Jacopo Strada

Jacopo de Strada (též Jakub ^[1], 1507, Mantova - 6. září 1588 Praha) byl italský učenec, zlatník, sběratel starožitností a historik, zakladatel numismatiky a správce uměleckých sbírek Maxmiliána II. ve Vídni a Rudolfa II. v Praze.

Jacopo Strada
Narození	1507 Mantova
Úmrtí	6. září 1588 (ve věku 80–81 let) Vídeň
Povolání	architekt, malíř, archeolog, numismatik, kreslíř, starožitník, sběratel, stavitel, zlatník, spisovatel a obchodník s uměním
Zaměstnavatel	Jan Jakub Fugger (1544–1556) Ferdinand I. Habsburský (od 1556) Rudolf II. (do 1559) Ferdinand I. Habsburský (od 1560) Maxmilián II. Habsburský
Děti	Ottavio Strada starší
Příbuzní	Ottavio Strada mladší a Kateřina Stradová (vnoučata)
Funkce	dvorní umělec (od 1556) dvorní malíř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodil se v zámožné rodině a studoval historii v Pavii a v Boloni. Do roku 1546 pracoval jako zlatník v Mantově a založil si sbírku mincí a starožitností, které začal využívat jako historické prameny. Stal se tak jedním z prvních vědeckých numismatiků.^[1]

Údaje o jeho životě se v různých pramenech značně liší. Roku 1544 se oženil s Němkou Ottilií Schenkovou z Posbergu ve Frankách, roku 1546 se usadili v Norimberku, kde Jacopo pro rodinu Fuggerů obstarával starožitnosti a uspořádal erby italských rodin.

V letech 1550 až 1553 žil v Lyonu, kde roku 1553 vydal pro svého patrona Johanna Jakoba Fuggera Epitome thesauri antiquitatum Romanum, orientalium et occidentalium, spis o římských císařích od Julia Césara až po Maxmiliána II. s jejich životopisy a podobiznami podle mincí. Kniha byla přeložena do několika jazyků a roku 1559 vyšlo v Curychu rozšířené vydání^[2]. V různých knihovnách se zachovalo ještě 46 Stradových rukopisných svazků s kresbami mincí a jiných starožitností. Jeho vnuk vydal roku 1618 z pozůstalosti velké dílo o vodních a větrných mlýnech, vodních pumpách, vodotryscích apod.^[1]

Roku 1556 byl Strada povolán do Vídně, kde působil jako správce císařských sbírek starožitností a jako architekt císaře Ferdinanda I. na stavbě Hofburgu a pro Jana Šemberu z Boskovic (zřejmě se svým krajanem Pietrem Ferraboscem) vypracoval plány na stavbu bučovického zámku. Ve Vídni si také vystavěl velkolepý palác, v němž byla i jeho knihovna a vlastní sbírky. Palác byl zbořen roku 1875 při stavbě budovy Burgtheateru.

Roku 1566 uspořádal sbírku starožitností bavorského vévody Albrechta V., Antikvarium v jeho rezidenci v Mnichově. Po nástupu na trůn ho Rudolf II. roku 1567 zaměstnal - stejně jako jeho otec Maxmilián II.- ve Vídni a následně povolal do Prahy, kde přechodně bydlel na Pražském hradě. Strada se synem Octaviem a jeho nemanželskou dcerou Kateřinou se v Praze ve svém domě na Starém Městě usadil teprve roku 1577. Kateřina se stala císařovou milenkou a v letech 1585-1600 mu porodila 6 levobočků, všichni byli legitimizováni s přídomkem de Austria.

Jacopo Strada založil Rudolfovy sbírky na Pražském hradě, k jeho skvělým akvizicím patřil například obraz Albrechta Dürera Sodoma a Gomora nebo plátna Rafaelova. Císař od něj odkoupil i velkou část jeho vlastních sbírek. Po Jacopově smrti se o sbírky měl starat jeho syn Ottavio, rovněž velice vzdělaný muž.^[1], věnoval se však více vlastním zálibám.

Jacopo Strada byl pohřben v Praze v kryptě původně gotického kostela sv. Mikuláše na Starém Městě, v barokní novostavbě se již náhrobky nedochovaly a jeho hrob zmiňuje jen Josef Svátek^[3].