Istrochem

Istrochem (dříve mj. Alfred Nobel & Co. nebo Chemické závody Juraje Dimitrova, hovorově Dynamitka nebo Dimitrovka) je chemický podnik v Bratislavě, v městské části Nové Mesto. Do roku 2005 šlo o samostatný podnik, od roku 2006 je součástí společnosti Duslo, a.s., a spadá tak do skupiny Agrofert Andreje Babiše.

Istrochem
Hlavní vchod v roce 2007
Základní údaje
Adresa sídla	Bratislava, Slovensko
Souřadnice sídla	48°10′34,09″ s. š., 17°8′45,33″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Továrnu založil v roce 1873 Alfred Nobel jako jednu ze svých továren na výrobu dynamitu a jiných chemikálií. Až do začátku 2. světové války byla součástí různých podniků v rámci skupiny podniků Alfreda Nobela. Šlo o nejvýznamnější chemickou továrnu v Uhersku. Zpočátku továrna vyráběla výbušniny (munici) a různé chemikálie, v roce 1923 jí byla licence na výrobu výbušnin odňata (a přesunuta do Semtína v Česku), v roce 1925 začala s výrobou hnojiv a nadále vyráběla různé chemikálie. Během 2. světové války byla začleněna do koncernu IG Farben, znovu vyráběla i průmyslové trhaviny a viskózová vlákna.

V roce 1946 byla znárodněna a bylo k ní přičleněno několik menších chemických podniků na Slovensku. Výrobní program byl rozšířen o výrobky na ochranu rostlin (agrochemikálie) a z trhavin se vyráběly už jen důlně-bezpečné trhaviny. V roce 1947 zde byl založen vlastní výzkumný ústav. V roce 1951 byla továrna přejmenována na počest bulharského komunistického politika Juraje Dimitrova. V roce 1958 k ní byl přičleněn velký sousední závod na výrobu viskózového hedvábí (do té doby nazývaný Závod míru, otevřený v roce 1951).^[1]

Téhož roku továrna založila nový závod na výrobu hnojiv (dnešní Duslo), který se v roce 1966 stal samostatným podnikem (a od roku 2006 je naopak vlastníkem svého původně mateřského podniku). V 80. letech Chemické závody Juraje Dimitrova zaměstnávaly kolem 7000 lidí.

V roce 1989 byl podnik transformován z národního podniku na státní podnik, v roce 1991 přejmenován na Istrochem a v roce 1995 transformován na akciovou společnost (vlastněnou státem přes Fond národného majetku SR). V roce 1997 byl Istrochem zprivatizován – získala ho nově založená společnost Chemické závody Bratislava (CHZB), v níž byli členy představenstva manažeři Istrochemu. V roce 1999, tj. po nástupu Dzurindovy vlády, se stát po dohodě s CHZB znovu stal vlastníkem Istrochemu (oficiálním důvodem byla skutečnost, že podnik nepodal žádost na Antimonopolní úřad). Později téhož roku byl na Istrochem vyhlášen konkurz, který ale o rok později Nejvyšší soud zrušil kvůli nedostatečným důvodům k zahájení konkurzu.

V roce 2002 stát (Fond národného majetku) Istrochem prodal skupině Agrofert Andreje Babiše. V roce 2006 Istrochem přestal existovat jako samostatný podnik a byl začleněn do podniku Duslo (ten byl od roku 2005 součástí Agrofertu), kde byl do roku 2013 formálně veden jen jako „odštěpný závod ISTROCHEM“.

V areálu mají hodnotu zejména pozemky – jedná se o 150 hektarů ucelené plochy. Nemovitosti zde vlastní a spravuje další Babišova firma – Istrochem Reality, která je pronajímá sesterskému Duslu.

Environmentální zátěž

Podnik po celou svou historii od 19. století produkoval znečištění, které pronikalo do různých složek životního prostředí, zejména do půdy, povrchové a podzemní vody.^[2] Kromě samotného areálu, kde probíhala výroba, byl odpad odvážen na dvě skládky v Bratislavě, na Žabí majer a do Vrakuně.

Geologický průzkum areálu z roku 2009

Firma Istrochem Reality si nechala v roce 2009 vypracovat geologický průzkum areálu, který měl zhodnotit znečištění prostředí v důsledku dlouhotrvající chemické výroby.^[2] Zprávu z průzkumu firma nechala na 10 let utajit, k jejímu odtajnění došlo v červnu 2020 environmentalistkou Tamarou Stohlovou. Průzkum poukazuje na kontaminaci podzemní vody i půdy organickými i anorganickými látkami. Výzkumníci naměřili atrazin, toluen, arsen, olovo, benzen, PCB látky, přičemž již došlo i k jejich promíchání. Všechny jsou pro člověka škodlivé, několik je jich karcinogenních nebo způsobují jiná závažná onemocnění. U více látek byly povolené limity překročeny více než tisícinásobně. "Samotní autoři popisují, že na více lokalitách bylo cítit silný chemický zápach, který bylo obtížné snést. Vrty odhalily v zemi fialová pole s tekutými látkami, bílou vrstvu pesticidů nebo štěrkopísky se silným organickým zápachem," uvedla Stohlová.^[3][2]

Součástí průzkumu byl i předpokládaný model šíření znečišťujících látek v dalších 20 letech. Autoři studie varovali před možným šířením znečištění směrem na Žitný ostrov, přičemž v okolí areálu už tehdy vznikaly obytné a rekreační zóny. Autoři proto navrhovali sanaci v plném rozsahu, tedy odčerpání a odtěžení kontaminované vody a půdy, aby se zabránilo šíření znečištění.^[3][2]

Současnost

Z areálu léta unikalo a stále uniká znečištění do podzemních vod, které se šíří do obydleného okolí. Upozornila na to strana CELKEM - občanská demokracie, která zrealizovala v návaznosti na odtajnění průzkumu rozbor vody ze studny v nedaleké obytné čtvrti. Ten potvrdil přítomnost znečištění pesticidy a dalšími chemikáliemi, a dále překročení povolených limitů pro jejich obsah v podzemní vodě. Regionální úřad veřejného zdravotnictví v reakci označil vodu za zdravotně závadnou a vydal zákaz používat ji k pití, osobní hygieně i zalévání plodin. Šíření znečištění do městských částí Nové mesto, Ružinov a Rača potvrdily i další rozbory iniciované poslanci městského zastupitelstva Bratislavy, Petrem Strapákem a Martinem Vlačikym.^[4] Ochranář a místopředseda CELKEM – občanská demokracie Erik Baláž vyzval ministra životního prostředí, aby v této věci urychleně jednal, aby se zabránilo další kontaminaci lokality. Ministr životního prostředí Ján Budaj v roce 2020 přislíbil, že resort odstartuje práce na legislativní změně, aby taková zjištění nebylo možné tajit.^[2]