Hugo Toman

Hugo Toman (20. října 1838 Rychnov nad Kněžnou^[1] – 19. března 1898 Podhoří^[2], dnes Praha-Troja) byl český právník, historik, novinář a znalec výtvarného umění. Zaměřil se především na husitství, nizozemské umění 15.–17. století a české státní právo.

Hugo Toman
Hugo Toman (foto Jindřich Eckert)
Narození	20. října 1838 Rychnov nad Kněžnou Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	19. března 1898 (ve věku 59 let) Podhoří Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Bohnický hřbitov
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	novinář, historik, právník a sběratel
Děti	Prokop Toman
Příbuzní	Prokop Hugo Toman (vnuk)
Funkce	poslanec Českého zemského sněmu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z rodiny městského lékaře. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Litomyšli, vystudoval filosofickou (1856–1861) a právnickou (1862–1868) fakultu v Praze. Byl vychovatelem v rodině hraběte Karla Chotka a generála Adolfa von Lützow v Pruském Slezsku. Potom pracoval jako učitel v Brně a Olomouci, kde se také účastnil národního života (spoluzakládal olomoucký českojazyčný časopis Moravan). Jeho vlastenecká činnost vyvolala nevoli nadřízených a roku 1863 byl z učitelského místa propuštěn. Od té doby se věnoval právní praxi. Uskutečnil studijní cesty do Anglie a Skotska. Publikoval právní studie, věnoval se historickému bádání a studiu malířského umění. Shromáždil bohatou sbírku obrazů a rytin. V 70. letech byl zvolen do českého sněmu za města Rychnov nad Kněžnou a Kostelec nad Orlicí. Podílel se na založení Městského muzea pražského a rekonstrukci Anežského kláštera. Byl členem uměleckého výboru na Jubilejní zemské výstavě a o čtyři roky později válečnického oddělení na národopisné výstavě. Zemřel ve své vile na zápal plic.

Jeho synem byl právník, spisovatel a sběratel umění Prokop Toman (1872–1955). Vnuk Prokop Hugo Toman (1902–1981) se proslavil jako umělecký kritik a operní pěvec.

Dílo

První příspěvky uveřejňoval jako gymnazista v časopise Památky archeologické.^[3] Později publikoval politické, historické a archeologické články i v jiných časopisech. Velký ohlas mělo počátkem 60. let pojednání Jakým způsobem dostala se koruna česká rodu habsburskému a o právě voliti krále, zveřejněné v časopise Posel z Prahy.

V pozdějších letech byl známý právními, politickými, historickými a umělecko-kritickými texty. Patří k nim:

• Osudy českého státního práva v letech 1620–1627 (1872, německy)
• České státní právo a vývoj rakouské státní ideje od r. 1527–1848 (1872)
• Volební vítězství ústaváků v Čechách v dubnu 1872 a jeho význam (1872, spoluautor Vilém Gabler)
• Jan van Scorel (1888, o nizozemském malíři)
• Studien über Jan van Scorel (1889, německy)

Značnou pozornost věnoval husitství, zejména osobě Jana Žižky. V časopisech uveřejnil studie:

• O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova (1890, Věstník Královské české společnosti nauk)
• O Žižkovi, jeho rodišti a pozdějším rodu Žižků z Trocnova, podnes kvetoucím (1890, týž časopis)
• O bitvě u Lipan (1890, Osvěta)
• O významu příjmení Žižkova (1891, Osvěta)
• O dobrodružstvích a válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských (1891, Osvěta)
• Bojiště Žižkovo u Panského Boru (1892, Věstník Královské české společnosti nauk)
• O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova (1892, Květy)
• Literární památky, duch a povaha Žižkova (1893, Věstník Královské české společnosti nauk)
• Některé zprávy o poměru Jana Žižky k Pražanům (1893, Časopis Českého musea)
• Památky Žižkova hradu Kalicha (1893, Pelclův almanach)

Nejvýznamnější Tomanova práce Husitské válečnictví doby Žižkovy a Prokopovy, byla v únoru 1898 poctěná jubilejní cenou Královské české společnosti nauk; publikovaná byla posmrtně.