Hipparion

Hipparion byl blízký příbuzný dnešního koně, který žil v miocénu a pliocénu. Ze své pravlasti v Severní Americe se rozšířil přes Beringii do Asie, Evropy a Afriky. Dosahoval výšky v kohoutku 140 cm a vážil až 120 kg. Hipparion žil ve velkých stádech v otevřených stepích. Měl tři prsty, ale došlapoval pouze na prostřední, zakončený kopytem. Charakteristickým znakem byla klabonosá hlava. Vyhynul zhruba před 800 000 lety.

Hipparion
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď	koňovití (Equidae)
Rod	Hipparion
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosilie tohoto kopytníka byly po staletí využívány v čínské tradiční medicíně jako lék (většinou byly roztloukány na jemný prášek) a byly považovány za kosti draků.^[1]

Druhy

• H. concudense
• H. crassum
• H. dietrichi
• H. fissurae
• H. forcei
• H. gromovae
• H. laromae
• H. longipes
• H. macedonicum
• H. matthewi
• H. mediterraneum
• H. molayanense
• H. periafricanum
• H. rocinantis
• H. sellardsi
• H. shirleyae
• H. tehonense