Ivan Bahrjanyj

Ivan Bahrjanyj (ukrajinsky Iван Багряний), vlastním jménem Ivan Pavlovych Lozoviaha, (2. října 1907, Ochtyrka – 25. srpna 1963, Nový Ulm) byl ukrajinský spisovatel, publicista, politik, jeden ze zakladatelů básnické skupiny MUR, zakladatel Ukrajinské revolučně demokratické strany (URDP).

Ivan Bahrjanyj
Narození	19. záříjul. / 2. října 1906greg. Ochtyrka
Úmrtí	25. srpna 1963 (ve věku 56 let) Neu-Ulm
Místo pohřbení	Neu-Ulm
Povolání	politik, básník a spisovatel
Žánr	román
Politická příslušnost	Organizace ukrajinských nacionalistů
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v městě Ochtyrka v Sumské oblasti. Vystřídal řádu škol technického zaměření, dokončil Krasnopolskou školu umělecko-keramickou. Po skončení studia střídal zaměstnání – byl pracovníkem cukrovaru, inspektorem ochtyrské milice, učitelem výtvarné výchovy v dětském domově. V roce 1925 ukončil své členství v Komsomolu. Hodně cestoval po celé Ukrajině. V tomtéž roce v Kamenec-Podolských mu v novinách Červený kordon, kde byl ilustrátorem, vydali první básně. V rodné Ochtyrce vyšla sbírka Černé siluety: Pět povídek.

Hrob Ivana Bahrjaného na hřbitově v Novém Ulmu

V roce 1926 I. byl Bahrjanyj přijat do Kyjevského výtvarného institutu, ale studia se mu nepovedlo dokončit kvůli materiálním problémům a předpojatostí vedení. Odešel ze skupiny „proletářských spisovatelů“ PLUH (ve skutečnosti společnosti grafomanů, protežujících socialisticko-realistické šablony v literatuře) a navázal kontakt s členy progresivní, opoziční literární skupiny MARS („Майстерня революційного слова“ – „Dílna revolučního slova“) – Valejranem Pidmohylnym, Jevhenem Plužnykem, Borysem Antonenko-Davydovyčem, Hryhorijem Kosynkou, Todosem Osmačkou aj. Většina členů této skupiny byla později popravena nebo vyhlazená v komunistických koncentračních táborech.

V roce 1932 byl Bahrjanyj v Charkově zatčen za „provádění kontrarevoluční agitace“. Následoval pětiletý pobyt v sibiřském vyhnanství, později v koncentračním táboře, odkud se mu podařilo utéct.

Během druhé světové války emigroval nejdřív na západní Ukrajinu do Haliče, později do Německa. Zde napsal mj. politický pamflet Proč se nechci vracet do SSSR. V roce 1948 založil Ukrajinskou revolučně demokratickou stranu; stal se redaktorem exilových novin Ukrajinské věsti. Zemřel v Novém Ulmu (Neu Ulm), kde je také pohřben.

Pro svou politickou orientaci si příliš nerozuměl s vesměs pravicově naladěnou ukrajinskou diasporou. Na druhou stranu, možná právě pro svou politickou orientaci, jako jeden z prvních exilových ukrajinských autorů po vzniku nezávislého ukrajinského státu obdržel nejvyšší státní ocenění za literaturu, Státní cenu Tarase Ševčenka.

Dílo

Mezi nejvýznamnější tituly Ivana Bahrjaného patří romány Lovci tygrů (ukrajinsky Тигролови – 1946) a Zahrada Getsemanská (ukrajinsky Сад Гетсиманський – 1950). Obě díla vycházejí z autorovy osobní zkušenosti s represivní mašinérii Sovětského svazu. Tyto knihy jsou považované za jednu z prvních a nejkomplexnějších obžalob režimu.

Hlavní hrdina románu Lovci tygrů, podobně jako autor, po měsících výslechů a mučení utíká z transportu do sibiřského gulagu a dostává se do tzv. Zeleného klínu – území v Sibiři, osídleného a kolonizovaného Ukrajinci, obětmi represí současného i předchozích ruských režimů. Zde nachází adoptivní rodinu, lásku a relativní svobodu, ale po konfliktu se svým pronásledovatelem, který končí smrtí NKVDisty, je nucený uprchnout do Číny. Autor podává citlivý vhled do každodenního života ukrajinských osídlenců Sibiře, stejně jako do hrůzyplného světa sovětských koncentračních táborů. Přes celý román se táhne idea boje za národní a individuální svobodu, který pokračuje i v těch nejtěžších a nejnepříznivějších podmínkách, tváři v tvář drtivé přesile nepřítele.

Román Zahrada Getsemanská líčí rozpad rodiny, jejíž členové (tři bratři, jejích sestra a žena jednoho ze sourozenců) jsou na základě falešných obvinění zadrženi, mučeni a po vykonstruovaném procesu odsouzeni k trestu smrti. Autor popisuje mechanizmy sovětského režimu, který měl z falešně obviněných vypáčit doznání vlastní viny a donutit svědčit proti svým nejbližším.

Bibliografie

• básnická sbírka K zakázaným mezím (До меж заказних, Kyjev, 1927)
• poema Mongolsko (Монголія, 1927)
• poema Ave, Maria (Ave, Марія, Charkov, 1928)
• drama Šeřík (Бузок)
• veršovaný román Skalka (Скелька, Charkov, 1929)
• Krov nad táborem (Крокви над табором, Charkov, 1930)
• Huljaj Pole (Гуляй Поле)
• Rodný jazyk (Рідна мова)
• Lovci zvířat (Звіролови, Lvov-Krakov, 1944)
• Lovci tygrů (Тигролови, Nový Ulm, 1946)
• sbírka básní Zlatý bumerang (Золотий бумеранг, 1946)
• satirická poema Anton Bída, hrdina práce (Антон Біда, герой труда, Nový Ulm, 1947)
• drama „Generál (Генерал, 1947)
• drama Morituri (Морітурі, 1947)
• román Zahrada Getsemanská (Сад Гетсиманський, Nový Ulm, 1950)
• Ohnivý kruh (Огнене коло, Nový Ulm, 1953)
• Marusja Bohuslavka (Маруся Богуславка,Mnichov, 1957)
• Člověk běží nad propasti (Людина біжить над прірвою, posmrtně, Nový Ulm – New York, 1965)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Bahrianyi na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam ukrajinských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Bahrjanyj na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Bahrjanyj

Portály: Lidé | Ukrajina | Literatura