Integrin

Integrin je označení pro skupinu membránových receptorů, které se vážou na extracelulární matrix či na jiné buňky. Umožňují tím přilnutí buněk k podkladu (a tedy integritu tkání) a také migraci buněk v embryu či imunitním systému.^[1] Mimo to se účastní některých signalizačních kaskád, při nichž se navázání ligandu na integrin přenáší do nitra buňky jako signál, který reguluje např. fosforylaci proteinů, genovou expresi, růst a smrt buněk a podobně.^[2]

Vizualizace aktivace integrinů. Neaktivní ohnutý stav (vlevo) a aktivní rozestoupený stav (vpravo).

Integriny se vyskytují na povrchu téměř všech druhů buněk,^[2] a to u většiny živočichů.^[1]

Stavba

Integriny se skládají z alfa (α) a beta (β) řetězce a každý z těchto řetězců je vlastně vytvářen jako samostatný protein objevující se v mnoha variantách. Tím vzniká poměrně velké množství (asi 20–24) kombinací výsledných dimerů.^[1] Podle stavby jsou také pojmenované, např. α₁β₁ či α_IIbβ₃.^[2]

Funkce

Integriny se vážou na glykoproteiny extracelulární matrix (laminin, fibronektin, kolagen). Jsou umístěny v cytoplazmatické membráně a svým vazebným místem samozřejmě směřují ven z buňky. Směrem dovnitř jsou přes jisté další bílkoviny (talin, vinkulin, paxilin, tensin) na vnitrobuněčný cytoskelet (konkrétně na aktin).^[1]