Hroznata

Blahoslavený Hroznata z Ovence byl český šlechtic, narozený kolem roku 1160 (někdy se uvádí i letopočet 1170) jako syn Hroznatovce Sezemy, číšníka královny Judity, a Dobroslavy, která zřejmě pocházela z rodu Drslaviců.^[1] Od blahoslaveného Hroznaty odvozuje svůj původ šlechtický rod Vrtbů.

Blahoslavený Hroznata z Ovence, O. Praem.
Bl. Hroznata v okovech, Ludvík Šimek nad portálem kostela sv. Václava na Smíchově
mučedník
Narození	kolem 1160 Teplá
Úmrtí	14. července 1217 zámek Starý Hrozňatov
Svátek	14. července
Místo pohřbení	Kostel Zvěstování Panny Marie v Teplé
Řád	Řád premonstrátských řeholních kanovníků
Vyznání	křesťanství
Blahořečen	Uznání kultu: 16. září 1897, Lev XIII.
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	model kostela, okovy, řetězy
Patronem	Čech, plzeňské diecéze
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento článek je o českém šlechtici. O proboštovi mělnické a litoměřické kapituly pojednává článek Hroznata (probošt).

Život

Socha Hroznaty v tepelském klášteře

Po předčasné smrti otce Sezemy z Krašova, který padl v bitvě u Loděnice roku 1179, byl vychováván u své sestry Vojslavy, která byla provdána v Krakově za krakovského purkrabího či městského prefekta. Měl bratra Arnošta. Páni z Gutštejna také pravděpodobně vycházejí z jejich rodu. Hroznata jako jeden z prvních použil i svoji pečeť (trojice jeleních paroží – roku 1197^[2]), přivěšenou modrým provázkem.

Nadaný mladý muž se po návratu do Čech oženil, ale brzy ztratil svého syna i manželku. V roce 1193, výměnou za slib účasti na křížové výpravě do Svaté země, založil na svém panství v Teplé klášter premonstrátů a kolem roku 1200 klášter pro sestry-premonstrátky v Chotěšově. Podle tradice byl později v Římě papežem Inocencem III. oblečen do bílého hábitu premonstrátů a stal se řeholníkem v nově založeném tepelském klášteře.

Již předtím vlastnil několik obcí na Litoměřicku a Českolipsku. Je doloženo z roku 1197, že mu patřila ves Jezvé, ležící v dnešním okrese Česká Lípa.^[3]

Díky bohatým zkušenostem ho opat Jan jmenoval svým zástupcem a správcem majetku. Ze všech sil se potom řeholní bratr (tj. laik) Hroznata zasazoval za věci kláštera. To bylo nepřátelům kláštera trnem v oku. Byl od nich zajat a uvězněn v hradu Kinsperk (historik Petr Kubín uvádí hrad Hohenberg nad Ohří),^[4] a protože odmítal zaplatit výkupné, nechali ho zemřít hlady. Stalo se tak 14. července 1217 (nebo 14. července 1218, nebo 12. července 1217, nebo 12. července 1218).^[4]

Již v polovině 13. století byl sepsán Hroznatův životopis: Vita fratris Hroznatae. Papež Lev XIII. potvrdil roku 1897 jeho uctívání jako blahoslaveného a o 100 let později byl papežem sv. Janem Pavlem II. jmenován patronem nově vzniklé Plzeňské diecéze^[5] a též patronem vězňů svědomí a vězňů pro víru v Boha a pronásledovaných křesťanů.^[zdroj?] Na počátku roku 2004 zahájil tehdejší (římskokatolický) plzeňský diecézní biskup František Radkovský kanonizační proces.