Ivan Wernisch

Ivan Wernisch (* 18. června 1942, Praha) je český básník, prozaik, redaktor, překladatel a editor. Je považován za jednu z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších osobností české poezie druhé poloviny 20. století a současnosti. Jeho tvorba se vyznačuje hravostí s jazykem, ironií, skepsí, absurditou, mystifikací a originálními metaforami. Je držitelem mnoha literárních ocenění, včetně Ceny Franze Kafky (2018), Státní ceny za literaturu (2012) a Ceny Jaroslava Seiferta (1992).

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

---

Ivan Wernisch
Ivan Wernisch (28. března 2007)
Narození	18. června 1942 (83 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	básník, překladatel
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupeň (2002) Státní cena za literaturu (2012) Cena Franze Kafky (2018)
Manžel(ka)	Helena Wernischová (1961–1973) Helena Lorenzová (od 1974)
Děti	Martin Wernisch, Michal Wernisch, Klára Wernischová, Šimon Wernisch, Karolina Wernischová
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ivan Wernisch se narodil v Praze za Protektorátu Čechy a Moravy. Toto období, stejně jako následné roky komunistické totality, zanechaly v jeho vnímání světa hlubokou stopu a ovlivnily jeho sklon k ironii a skepsi. V letech 1956–1959 studoval na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech. Toto studium, zaměřené na umělecké řemeslo, formovalo jeho estetické cítění a vnímání materiálu. Po maturitě krátce pracoval jako keramický výtvarník, ale brzy se začal věnovat literatuře.

Od 60. let působil jako redaktor v různých nakladatelstvích a časopisech, například v nakladatelství Mladá fronta a Československý spisovatel. Tato práce mu poskytla hluboký vhled do literárního provozu a umožnila mu setkávat se s mnoha významnými autory. V období normalizace, po roce 1968, se Wernisch ocitl v pozici „zakázaného“ autora. Jeho díla oficiálně nevycházela a šířila se pouze v samizdatu nebo v exilu, například v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. Podepsal Chartu 77, čímž vyjádřil svůj nesouhlas s komunistickým režimem.

Po Sametové revoluci v roce 1989 se Wernisch stal jedním z klíčových autorů, kteří se podíleli na obnově svobodné literární scény. Jeho díla začala vycházet v plném rozsahu a získala si široké uznání.

Wernisch byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Helenou Wernischovou (1961–1973) má syna Michala Wernische, který je rovněž literárně činný. Od roku 1974 je ženatý s Helenou Lorenzovou. Má celkem pět dětí: Martina, Michala (z prvního manželství), Kláru, Šimona a Karolinu. Rodinné zázemí pro něj bylo vždy důležité a odráží se i v některých jeho dílech.

Dílo

Jeho poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy. V 80. letech se jeho dílo vyznačuje přibývajícími tragickými životními zkušenostmi v prostředí rozpadajícího se komunismu, které vyúsťují v existencialismus.

Jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima. Skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou: Šel pro krev, Prasinec, Moucha v ranním pivě, Papírový hlavy (album Hovězí porážka, nahrávky z let 1982–1984, vyšlo 1992) a Ruka, Podél zdi a doleva (album Půlnoční myš, nahrávky 1985–1986, vyšlo 1987 ve Velké Británii, 2001 v Čechách) ^[1]

Jeho báseň Barvy zhudebnila skupina Dunaj na albu Dunaj IV.

Kromě vlastní tvorby překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Nizozemsky se naučil proto, aby mohl přeložit básně Paula van Ostaijena do češtiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, na Ukrajině a v USA.

Časopis A2 zařadil jeho knihu Doupě latinářů do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.^[2]

Bibliografie

Poezie

• Kam letí nebe (1961)
• Těšení (1963)
• Zimohrádek (1965)
• Dutý břeh (1967)
• Loutky (1970)
• Král neviňátek (nevydáno)
• Frc nebo také Překlady a překrady (1991)
• Ó kdežpak (1991)
• Doupě latinářů (1992)
• Zlatomodrý konec stařičkého léta (1994)
• Pekařova noční nůše (1994)
• Jen tak (1996)
• Proslýchá se (1996, 2002)
• Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (1997, 2000)
• Z letošního konce světa (pod jménem Václav Rozehnal) (2000)
• Lásku já nestojím (2001)
• Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (2001)
• Půjdeme do Mů (2002)
• Blbecká poezie (2002)
• Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel) (2002)
• Hlava na stole (2005)
• Býkárna, Brno : Druhé město, 2006, spoluautoři Michal Šanda a Milan Ohnisko
• Byl jednou jeden svět, spoluautor fotograf Petr Hruška, Praha : Torst, 2009
• Kominické lodě, ilustrace Tomáš Přidal, Brno : Druhé město, 2009
• Nikam, Brno : Druhé město, 2010
• Chodit po provaze je snadné, Meander, 2011
• Uctivý kolotoč : Rozhovor s Karlem Hvížďalou a nové texty, Praha : Euroslavica, 2013
• S brokovnicí pod kabátem, Brno : Druhé město, 2014
• Na břehu, Brno : Aula a Druhé město, 2014
• Jakápak prdel, Týnská literární kavárna a Druhé město, (2015) spoluautor Michal Šanda
• Plop! : Vyvrtil Žlahvout pšunt i chlpal liquére : zdařilé verše a prózy, Praha : Meander, 2015, ilustrace Jiří Stach
• Tiché město, Brno : Druhé město, 2016
• Pernambuco, Brno : Druhé město, 2018
• Penthesilea, Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2019
• Don Čičo má v klopě orchidej, Malvern, 2020
• Almara, Druhé město, 2021

Výbory

• Žil, nebyl (samizdatem 1979)
• Zasuté zahrady (exil 1984)
• Jako kdyby žil (samizdat 1985)
• Včerejší den, výbor z let 1965–1989, Praha : Mladá fronta, 1989, ISBN 80-204-0046-X
• Příběh dešťové kapky I. - III. : autorský výběr z díla, Praha: Gema Art, 2010, ISBN 978-80-904422-2-1

Antologie uspořádané Ivanem Wernischem

• Zapadlo slunce za dnem, který nebyl : zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní : z jiné historie české literatury (léta 1850–1940) ISBN 80-7227-087-7, ISBN 80-7227-111-3 (2000, 2001)
• Lepě svihlí tlové – almanach české poezie 90. let 20. století, ISBN 80-7227-134-2, (2002)
• Píseň o nosu : zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní : z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948) (2005)^[3]
• Quodlibet, aneb, Jak se komu co líbí : čtení z novočeské literatury (od jejích prvopočátků do roku 1948) (2008)
• Kdo to čte, je prase (2008); výbor z Kryptadií K. J. Obrátila.
• Živ jsem byl!, Nakladatel: Druhé město 2012, Magnesia Litera 2013

Knihy vydané v zahraničí

• Au jour d'hier, 1990, Francie, v překladu P. Ouředníka
• Es beginnt der gestrige Tag: Gedichte, překlad: Konrad Balder Schäuffelen, 1990, Německo, ISBN 978-3-921592-58-8
• Cmentarz objazdowy, 1991, Polsko, v překladu L. Engelkinga
• Ausgewühlte Schriften, 1994, Německo, překlad Peter Urban, ISBN 3-921592-87-9
• Pchli teatrzyk. Tom I, 2003, Polsko. v překladu L. Engelkinga
• Corre voce ovvero la morte ci attendeva altrove, 2005, Itálie, v překladu I. Oviszachové e A.M. Perissutti
• In the Puppet Gardens: Selected Poems, 1963–2005, 2007, USA, v překladu J. Boltona
• Pchli teatrzyk. Tom II, 2007, Polsko, v překladu L. Engelkinga
• Muha u jutarnjem pivu, 2012, Bosna a Hercegovina, v překladu A. Ljuci
• Прогулянка довкола пивоварні (Procházka kolem pivovaru), 2019, Ukrajina, v překladu Iryny Zabijaky a Oleha Kocareva

Divadelní představení

• Wernisch : Komorní inscenace o velikánovi české literatury, Autoři: Ivan Wernisch, Jan Nebeský, Jana Slouková, hudba Aleš Březina, režie:Jan Nebeský.^[4][5]