“
- (Tomáš Akvinský, Summa Theologica, I, 108, 6)
Podle Andělského doktora je jediným působením, které na sebe andělé navzájem vykonávají, osvěcování, jímž ostatním předávají světlo, které dostávají od Boha (S.Th. q 106, a. 1). Toto sdělování probíhá uspořádaně a postupně: andělé přijímají světlo od těch, kteří jsou vyššího řádu, a na oplátku ho předávají těm, kteří jsou nižšího řádu (S. Th. q. 106, a. 2).[16]
Opět v Summa theologiae, I, 108, 1, Tomáš upřesňuje: „je zřejmé, že lidé nepřijímají osvícení od Boha stejným způsobem jako andělé: andělé přijímají osvícení ve své intelektuální čistotě, zatímco lidé je přijímají prostřednictvím znamení určených pro pět smyslů, jak uvádí Dionýsius (Coel. Hier. I). Proto je nevyhnutelné zavést rozdíl mezi lidskou a andělskou hierarchií. Stejně tak rozlišujeme tři andělské hierarchie. Jak je uvedeno v I, 55, 3, když mluvíme o andělském poznání, vyšší andělé mají univerzálnější poznání pravdy než andělé nižší třídy. Toto univerzální poznání prochází mezi anděly třemi stupni. Lze o něm uvažovat třemi různými způsoby, a to ve vztahu k typům entit, pro které andělé přijímají osvícení. [...] Mezi třemi božskými osobami existuje přirozený řád, ale neexistuje hierarchický řád, jak uvádí Dionýsios (Coel. Hier. III): „Hierarchický řád je tak přímý, že jedni jsou očišťováni, osvěcováni a zdokonalováni a že druzí se očišťují, osvěcují a zdokonalují“; a zdaleka se nevztahuje na božské osoby. [...] Pokud jde o poznání Boha v něm samém, kterého všichni andělé vidí stejně – v jeho podstatě –, neexistuje mezi anděly žádné hierarchické rozlišení; zatímco tento druh rozlišení, hierarchické, existuje s ohledem na druh stvořených entit, jak bylo vysvětleno výše. Všichni lidé jsou jednoho druhu a mají jeden vrozený způsob chápání; u andělů tomu tak není, a proto se stejný argument nevztahuje na oba“ (Summa theologiae, I, 108, 1).[17]
Tomáš souhlasil s komentářem svatého Jeronýma k Matoušovi – Mt 18, 10 (Kral, ČEP),[18] že každý člověk má svého anděla strážného. O andělských řádech tvrdil, že pouze prvních pět je posláno Bohem, aby se projevovali v tělesném světě, zatímco čtyři nejvyšší zůstávají v ráji v jeho přítomnosti.“[19] Podle Pseudo-Dionysia jsou úřady devíti andělských sborů v pořadí: oznamovat, diktovat a vést; nařizovat, povzbuzovat a přikazovat; přijímat, zjevovat a posvěcovat. První tři se vztahují k přirozenosti duše, druhé tři k její činnosti a poslední tři působí prostřednictvím Boží milosti.[20] Chóry se od sebe odlišují nejen svými úkoly, ale také barvami a křídly, mimo jiné poznávacími znaky: nejblíže Bohu jsou Serafíni, červené barvy, znamení horoucí lásky, se třemi páry křídel; pak následují Cherubíni se šesti křídly posetými očima jako páv; Mocnosti mají dvě křídla v barvách duhy; Knížata jsou ozbrojení andělé stojící tváří v tvář Bohu atd.“[21]
Podle dalších astrologických a esoterických představ, které pocházejí ze vzdálených iniciačních nauk a které převzal i Dante Alighieri ve své Božské komedii, vládla každá andělská hierarchie jedné z devíti nebeských sfér rotujících nad Zemí, které je třeba chápat jako planetární dráhy nebeských míst, jejichž jednotlivé planety by byly jen redukovaným projevem na fyzické úrovni. Jedná se o jedno z nejnovějších zobrazení angelologie, které se vyvinulo z antroposofické školy vytvořené esoterikem Rudolfem Steinerem.[22]
Remove ads
První sféra
_-_WGA09233.jpg)
- „[...] První kruhy
- Serafové a Cherubíni ti ukázali.
- Tak rychle následuj jejich vim
- Aby se co nejvíce podobaly bodu;
- A mohou, pokud jsou střízliví, aby viděli.
- Ty další lásky, jež kolem nich obcházejí,
- jsou nazývány trůny božského vzhledu,
- kde končí první trojice.“
- (Božská komedie, Ráj, XXVIII., 98–108)
Serafové
- Hlavní článek: Seraf
(1267–1337)
Serafové či Serafíni[p 1] (hebrejské jméno Seraphim) patří k nejvyššímu řádu andělů, který se nachází v prvním pohyblivém (primum mobile) neboli krystalickém nebi, nejblíže Bohu. Z empyrea[p 2] přijímají v bezprostřední podobě myšlenky a pokyny, s jejichž pomocí rozvíjejí kosmický komplex.[23]
Bible je líčí jako anděly se šesti křídly: dvěma létají, dvěma si zakrývají tvář a dvěma si kryjí nohy. Neustále zpívají Boží chválu: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. Celá země je plná jeho slávy“.[24]
Říká se také, že zpívají hudbu sfér, regulují pohyb nebes, jak jim bylo přikázáno, a že hoří láskou a horlivostí k Bohu a vyzařují tak silné a zářivé světlo, že na ně nemůže pohlédnout nikdo jiný než božské oči.
František z Assisi je také nazýván „Serafínský“, protože ve chvíli, kdy obdržel stigmata, se mu Kristus zjevil ve vidění, v němž se ukázal ukřižovaný a zahalený šesti křídly jako Serafín; z jeho rukou, nohou a boku vycházely paprsky, které označovaly Františkovo tělo a připodobňovaly ho k němu. Františkova modlitba by tak byla vyslyšena: „Dej mi, Pane, abych pro tebe trpěl tak, jak jen lidské stvoření může, a miloval tě tak, jak jen lidské srdce může.“
Serafíni jsou v Bibli zmíněni jen několikrát, a to v knize Izajáš.[25] Podle Tomáše Akvinského předsedají Serafíni milosrdné lásce a Cherubíni vědě.
Cherubové
- Hlavní článek: Cherub
Cherubové (hebrejské jméno Cherubim) sídlí za Božím trůnem, v hlubinách nebeské klenby neboli hvězdné oblohy zvěrokruhu (osmé nebe); jsou to tedy strážci světla a hvězd. Zpracovávají bezprostřední vhledy Serafínů a převádějí je do úvah a moudrých myšlenek týkajících se vývoje planetárních systémů.[23]
Bible je líčí jako bytosti se čtyřmi křídly a čtyřmi tvářemi, a to s lidskou, býčí, lví a nakonec orlí.[p 3][26] Cherubíni jsou také popisováni jako andělé určení k ochraně, střežící zahradu Eden[27] a Boží trůn. Připisuje se jim dokonalé poznání Boha, které předčí pouze Serafínská láska k Bohu.
Podle Bible byly také na víku archy úmluvy vyobrazeny sochy dvou protilehlých cherubínů. Obvykle se uvádějí v množném čísle,[28] ale mohou být i v jednotném čísle.[29]
Trůny
- Hlavní článek: Trůny
_-_WGA09232.jpg)
Trůny (hebrejsky ophanim, řecky Thronoi) jsou andělské bytosti proměnlivé podoby a nekonečných barev. Jejich duchovním místem je sedmé nebe, které odpovídá oběžné dráze Saturnu.[30] Jejich úkolem je převádět moudrost a myšlenky, které vyvinuli cherubíni, do činů.[23]
V Bibli jsou popsány jako kola protnutá jinými koly, z nichž jedno se pohybuje dopředu a dozadu a druhé se pohybuje ze strany na stranu. Jsou to kola obdařená nesčetnýma očima, podle obrazu, který se nachází v knize Ezechiel, kde prorok Ezechiel popisuje vidění nebes; prorok tato kola výslovně nepopisuje jako anděly, ale jako předměty nebo „živé bytosti“, které mají ducha.[31]
Apoštol Pavel používá termín trůny ve svém listu Kolosanům.[32] Podle Steinera právě díky Trůnům existuje vesmír ve fyzické podobě, jak ji známe, a to díky vyzařování jejich vlastní tepelné substance, vyvinuté v hustotě.[23]
Remove ads
Druhá sféra
- „V této hierarchii jsou ostatní mocnosti:
- Nejdříve jsou to Panstva a pak Síly;
- Třetí v pořadí jsou Mocnosti.“
- (Božská komedie, Ráj, XXVIII., 121–123)
| Hierarchie andělů podle Pseudo-Dionysia Areopagity | ||
| 9 8 7 |
Serafové (lat. Seraphim) Cherubové (Cherubim) Trůny (Thronus) |
ANDĚLSKÁ HIERARCHIE |
| 6 5 4 |
Panstva (Dominationes) Síly (Virtutes) Mocnosti (Potestates) | |
| 3 2 1 |
Knížata (Principatus) Archandělé (Archangelus) Andělé (Angelus) | |
| 6 5 4 |
Biskupové Kněží Jáhni |
CÍRKEVNÍ HIERARCHIE |
| 3 2 1 |
Zasvěcené osoby Pokřtění křesťané Katechumeni | |
Panstva
- Hlavní článek: Panstva
Panstva (hebrejsky hašmallim, řecky kyriotetes) vykonávají svůj vliv z orbitální sféry Jupitera[30] a mají na starosti regulaci úkolů nižších andělů. Dostávají příkazy od Serafínů, Cherubínů nebo přímo od Boha a musí zajistit, aby byl ve vesmíru vždy pořádek.
Pseudo-Dionýsios použil název Panstva k označení kategorie „nebeských inteligencí“, které jsou osvobozeny od jakéhokoli spojení s nižšími dimenzemi a jsou zcela obráceny ke svrchovanému bytí.[33] Jedná se o anděly, kterým Bůh svěřuje moc nadvlády. Předpokládá se, že tvoří armádu Zjevení (Apokalypsy) a že na nich závisí všeobecný řád a železná disciplína, k níž se nižší andělé obracejí, aby ji udrželi.[34]
Termín panstva používá Pavel z Tarsu ve svém listu Kolosanům.[32]
Síly
- Hlavní článek: Síly
Virtutes, známé také jako „Síly“ (řecky Dynameis), sídlí v orbitální sféře Marsu.[30] Podle Dionýsia „jméno svatých Sil znamená nezlomnou odvahu a neohroženost ve všech činnostech, odvahu, která se nikdy neunaví přijímat osvícení, jež jí propůjčuje božský princip“.[35]
Zmiňuje se o nich Pavel z Tarsu v Listu Efezským – Ef 1, 21 (Kral, ČEP).[36] Bojoví duchové, kteří předsedají velkým změnám v dějinách, v ezoterické perspektivě antroposofie Rudolfa Steinera určují Síly archetyp stvořených prvků z hlediska jejich specifických vlastností, neboť vše, co se ve stvoření mění a vyvíjí, jako například proměna semene v rostlinu, je jejich zásluhou.[37]
Mocnosti
- Hlavní článek: Mocnosti
_-_WGA09231.jpg)
Mocnosti (hebrejsky Elohim, řecky Exusiai) se rozprostírají nad Sluncem.[30] Bible je popisuje jako andělské bytosti mnoha barev, připomínající mlžné páry, jsou nositeli vědomí a strážci dějin. Dante je popisuje jako akademicky vedené a zajímající se o moudrost, o obory, jako je filozofie, teologie, náboženství, a o dokumenty týkající se těchto studií.[38] Z ezoterického hlediska se Mocnosti zabývají vedením vývoje Země směrem k pozdější kosmické epoše,[39] plánují a dohlížejí na vývoj a rozdělování sil lidstvu. V lidové víře jsou to andělé, kteří provázejí rozhodnutí otců a radí jim v péči o rodinu.
Pavel z Tarsu používá termín mocnost v listu Kolosanům[32] a v listu Efezanům,[40] v listu Efezanům však pro tento typ andělů používá jak termín mocnost, tak termín autorita:[40] mocnosti by rozvíjely ideologie, kde by autority psaly dokumenty a učení.
Obě se však podílejí na formulaci ideologií. Zatímco však mocnosti rozumí všemu, autority se zaměřují na určité směry poznání, specializují se na kodifikaci těchto myšlenek a vytvářejí koncepční dokumenty, které se jich týkají.
Remove ads
Třetí sféra
- „Pak ve dvou předposledních jásáních
- Knížata a Archandělé se otáčejí;
- Poslední jsou všichni Andělé hrající.“
- (Božská komedie, Ráj, XXVIII., 124–126)
Do třetí sféry patří ti andělé, kteří plní funkci nebeských poslů.
Knížata
- Hlavní článek: Knížata (andělé)
Knížata (řecky archai) působí z oběžné dráhy Venuše.[30] Andělské bytosti připomínající světelné paprsky se nacházejí mimo skupinu archandělů. Jsou to duchové dějin a času, strážci národů a krajů a všeho, co se týká jejich problémů a událostí, včetně politiky, vojenských záležitostí, obchodu a podnikání.
Pavel používá termín knížata ve svých listech Kolosanům[32] a Efezanům.[41]
Úkol knížat spočívá v podněcování zrodu nových myšlenek nebo vynálezů, které jsou schopny poznamenat určitou epochu,[42] a zároveň v tom, aby si člověk stále více uvědomoval svou historickou dobu, aby v ní našel své místo, aby se nenechal unášet pokrokem civilizace, ale aby si jej přivlastnil a plně prožil osud, v němž se ocitl.[43]
Archandělé
- Hlavní články: Archanděl a Sedm archandělů
Archandělé, jejichž vliv sahá až k Merkuru,[30] patří do druhého řádu třetí sféry; tito andělé bývají největšími rádci a správci seslanými z nebe. Archanděl má obvykle ve vztahu k člověku velmi důležitou roli. Podle Pseudo-Dionýsiovy angelologie však archandělé stojí těsně nad nejnižším řádem, řádem obyčejných andělů. V antroposofickém pohledu spočívají úkoly archandělů v inspirování a ochraně velkých skupin lidí, jako jsou národy, národy nebo etnické skupiny; proto se jim také říká duchové lidu,[42] čímž se liší od andělů, kteří se naopak zabývají jednotlivci (andělé strážní) nebo malými skupinami.
Slovo „archanděl“ je v Písmu použito pouze dvakrát,[44] ale v Septuagintě je o něm několik zmínek.[45] Přítomnost sedmi hlavních archandělů, kteří předsedají všem ostatním, je naopak starobylou andělskou tradicí židovského původu, která sahá až do Knihy Tobiášovy a Knihy Henochovy.[46]
Zejména v Tobiášovi 12,15[47] svatý Rafael uvádí, že patří k sedmi svatým andělům (řecky: ἁγίων ἀγγέλων[48]; transl.: agíōn angélōn), kteří jsou připuštěni k přítomnosti svatých a velebnosti Svatého Božího, Pána Ježíše. Tento verš je třeba srovnat s jiným řeckým termínem z Prvního listu Tesalonickým – 1Sol 4, 16 (Kral, ČEP)[49] (řecky: ἀρχαγγέλου[50]; transl.: arkhangélu), archanděl poslední polnice před posledním soudem. Pracuje s božským nástrojem jako lékař, který léčí a vrací těla k životu, a zároveň ohlašuje Boží znamení, které je jedním ze „sedmi duchů“ ze Apokalypsy – Zj 5, 5 (Kral, ČEP)[51] (ἑπτὰ Πνεύματα; transl. hepta' Pneumata[52]), kteří jsou sedmi „Božíma očima“ na viditelném stvoření, anděly strážnými stvoření a lidstva pověřenými ohlašováním znamení budoucích časů: sedm pečetí, sedm misek, sedm andělů s tolika Božími polnicemi. Počet sedmi archandělů je spojen se svatou bezhříšností, která je připouští k plnosti Božího vidění, a také s výsadou sedmi andělů znát a být schopni předpovídat budoucnost a způsobovat stejné zázraky jako Ježíš Kristus, počínaje vzkříšením mrtvých před Posledním soudem. Bible však výslovně a osobně zmiňuje pouze tři z nich.
Andělé
- Hlavní článek: Anděl
.jpg)
Andělé patří k nejnižšímu stupni hierarchie; jsou nejblíže lidem a jednotlivcům a dohlížejí na všechny jejich činnosti. Podle Božské komedie se nacházejí v nejbližším vesmírném prostoru k Zemi, v prostoru Měsíce.[30]
Ve steinerovském myšlení představují vědomí jednotlivého člověka, střeží paměť jeho života a z ezoterického hlediska i jeho různých inkarnací.[53] V rámci kategorie andělů existují v každém případě rozdíly mnoha druhů. Andělé jsou často vysíláni jako poslové k lidem. Slovo „anděl“ pochází z řeckého anghelos, což znamená „posel“.
V katolicismu jsou všechny andělské hierarchie lidstvem velebeny díky andělské korunce,[54] což je korunka podobná růženci, s níž se člověk modlí k andělům všech hierarchií a prosí je, aby se přimlouvali u Boha za milosti. Umožňuje také získat odpustky na určité dny.
Remove ads
Židovská andělská hierarchie
- Stejné téma podrobněji: Andělé v židovství, Abrahám, Jákob, Izák, Merkava a Šechina.
Maimonides ve svém díle Mišne Tóra: Jesodej ha-Tóra uvádí deset stupňů andělů v židovské andělské hierarchii, počínaje nejvyšším:
Aniž by bylo uvedeno vlastní jméno osoby, slovo „anděl“ (Hospodinův, Boží) se ve Starém zákoně vyskytuje více než 100krát.[55] O Bohu a andělech se mluví několika způsoby.[56]
Kabalistická andělská hierarchie
- Stejné téma podrobněji: Sefirot, Šem ha-meforaš a Ejn Sof.
V judaismu navíc angelologie hledala oporu v Bibli a svůj plný rozkvět nalezla v kabale. V kabalistické škole v Geroně, katalánském prostředí 12. století, umožnilo přiřazení anděla k 72 segmentům zvěrokruhu, z nichž každý měl 5°, sestavit horoskopy, které inkulturovaly pohanské astrologické tradice, rozšířené Tetrabiblos Claudia Ptolemaia, a obcházely tak zákaz, aby zbožní Židé důvěřovali hvězdám zvěrokruhu. Číslo 72 nebo jeho násobek 216 bylo spojeno s božím jménem Šem ha-meforaš, které vzniklo převzetím jednoho nebo tří písmen ze jmen 72 andělů.
Podle kabaly, jak ji popisuje hermetický řád Zlatého úsvitu, esoterické sdružení z 19. století, každému sboru andělů v židovské hierarchii velí archanděl a odpovídá jednomu ze sefirotů.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads