Inga jedlá

Inga jedlá (Inga edulis) je stálezelený listnatý strom s plochou korunou, dorůstající do výše okolo 20 m, který pochází z vlhkých tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. Pěstuje se pro plody lusky i poskytování stínu pro své okolí a dřeva vhodného na topení. Druh je jedním z asi třech stovek dřevin rodu Inga, jenž je nově řazen do podčeledě Caesalpinioideae (dříve byl součásti podčeledě Mimosoideae).^[2][3][4][5]

Inga jedlá
Inga jedlá (Inga edulis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bobotvaré (Fabales)
Čeleď	bobovité (Fabaceae)
Podčeleď	Caesalpinioideae
Rod	inga (Inga) Mart., 1837
Binomické jméno
Inga edulis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nezralé lusky

Listy s nektarií na vřetenu

Kvetoucí květenství

Rozšíření

Tento druh je coby původní rostlina rozšířena hlavně v Brazílii, ve Venezuele, v Peru, Kolumbii, Ekvádoru, Guyaně, Francouzské Guyaně, Surinamu, na severu Argentiny a na Galapágách. Nejčastěji se přirozeně vyskytuje mezi 10° severní a 26° jižní zeměpisné šířky.

Druhotně byla zavlečena do Střední Ameriky do Guatemaly, Hondurasu, Salvadoru, Nikaraguy, Kostariky, Panamy, do Portorika, na Trinidad a Tobago i na Návětrné ostrovy v Malých Antilách. Mimo americký kontinent dále do Polynésie na Cookovy ostrovy, do Asie do Malajsie a na území Afriky do Angoly, Gabonu, Nigérie a Zairu.^[3][6]

Ekologie

Inga jedlá dobře roste i v nejchudších kyselých půdách, které jsou každý rok podmáčené až dobu tří měsíců. Ačkoliv je obecně spojována s teplými, nížinnými a mokrými tropy, je pozoruhodně odolná i vůči suchu, vyskytuje se také v oblastech s pravidelně déletrvajícím suchým obdobím. Je málo náročnou dřevinou nížinného deštného pralesa.

Obvykle roste v nadmořské výšce mezi 0 až 1600 m n. m. a na místech, kde kolísají denní teploty v rozmezí 23 až 30 °C, většinou však snáší i 18 až 35 °C. Dospělé rostliny zahynou při poklesu teploty k -2 °C, mladé již při přiblížení se k 0 °C. Upřednostňuje průměrné roční srážky v toleranci 1200 až 2500 mm, snáší však i 650 až 4000 mm. Žádá slunnou polohu, ale uspěje i ve střídavém stínu. Preferuje pH půdy v rozmezí 5 až 6,5, většinou ale poroste i při hodnotě od 4,5 po 8. Na stanovištích s trvale vlhkým podnebím může kvést v průběhu celého roku, v oblastech s pravidelným obdobím sucha vykvétá na začátku období dešťů, za ideálních podmínek může strom plodit i dvakrát ročně.

Druh má symbiotický vztah k půdním bakteriím rodu Bradyrhizobium, které přežívají v drobných hlízkách na jeho kořenech. Bakterie fixují z atmosféry dusík, který částečně poslouží pro růst „domovského„ stromu a částečně obohacuje okolní půdu. Příznivý vliv na půdu má i opadané listí, které se sice rozkládá velmi pomalu, ale obsahuje hodně dusíku, ligninu a dalších polyfenolů, současně dokáže na svažnatých pozemcích také snižovat půdní erozi. Růst dřeviny je vázán na spojení s arbuskulární mykorhizou, která má pro něj příznivý vliv. Inga jedlá má počet chromozomů 2n = 26 a stupeň ploidie x = 2.^{[3][4][5][7][8]}

Popis

Strom dosahuje maximální výšky 20 m, při pěstování na plantážích se nenechává vyrůst výše než 10 m a její koruna se tvaruje do otevřeného baldachýnu. Rovný kmen mívá výčetní tloušťkou okolo 60 cm a hlavní větve začínají ve výšce přibližně od 3 m. Dřevina roste rychle a její koruna, podporována postupným zkracováním hlavních větví, vytváří široký plochý vrcholík. Kůra kmene je hladká, světle šedá a hustě poznamenána protáhlými lenticelami. Mladé větvičky jsou na průřezu hranaté a bývají porostlé jemnými hnědými chlupy.

Listy vyrůstají střídavě, jsou sudozpeřené a dlouhé až 24 cm. Jsou tvořené řadou čtyř až šesti protilehlých párů oválných lístků, které jsou tmavě zelené, membránovité a mírně pýřité. Koncový pár je nejdelší, jeho lístky mohou být dlouhé až 18 cm a široké do 11 cm. Mezi jednotlivými řapíčky lístků vyčnívají z vřetena žlázy extraflorálních nektarií. U ingy jedlé jsou tyto žlázy velké 2 až 3 mm a příčně stlačené, což je důležitý znak pro identifikaci druhu. Lístky i vřetena jsou porostlé krátkými chloupky hnědé barvy.

Oboupohlavné květy jsou bílé, přisedlé, vonné a uspořádané v hustých stopkatých klasech dlouhých až 8 cm, které vyrůstají z paždí listů. Květ má kališní trubku s pěti pruhovanými lístky a korunu tvořenou pěti lístky o velikosti 15 až 20 mm. Obsahuje četné, více než 5 cm dlouhé bílé tyčinky, zakončené prašníky vystupujícími z květu. Denně se v květenství otvírá pouze několik medonosných květů, za úsvitu jsou jejich korunní lístky bílé, k poledni se barví do zelenožlutá a večer vadnou, opylovány jsou hmyzem.

Plody jsou až 1 m dlouhé a 2 cm široké, zploštělé, nepukající lusky. Bývají žluté až zelené a ve zralosti hnědé, jsou válcovité, podélně žebrované, mohou být rovné, zakřivené či spirálovitě zatočené. Obsahují deset až dvacet vejčitých, asi 3 cm velkých, černých až olivově zelených semen, která jsou v lusku obklopena jedlou sladkou bílou dužinou míškem. Opice a ptáci lusky ještě před zralostí otvírají a dužinu vyžírají, přičemž semena odhazují.^{[3][5][7][8][9]}

Rozmnožování

Semena ingy jedlé lze po uzrání skladovat nejvýše dva týdny, semena uskladněná v suchu ztrácejí za několik málo dnů klíčivost. Vysévají se v deštivém období přímo na polích asi 2 cm hluboko do polostínu, téměř všechna vyklíčí během dvou až tří dnů. Musí být po tu dobu ve vlhku, někdy klíčí ještě zavřená v opadaných luscích. První plody se objevují již ve věku tří let, životnost stínícího a pravidelně prořezávaného stromu se na polích odhaduje na dvacet let; později bývají živiny z půdy vyčerpané a stromy se skácejí. Volně rostoucí stromy mívají životnost desítky let.^[8][10][11]

Význam

Používá se hlavně jako stínicí strom pro víceleté plodiny, například kávovník, kakaovník, čajovník i vanilku. Je to umožněno jeho do široka rozloženou korunou a rychlým růstem, včetně dobré snášenlivosti hlubokého zkracování hlavních větví. Vysazuje se také kolem cest a do blízkosti lidských obydlí pro jejich zastínění, zkracováním větví vzniká dřevo vhodné pro domácnost k vaření.

Krémová dužina z lusků obalující dozrávající semena má sladkou chuť a používá se jako přísada do dezertů, zmrzlin i ovocných salátů, lusky jsou proto ceněné jako sladké ovoce. Z dužiny se po zkvašení místně vyrábí, podobně jako z manioku, alkoholický nápoj nazývaný cachiri. Semeny se krmí prasata, konce větví i celé lusky žere v době sucha také chovaný skot. V době nedostatku jiné potravy jsou usušená vařená semena položkou i v lidské stravě, 100 g suchých semen obsahuje asi 330 kalorií, 20 g bílkovin a 2 g tuku. Syrová semena obsahují toxické inhibitory trypsinu, které se vařením ve slané vodě eliminují. Odvary z listů a kůry se používá jako svíravý prostředek při průjmu.

Dřevo stromu má vysokou výhřevnost a při hoření vydává silný žár a jen minimum dýmu. Je tvrdé, těžké a odolné vůči hnilobě, kmeny se používají jako stavební materiál pro místní obydlí, případně se z něj vyrábí nábytek a jednoduché zařízení domácnosti. Kůra poskytuje žluté barvivo vhodné k obarvení textilu. Inga jedlá je oblíbena u lesníků pro rychlý růst, tolerantnost ke kyselým půdám a vysokou produkci jen pomalu se rozkládající biomasy, která udržuje pod kontrolou růst plevele a zmenšuje erozi na svažitých půdách.

Tento druh je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako málo dotčený taxon (LC).^{[7][8][10][11][12][13]}