Ivan Hlinka
český lední hokejista a hokejový trenér From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Ivan Hlinka (26. ledna 1950 Most – 16. srpna 2004 Karlovy Vary), přezdívaný „Šéf“,[3] byl český hokejový útočník a později trenér, reprezentant Československa, jedna z největších osobností historie českého a československého hokeje.
Remove ads
Hráčská kariéra
Hokejovou kariéru začal v šesti letech, kdy se stal členem mládežnického týmu Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský klub. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál na světových šampionátech jedenáct turnajů a zúčastnil se dvou zimních olympijských her: v roce 1972 v japonském Sapporu pomohl vybojovat bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku získal stříbro. V letech 1977–1980 byl kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. Za reprezentaci se zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a vstřelil 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.
V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 působil v týmu Vancouver Canucks. Tehdy se vrátil do Evropy a v letech 1983–1985 hrál ve švýcarském týmu EV Zug. Po návratu do Československa ukončil aktivní sportovní kariéru v roce 1987 v Litvínově.
Ocenění
- člen Síně slávy IIHF (2002)
- člen Klubu hokejových střelců deníku Sport
- člen Síně slávy českého hokeje (2008)
- Nejlepší trenér ligy 1990/91
- Vítěz Zlaté hokejky 1978
- Nejlepší nahrávač ligy 1974/75, 77/78
- Nejproduktivnější hráč ligy 1974/75
Remove ads
Trenérská kariéra
Od roku 1986 působil jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.
Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením získal národní tým v následujícím roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci. V roce 1994, po dvou neúspěšných turnajích, reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo).
V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství ve Finsku bronzovou medaili. Jeho největší úspěch přišel následujícího roku, kdy na olympiádě v roce 1998 v japonském Naganu získal jím vedený národní tým historicky první zlaté olympijské medaile v hokejovém turnaji. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy III. stupně.[4]
V únoru 2000 opustil místo trenéra české reprezentace, odešel do NHL a na konci sezóny se stal hlavním koučem týmu Pittsburgh Penguins – prvním Evropanem v této funkci.[5] Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku ročníku 2001/2002. V letech 2001–2002 následně působil jako generální manažer českého národního týmu. Po olympiádě v Salt Lake City trénoval jednu sezónu ruský tým Avangard Omsk.
Mezinárodní federace ledního hokeje ho v roce 2002 uvedla do Síně slávy. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.
Potřetí se hlavním trenérem národního týmu stal v květnu 2004, kdy podepsal dvouletou smlouvu.[6] Ještě před první reprezentační akcí následující sezóny, kterou byl Světový pohár, ale v srpnu 2004 zahynul na následky autonehody v Karlových Varech.[7]
Reprezentační výsledky
- 1992: 16. ZOH – (Albertville) (Francie) – 3. místo
- 1992: 56. MS 1992 (Praha, Bratislava) (ČSSR) – 3. místo
- 1993: 57. MS 1993 (Dortmund, Mnichov) (SRN) – 3. místo
- 1994: 17. ZOH – (Lillehammer) (Norsko) – 5. místo
- 1994: 58. MS 1994 (Canazei, Bolzano, Milano) (Itálie ) – 7. místo (po MS 1994 rezignoval na trenérskou funkci, v březnu roku 1997 se do funkce vrátil)
- 1997: 61. MS 1997 (Helsinki, Tampere) (Finsko ) – 3. místo
- 1998: 18. ZOH (Nagano) (Japonsko ) – 1. místo
- 1998: 62. MS 1998 (Curych, Basilej) (Švýcarsko ) – 3. místo
- 1999: 63. MS 1999 (Oslo, Hamar, Lillehammer) (Norsko ) – 1. místo
- 2000: Odešel do NHL – 7. února 2000 podepsal smlouvu s Pittsburgh Penguins. Do konce sezóny 1999/2000 působil jen jako pomocník hlavního kouče Herba Brookse, od 28. června 2000 působil jako hlavní trenér.
- 2001: Na začátku sezóny 2001/2002 byl odvolán z funkce hlavního trenéra Pittsburghu kvůli špatným výsledkům týmu.
- 2002: V sezóně 2002/2003 působil jako hlavní kouč klubu Avangard Omsk.
Remove ads
Osobní život
Narozen v Mostě, žil s rodinou nejprve v Louce u Litvínova a od svých 10 let přímo v Litvínově.[8] Absolvoval průmyslovku, následně vystudoval ekonomii v Praze na VŠE[7] a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.[zdroj?!] Z prvního manželství měl syna Ivana,[9] druhou manželku Liběnu si vzal v roce 1998.[10]
Zemřel 16. srpna 2004 v karlovarské nemocnici, kam byl převezen po autonehodě s nákladním vozem na silnici I/6 mezi Karlovými Vary a Olšovými Vraty.[7] Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.[11] Ještě toho roku byl po něm pojmenován litvínovský zimní stadion.[12]
Prvenství
- Debut v NHL – 6. října 1981 (Vancouver Canucks proti Colorado Rockies)
- První asistence v NHL – 8. října 1981 (Calgary Flames proti Vancouver Canucks)
- První gól v NHL – 9. října 1981 (Vancouver Canucks proti Edmonton Oilers, brankáři Andy Moog)
Klubová statistika
Remove ads
Reprezentace
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads