Izomerizace

Izomerizace je chemická reakce, při které se molekula, ion nebo fragment molekuly přemění na izomer s jinou strukturou.^[1] K takovým reakcím patří mimo jiné enolizace a tautomerizace.^[2]

Pokud izomerizace probíhá v rámci jedné molekuly, pak se jedná o přesmyk.

Jestliže je aktivační energie izomerizace dostatečně nízká, tak oba izomery vytvářejí rovnováhu, která je závislá na teplotě. Bylo spočítáno mnoho hodnot standardní volné energie, ${\displaystyle \Delta G^{\circ }}$, pro různé izomerizace, které jsou v souladu s pozorováními.^[3]

Příklady a využití

Alkany

K izomerizaci alkanů dochází při krakování ropy. Kromě snížení průměrné délky uhlovodíkových řetězců se také nerozvětvené uhlovodíky přeměňují na rozvětvené izomery:

${\displaystyle CH_{3}CH_{2}CH_{2}CH_{3}}$ (n-butan) → ${\displaystyle CH_{3}CH(CH_{3})CH_{3}}$ (isobutan)

Paliva obsahující rozvětvené uhlovodíky jsou pro spalovací motory vhodnější, protože mají vyšší oktanové číslo.^[4]

Alkeny

Koncové alkeny se izomerují na vnitřní za přítomnosti kovových katalyzátorů při metatezi alkenů.

Trans-izomer resveratrolu lze přeměnit na cis-izomer pomocí fotochemické reakce.^[5]

Byl popsán tepelný přesmyk azulenu na naftalen.

Ostatní případy

Lobry de Bruynova–Van Ekensteinova transformace je izomerizace sacharidů, kdy se aldóza mění na příslušnou ketózu nebo naopak.

Příkladem organokovové izomerizace je příprava dekafenylferrocenu, [(η⁵-C₅Ph₅)₂Fe] z jeho vazebného izomeru.^[6][7]