Hugo Josef Pitel

Hugo Josef Pitel (19. března 1928, Klatovy – 14. května 2017, Veselí nad Lužnicí) byl český katolický duchovní, premonstrát a politický vězeň.

Hugo Josef Pitel
Narození	19. března 1928 Klatovy
Úmrtí	14. května 2017 (ve věku 89 let) Veselí nad Lužnicí
Místo pohřbení	Třeboň
Povolání	kněz
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Nábož. vyznání	katolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Roku 1947 vstoupil do premonstrátského kláštera v Teplé, kde přijal řeholní jméno Hugo. Roku 1950 byl internován v Broumově. O čtyři roky později složil věčné sliby. Roku 1958 byl odsouzen za údajné spáchání trestného činu podvracení republiky k odnětí svobody v délce dva a půl roku.

V roce 1969 přijal kněžské svěcení a působil v řadě farností v západních a jižních Čechách, mj. v Kladrubech u Stříbra. Patřil k ilegální konferenci Vyšších řeholních představených v České republice v bývalém Československu . V roce 1985 se plně postavil za známý text eseje Václava Bendy „Jak dál po Velehradě“. Měl zásluhu za uvedení do chodu petice Augustina Navrátila z roku 1988. Byl to on, kdo proti všem skeptikům zaujal jasné stanovisko plné podpory této petici, která byla schválena kardinálem Tomáškem v jeho nemoci a mnohými zpochybňována.^[1]

Působil též od roku 1986 jako převor kanonie premonstrátů v Teplé. V letech 1991 až 1993 plně zastupoval opata Tyla.^[2] V letech 2002 až 2012 působil jako děkan v Třeboni.

V letech 2000–2014 byl prezidentem Diecézní charity České Budějovice. Od roku 2012 byl v Domě svatého Františka ve Veselí nad Lužnicí, který pomáhal budovat a v letech 2015–2017 byl ustanoven rektorem místní kaple.^[3]

Je pohřben v Třeboni na hřbitově u kostela svaté Alžběty.