Jakovlev Jak-17

Jakovlev Jak-17 (rusky: Як-17, kód v rámci USAF/DOD: Type 16, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Byl odvozen ze svého předchůdce Jaku-15.

Jak-17
Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely
Určení	stíhací letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Tbiliský závod
Konstruktérská skupina	Jakovlev
První let	červen 1947
Zařazeno	1948
Vyřazeno	počátek 60. let
Uživatel	Sovětské letectvo Polské letectvo Rumunské letectvo
Výroba	1948-1949
Vyrobeno kusů	430 ks
Vyvinuto z typu	Jakovlev Jak-15
Varianty	Jakovlev Jak-23
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jak-17 byl vyvinut v roce 1947. Prototyp označený Jak-15U, konvertovaný z Jaku-15, poprvé vzlétl 6. června 1947. Nejviditelnějším rozdílem byl nový příďový podvozek. Méně viditelnou změnou oproti dřevěnému Jaku-15 byl vyšší podíl kovů v konstrukci. V březnu 1948 byl vydán příkaz k sériové výrobě a označení bylo změněno na Jak-17. Nový typ byl poprvé představen veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Vyráběny byly pouze dvě varianty: jednomístný stíhač Jak-17 a dvoumístný cvičný letoun Jak-17UTI. Celkem bylo v letech 1948 až 1949 vyrobeno 430 kusů.

Jak-17 jako jeden z prvních sovětských proudových letounů trpěl mnoha neduhy, mezi něž patřila relativně nízká rychlost a dolet a nespolehlivý motor založený na německém Junkers Jumo 004, s komplikovaným startem. Na druhou stranu jeho ovládání bylo velmi jednoduché a podobné ovládání rozšířených pístových stíhačů Jak-3 a Jak-9, díky čemuž byl skvělým přechodovým typem na novou proudovou techniku.

Varianty

• Jak-15U (Yak-15U-RD-10):
• UTI Yak-17-RD10 (Yak-21T): (nezaměňovat s dřívějším Jak-17-RD10)
• Jak-17:
• Yak-17UTI: (Type-26/Magnet) (také známý jako Jak-17V) – dvousedadlová cvičné verze poprvé představená veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Kanóny byly u této varianty odstraněny a nahrazeny kulometem UBS ráže 12,7 mm.
• Jak-21T
• Jak-17UTI

Uživatelé

Cvičný Jak-17UTI, Polské letecké muzeu Krakow

Bulharsko Bulharsko

• Bulharské letectvo používalo malý počet letadel Yak-17UTI mezi lety 1951-1954.

Čína Čína

• Letectvo Čínské lidové republiky

Československo Československo

• Československé letectvo zkoušelo 1 stroj (výrobní číslo IS-10001) dodaný 26. října 1949 pod označením S-100.^[1]

Polsko Polsko

• Polské letectvo používalo 3 Jaky-17 a 1 Jak-17UTI od roku 1950. Ze služby byly vyřazeny v roce 1955. Poslední Jak-17 s imatrikulací SP-GLM byl používán při testování v letech 1957–1960.

Rumunsko Rumunsko

• Rumunské letectvo používalo devět Jaků-17UTIs jako cvičné pro Jak-23 mezi lety 1951 až 1958

Sovětský svaz Sovětský svaz

• Sovětské letectvo používalo Jaky-17 od roku 1948 do začátku 50. let.

Specifikace (Jak-17)

Jak-17, letecké muzeum Monino

Jak-17UTI (SP-GLM)

Technické údaje

• Osádka: 1 pilot
• Rozpětí: 9,20 m
• Délka: 8,70 m
• Výška: 2,30 m
• Nosná plocha: 14,9 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 2081 kg
• Vzletová hmotnost : 2890 kg
• Max. vzletová hmotnost : 3240 kg
• Pohonná jednotka: 1× proudový motor Tumanskij RD-10 A
• Tah pohonné jednotky: 8,9 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 748 km/h
• Dolet: 395 km
• Dostup: 12 750 m
• Stoupavost: 12 m/s

Výzbroj

• 2× kanón Nudelman-Suranov NS-23 ráže 23 mm s 60 náboji každý