Jan Angelo Zeyer

Jan Angelo Zeyer

Narození	29. září 1878 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. prosince 1945 (ve věku 67 let) Praha Československo Československo
Povolání	malíř, ilustrátor a kreslíř
Rodiče	Jan Zeyer otec
Příbuzní	Julius Zeyer strýc August Švagrovský strýc
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Praze do rodiny architekta a stavitele Jana Zeyera. Část svého mládí prožil v Roudnici nad Labem, odkud pocházela jeho matka Františka Švagrovská. Do tajů malířství poprvé nahlédl v ateliéru malíře Václava Jansy, u kterého se učil převážně akvarelové technice. V roce 1896 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Julia Mařáka a ve druhém ročníku přešel k Václavu Brožíkovi. Studia na malířské akademii však nedokončil. Kromě malířství se aktivně věnoval kopané, veslování a dalším sportům. Byl také hudebně nadaný a uvažoval o studiu hry na housle na Pražské konzervatoři.

V malbě byl ovlivněn francouzským fauvismem a zčásti také expresionistickým způsobem malby. Byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Lákalo ho cestování a tak se na Brožíkovo doporučení vydal hledat umělecké podněty do jižní a západní Evropy. V letech 1907–1913 žil v Bruggách a následně krátce v Mnichově.

V roce 1914 byl v důsledku mobilizace povolán do Rakousko-uherské armády. Coby důstojník se dostal na východní frontu a posléze do Kotoru, kde utrpěl v lednu 1916 vážné zranění oka v bitvě u Lovćenu. Následně byl poslán roku 1917 do Itálie, kde se mu však podařilo přeběhnout a v roce 1918 se přihlásil do československých legií v Itálii.^[2] Zde sloužil jako poručík u 2. kulometné roty.

Po návratu do vlasti se v roce 1919 spolupodílel na založení Památníku odboje. Ve stejném roce byl vyslán do Itálie, aby zdokumentoval bojiště československých legií. Na cestu se vydal spolu s Ladislavem Šímou,^[3] Oldřichem Koníčkem a T. F. Šimonem. Vytvářel zde olejomalby válkou poznamenané italské venkovské krajiny. Roku 1922 organizoval zřízení a výzdobu československého oddělení ve válečném muzeu v italském Roveretu. V aktivní službě zůstal až do roku 1924. Nadále hodně cestoval, navštívil Afriku i Ameriku. Malovat krajinu vyjížděl na český venkov, například na Českomoravskou vysočinu nebo na Šumavu a sám se ve 30. letech 20. století usadil v Malé Skále na Turnovsku. V roce 1927 prodělal srdeční příhodu a stále si léčil z války poraněné oko. Ve stejném období na žádost Památníku odboje portrétoval francouzské a italské generály. Nadále tvořil a pořádal výstavy mimo jiné např. v Praze a Chocni.

Úmrtí

Zemřel 5. prosince 1945 v Praze ve věku 67 let. Pohřben byl na městském hřbitově v Roudnici nad Labem, vedle hrobu svého mecenáše a příbuzného Augustina Švagrovského.

Život

Úmrtí

Zastoupení v galeriích

Galerie

Odkazy

Wikiwand - on