Igor Protti
bývalý italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Igor Protti (24. září 1967 Rimini, Itálie) je sportovním ředitelem a bývalý italský fotbalový útočník. V dresu Bari byl nejlepším střelcem ligy v sezoně 1995/96 a také ve 2. a 3. lize jako hráč Livorna. Ještě jako hráč se stal mluvčím Unicefu[2] a po kariéře dne 27. března 2007 obdržel čestné občanství Livorna[3] a následující den také v Bari[4].
Remove ads
Kariéra
Fotbalová
Fotbalovou kariéru začal v rodném Rimini a první zápas za dospělé odehrál již v 16 letech 27. května 1984. Po dvou letech odešel do Livorna, kde zůstal tři roky. Po ročním období hostování ve Virescit Bergamo byl koupen Messinou, se kterou debutoval ve 2. lize a během tří let zaznamenal 31 gólů.
V roce 1992 odešel do Bari kde nejprve dva roky hrál 2. ligu. Poté postoupil s týmem do Serie A, kde vstřelil první prvoligovou branku. V sezoně 1995/96 vstřelil 24 branek, které mu společně s Signorim vynesl titul nejlepšího střelce v lize. Jeho góly však nestačily k záchraně a tak sestoupil (nikdy v historii italské ligy neměl sestupující tým nejlepšího střelce ligy). I tak se dostal do hledáčku týmu a nakonec byl prodán do Lazia za 7 miliard lir[5].
V hlavním městě Itálie se ale neprosadil. Zahrál si o pohár UEFA a v lize vstřelil 7 branek a pomohl klubu ke 4. místu. Po sezoně odešel do Neapole, kde nastupoval s číslem 10. Byl tak posledním hráčem který skóroval s tímto číslem, protože v roce 2000 se rozhodli na počest Maradony jej vyřadit[6]. V lize se prosadil 4 krát, ale s týmem sestoupil, když se umístil na posledním místě. Vrátil se do Lazia, kde slavil vítězství v italském superpoháru, ale v říjnu byl odeslán do druholigové Reggiany se kterou sestoupil.
V létě 1999 odešel do třetiligového Livorna, kde se stal v sezoně 2000/01 s 20 góly nejlepším střelcem. V následující sezóně zopakoval svůj předchozí úspěch tím, že se podruhé za sebou stal nejlepším střelcem a zaznamenal absolutní rekord v počtu branek v Serii C: 27 (titul sdílený s Christianem Riganòem, který jej získal ve stejném roce). S týmem postoupil po 31 letech do 2. ligy a v sezoně 2002/03 se stal s 23 góly nejlepším střelcem a stal se tak (spolu s Hübnerem), který vyhrál ve všech profesionálních lig. V následující sezoně se stal s 24 góly třetím nejlepším střelcem a pomohl k postupu po 54 letech do Serie A.
V sezoně 2004/05 vstřelil ve věku 37 let 6 branek. Během sezóny oznámil ukončení fotbalové kariéry a poslední branku vstřelil v posledním zápase proti Juventusu (2:2). Dne 21. prosince 2005 v utkání Livorno–Milán byl na jeho počest vyřazen dres s číslem, ale v létě 2007 souhlasil s nošením[7].
Manažerská
Po fotbalové kariéře se stal trenérem mládeže a v létě 2015 se stal sportovním ředitelem Tuttocuoio, kde vydržel necelí rok. V létě 2016 se stal manažerem Livorna, kde vydržel do sezony 2018/19. Opět do Livorna se vrátil po obnově klubu v létě 2021. V klubu zůstal do sezony 2022/23[8].
Remove ads
Statistika
Remove ads
Úspěchy
Klubové
Národní
vítěz italského superpoháru (1x)
Lazio: 1998
Individuální
- 1x nejlepší střelec 1. italské ligy (1995/96 – 24 branek)
- 1x nejlepší střelec 2. italské ligy (2002/03 – 23 branek)
- 1x nejlepší střelec 3. italské ligy (2000/01 – 20 branek, 2001/02 – 27 branek)
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads