J. Michael Bishop

John Michael Bishop (* 22. února 1936 York) je americký imunolog a mikrobiolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1989. Spolu s ním ji sdílel Harold E. Varmus. Cenu získali za objev, že onkogeny zvířecích nádorových virů jsou odvozeny od normálních buněčných genů (protoonkogenů). Spolu s Varmusem objevili první lidský onkogen Src. Jejich výzkum umožnil pochopit, jak změnou normálních genů v buňce vznikají zhoubné nádory, přispěl k pochopení molekulárních mechanismů rakoviny a inspiroval vývoj cílené terapie a diagnostiky.

John Michael Bishop
Narození	22. února 1936 (89 let) York
Bydliště	Spojené státy americké
Národnost	Běloši
Alma mater	Harvardova lékařská škola Gettysburg College
Povolání	biolog, virolog, imunolog, vysokoškolský učitel, lékař, onkolog, chemik a mikrobiolog
Zaměstnavatelé	Kalifornská univerzita v San Francisku National Institute of Allergy and Infectious Diseases
Ocenění	Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1982) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1984) Alfred P. Sloan, Jr. Prize (1984) Dicksonova cena za medicínu (1986) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1989) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a studia

Bishop byl syn luteránského pastora a narodil se 22. února 1936 v Yorku v Pensylvánii. Po ukončení středoškolského vzdělání studoval chemii na Gettysburg College v Gettysburgu, kde v roce 1957 získal titul bakaláře. Následně se zapsal na lékařskou fakultu Harvardovy univerzity. Během studia se začal zajímat o zvířecí viry a ve čtvrtém ročníku lékařské fakulty dostal od děkana zvláštní povolení, aby se místo výuky mohl věnovalt výzkumu. Titul doktora medicíny získal v roce 1962.^[1]

Profesní život

V letech 1962–1964 pracoval v Massachusettské všeobecné nemocnici v Bostonu. Po ukončení rezidentury odešel do Národního ústavu zdraví v Bethesdě, aby pokračoval ve výzkumu v oblasti virologie, pracoval zde v letech 1964–1968 a rok z toho strávil v Německu v Institutu Heinricha Petteho v Hamburku. V roce 1968 nastoupil na lékařskou fakultu Kalifornské univerzity v San Francisku, kde se v roce 1972 stal profesorem mikrobiologie a imunologie. V roce 1981 byl jmenován ředitelem univerzitní výzkumné nadace George F. Hoopera Research Foundation a v letech 1998–2009 byl rektorem univerzity. Významně se zasloužil o rozvoj vědy a výzkumu na univerzitě a zůstal aktivní ve vědecké komunitěI i po odchodu z vedoucích funkcí.^[2]

Výzkum

V polovině sedmdesátých let 20. století začal Bishop se svým spolupracovníkem na univerzitě Varmusem studovat retroviry a ke zkoumání virové DNA použil reverzní transkriptázu. Své výzkumné úsilí soustředili na virus Rousova sarkomu, o němž bylo známo, že způsobuje nádory u kuřat. Během následujících dvou desetiletí stanovili a objasnili proces, jak virus Rousova sarkomu přeměňuje normální buněčné geny (protoonkogeny) na rakovinné geny (onkogeny). Podařilo se jim identifikovat gen (c-src), který dal vzniknout onkogenu v-src způsobujícímu rakovinu.^[1][2]

Zjistili, že virové geny, které způsobují rakovinu u lidí a zvířat, nevznikají uvnitř virů, jak se dříve předpokládalo, ale začínají jako normální geny ve zdravých buňkách těla, kde působí na řízení buněčného růstu a dělení. Jejich výzkum naznačoval, že tyto benigní geny mohou být zachyceny některými viry a následně přeměněny na onkogeny. V práci publikované roku 1976 vyvrátili teorii, že jednotlivé, potenciálně rakovinotvorné geny virových onkogenů existují v neaktivní formě ve všech tělesných buňkách a že rakovina vzniká, když jsou spící virové geny nějakým způsobem aktivovány, například působením karcinogenů z prostředí. Od doby, kdy za svou práci získali Nobelovu cenu, bylo identifikováno více než 40 genů s potenciálem vyvolávat rakovinu u zvířat.^[1][2]

Vyznamenání a ocenění

V roce 1989 byla Bishopovi a Varmusovi udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství za objev, že onkogeny zvířecích nádorových virů jsou odvozeny od normálních buněčných genů (protoonkogenů).^[2] V roce 2003 vydal Bishop autobiografický popis své práce v knize How to win the Nobel Prize: An Unexpected Life in Science (Jak získat Nobelovu cenu: Nečekaný život vědce).^[3]

Kromě Nobelovy ceny obdržel mnoho dalších poct a ocenění, např. Laskerovu cenu za základní biomedicínský výzkum (1982), čestnou medaili Americké onkologické společnosti (1985) a Národní medaili za vědu (2003).^[2] Je členem Národní akademie věd, Americké akademie umění a věd^[4] a Americké filozofické společnosti^[5].