Jakub Schikaneder

Jakub Schikaneder
Kresba Josefa Mukařovského, 1887
Narození	27. února 1855 Praha-Staré Město Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. listopadu 1924 (ve věku 69 let) Praha-Královské Vinohrady Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Národnost	česká
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, profesor VŠUP v Praze
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Jakub Schikaneder se narodil 27. února 1855 v Praze, v rodině pražského celního úředníka Karla Friedricha Schikanedera (1811–1871), narozeného ve Vídni, a matky Leokadie, rozené Běhavé (* 1819 v Praze). Starší bratr Karel se narodil roku 1850.^[3]^[4]

Studia a cesty

V roce 1870 (tedy v patnácti letech) začal Jakub Schikaneder studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Jeho spolužáky byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek nebo Emanuel Krescenc Liška. Když v roce 1871 zemřel otec Karl Friedrich Schikaneder, zhoršila se finanční situace rodiny. O předpokladech ke studiu výtvarného umění svědčí, že v roce 1879 nazvaly Květy tehdy čtyřiadvacetiletého Schikanedera „nejnadanějším z akademiků“.^[5]

Profesorem Jakuba Schikanedera byl Antonín Lhota a další. Studia na pražské akademii ukončil v roce 1878. Po roční vojenské službě odcestoval do Paříže a pak pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora Gabriela Maxe.^[6] V první polovině 80. let žil v Praze a v Mnichově. Později cestoval do Nizozemska, Švýcarska, Itálie, Francie a Německa. V roce 1890 navštívil světovou výstavu v Paříži.^[7]

Počátky výtvarníka a soutěž o výzdobu Národního divadla

Počátkem 80. let se práce Jakuba Schikanedera počaly objevovat v ilustrovaných časopisech.^[8]

Jakub Schikaneder patřil do tzv. generace Národního divadla. V roce 1880 se z Mnichova, kde pobýval, spolu s Emanuelem Krescencem Liškou zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla. Jednalo se o vlysovou výzdobu královské lože s námětem Doba Přemyslovců, Doba Karla IV. a Doba Rudolfa II. Kompozici navrhl Schikaneder a barevné řešení Liška. Návrhy byly realizovány a přestože je požár Národního divadla nezničil, byly nahrazeny pracemi Václava Brožíka. Se studií k oponě Národního divadla, kterou podal samostatně, Jakub Schikaneder neuspěl.^[9]^{[p 1]}

Rodinný život

Dne 5. července 1884^[10] se oženil s Emílií Nevolovou, dcerou drážního úředníka (1859–1931).^{[p 2]} Roku 1885 se jim narodil syn Lev, který 16. května téhož roku zemřel.^[11] Rodina v té době žila v Jungmannově třídě na pražských Vinohradech (nyní Vinohradská).^[12]

Pedagogická činnost

V roce 1885 se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 a 1896 zde byl zastupujícím ředitelem a v roce 1894 byl jmenován profesorem v ateliéru dekorativní malby.^[9]

Zralý věk a konec života

V roce 1913 Jakub Schikaneder zvolen za řádného člena Akademie věd a umění. Funkci profesora na Uměleckoprůmyslové škole zastával do roku 1922.^[7] Po ukončení pedagogické kariéry se opakovaně vracel na ostrov Helgoland v severním Německu. Zemřel 15. listopadu 1924 v Praze.^[13] Manželka Emma (Emilie) ho přežila o téměř sedm let.^[14]

Remove ads

Dílo

Dílo Jakuba Schikanedera tvoří především tři významové okruhy:^[15]

Realistické, sociálně zaměřené obrazy

V období zhruba do roku 1900 Jakub Schikaneder často zobrazuje ženy v těžkých životních podmínkách. Příklady:

Plečka (1887)
Vražda v domě (1890) – Nejznámější obraz Jakuba Schikanedera o rozměrech 203×321 centimetrů. Skupina obyvatel Starého města na něm objevila mrtvolu mladé dívky. Obraz je v majetku Národní galerie Praha.^[16]

Malby vyjadřující souzvuk barevných tónů (stará Praha)

Z období po roce 1900 jsou nejznámější obrazy staré Prahy. Nejedná se o přesné zachycení konkrétních míst, ale inspirace mizející Prahou je zřejmá. Z téhož období pocházejí i tajemné malby interiérů:

Staropražské zákoutí (1907–1909)

Malby závěrečného období, inspirované cestami na Helgoland

Molo (1922–1923)

Četné jsou Schikanederovy ilustrace v časopisech, zejména ve Světozoru, Ruchu a Zlaté Praze. Spolupracoval též s Antonínem Wiehlem na výzdobě dnes nedochovaného domu v pražské Sadové ulici.^[17]

Národní galerie uspořádala výstavu obrazů Jakuba Schikanedera na přelomu let 1998/1999, další výstava se konala po třinácti letech v roce 2012 (20. dubna 2012 – 21. října 2012).^[18]