Jan Zeyer
český architekt a stavitel From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Zeyer (21. března 1847 Praha[1] – 6. května 1903 Praha[2]) byl český architekt a stavitel tvořící ve stylu novorenesance. Náleží ke generaci Národního divadla. V letech 1873–1880 spolupracoval na stavbách s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícím na tradici české renesance 16. století.[3] Jeho bratr byl básník Julius Zeyer, jeho syn byl malíř Jan Angelo Zeyer[4][5] a jeho švagrem byl mecenáš umění z Roudnice nad Labem August Švagrovský.[6] Zeyer působil též v oboru památkové péče, například jako člen Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.[4][7]
.jpg)
Remove ads
Remove ads
Život a rodina
Narodil se 21. března 1847 v Praze v pražské tesařské rodině. Jeho otec byl stavitel a tesařský mistr Jan Zeyer.[8] Umělecky byli zaměřeni i další členové Zeyerovy rodiny: bratr Julius byl významný český básník, jeho syn Jan Angelo Zeyer se stal malířem.[4] V letech 1880–1885 žil v Roudnici nad Labem, kde působil jeho švagr a mecenáš umění August Švagrovský a odkud pocházela i jeho sestra, Zeyerova manželka Františka Švagrovská (1844–1909).[6] Jan Zeyer a Františka Švagrovská byli oddáni v Roudnici nad Labem 24. října 1872. Za svědky jim byli bratři ženicha a nevěsty, básník Julius Zeyer a Augustin Švagrovský.[9]
V době svatby bylo bydliště Jana Zeyera Praha II, č. 1337, v roce 1886 udával adresu bydliště Divadelní č. 16/II. na Starém Městě v Praze. Manželé Zeyerovi měli dva syny – akademického malíře Angela (1878–1945, později psán Jan Angelo) a právníka Alexandra (1882–1958). Sestra – Janovo dvojče Eva (na hrobě uvedeno Dora) zemřela v deseti letech.[10]
Jan Zeyer zemřel 6. května 1903 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech,[11] hřbitov V/21.
Remove ads
Architekt a stavitel
Po ukončení studií na České technice (prof. Josef Niklas 1866–1870) a Deutsche technische Hochschule Praha (prof. Josef Zítek 1871) v letech 1870 a 1871 cestoval po Itálii a delší dobu setrval v Římě se sochařem Bohuslavem Schnirchem. Samostatnou práci zahájil v roce 1872 u předměstské stavební banky jako architekt a stavitel. Ve stavitelské praxi postupně spolupracoval s jinými architekty a staviteli. V letech 1873–1880 s Antonínem Wiehlem,[12] který jej výrazně ovlivnil. Následovalo období spolupráce s architektem Viktorem Skučkem.[5][12] Zeyer se stal jedním z významných architektů české novorenesance. Tomu odpovídala historická a vlastenecká témata výzdoby fasád domů, které navrhoval.[13] V závěru kariéry pracoval samostatně. Byl dlouholetým předsedou Umělecké besedy. Od roku 1873 byl členem Spolku inženýrů a architektů.[4][14]
V roce 1893 Jan Zeyer jako první navrhl konkrétní řešení jak vytvořit tzv. Letenskou komunikaci v Praze (debaty se vedly už od šedesátých let 19. století). Jan Zayer navrhl, že se svými spolupracovníky zrealizuje 24 m širokou asanační třídu od Staroměstského náměstí k Vltavě (dnešní Pařížská třída) a v jejím pokračování most (dnešní Čechův most) a dále silnici (serpentinu) na Letenskou pláň, vystaví elektrickou dráhu v nové ulici a přes most a dále až ke Stromovce. Elektrická dráha by se za mostem rozvětvovala vpravo do Holešovic a vlevo na Malou Stranu. Město Praha na požadavky Jana Zeyera (např. na nabytí pravomoci vybírat mostné, podporu k dosažení koncese pro zřízení elektrické dráhy a odkoupení uliční plochy aj.) nepřistoupilo a návrh nebyl rozpracován.[15]
V roce 1892 ve Vídni publikoval knihu Barock und Rococo, Samlung architektonischen Motive in Prag.
Činžovní domy navržené a postavené s Antonínem Wiehlem
V sedmdesátých letech spolupracoval s Antonínem Wiehlem na návrzích novorenesančních budov v Praze.[12][16] V letech 1875–1880 bylo podle Wiehlových a Zeyerových návrhů v Praze postaveno 5 činžovních domů na Starém Městě.[17] Na těchto stavbách Wiehl za Zeyerovy účasti postupně propracovával své typické prvky obnovené české renesance, zejména sgrafita:
- dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5 na Vinohradech, autory výzdoby jsou Schnirch a František Ženíšek (1875)[18][19]
- Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici, autory výzdoby jsou Tulka a Myslbek (1876)[18][20]
- nárožní Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. (1875–1876)[21]
- Dům čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé, autory výzdoby jsou Ženíšek a Myslbek (1876)[21][22]
- Dům čp. 317/15 v ulici Karoliny Světlé U Vratislavů (1877)[21][23]
Činžovní domy navržené a postavené Janem Zeyerem s Viktorem Skučkem[5]
- nájemní dům Zborovská čp. 115 (1886–1887)[24]
- nájemní dům Zborovská čp. 117 (1886–1887)[24]
- nájemní dům čp. 729 Janáčkovo nábřeží (1891)[24][25][26]
- nájemní dům čp. 91 Janáčkovo nábřeží (1891)[24][25][26]
Činžovní domy navržené a postavené Janem Zeyerem[5]
- vlastní obytný dům, Újezd čp. 402/III., Praha (1892–1893)
- nájemní dům čp. 693 Dukelských hrdinů (1894)[27]
- nájemní dům čp. 694 Dukelských hrdinů (1894)[26][28]
- nájemní dům čp. 696 Dukelských hrdinů (1894)[27][29]
Další stavby navržené a postavené Janem Zeyerem[5]
- vila Augustina Švagrovského, Bechlín čp. 52 (1874–1875),
- Kulturní dům Říp (s F. Brodským), Husovo nám. čp. 58, Roudnice nad Labem (1878)
- Radnice Železný Brod (1890)
- Řeznický dům, Bubenské nábř. čp. 702/VII., Praha – Holešovice (1894)[30]
- Sokolovna Slaný (1896–97)
Dobové reakce na Wiehlův a Zeyerův architektonický styl
,_Praha_1,_Karoliny_Světlé_17,_Staré_Město.jpg)
Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost a příznivý ohlas. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný 10 let po dokončení domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé (celý text viz reference): „Stavby Antonínem Wiehlem vytvořené mají vždy zcela zvláštní a osobitý půvab svůj. Půvab ten nezáleží jen ve vynikajících vlastnostech architektonických, ale též ve výzdobě figurální, kterouž s vybraným vkusem a taktem pro ně si volívá. Je to vždy kus místní biografie, jenž v takové dekoraci sgraffitové, malířské neb sochařské se zračí. Také vlys sgraffitový, kterýž před několika roky prof. Ženíšek pro dům v Poštovské ulici komponoval, líčí nám výjevy z pražského života..."[31] Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jeho úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "...Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..."[32] Podobně Koula referoval též o vlivu Schulzovy rekonstrukce Schwarzenberského paláce na Wiehlovo pojetí novorenesance.[33][34] O uplatnění sgrafit referoval Jan Koula v článku "Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera".[24][33][12] Podobně Wiehl ovlivnil i Karla Gemperle, se kterým spolupracoval po Zeyerovi.[35]
Výtvarné pojetí fasád domů navržených Janem Zeyerem
Fasády Zeyerových domů mají podobné pojetí jako fasády navržené Wiehlem. Mají podobná kompoziční řešení a Zeyer se stejně jako Wiehl inspiroval dochovanými budovami české renesance 16. a 17. století. Na sgrafitech a freskách ve stylu „chiaroscuro“ Zeyer spolupracoval s Františkem Ženíškem, Janem Koulou, Láďou Novákem, Viktorem Olivovou a Jaroslavem Pavlíkem.[36][37]
Remove ads
Jan Zeyer – památkář
Podobně jako Antonín Wiehl působil Zeyer v oboru památkové péče. Byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.[7] V době Pražské asanace se podílel na úspěchu této komise v případě záchrany kostela svatého Václava[38] Na Zderaze, kde se bouraly domy pro dnešní Resslovu ulici. Kostel se podařilo z demoličního plánu vyjmout a byla navržena jeho oprava. Zeyer 28. 3. 1898 formuloval návrh Městské radě na zachování kostela.[39]Zeyer též veřejně polemizoval s necitlivými zásahy prováděnými v rámci asanace, jak ilustruje jeho odpověď vývodům Dra. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. Tato jeho ostrá polemika názory magistrátního sekretáře dr. Augusta Steina, představeného asanační kanceláře, jež připravila podrobný plán realizace sanačních prací byla též publikována.[40] Zeyer se též angažoval pro obnovu kláštera Bl. Anežky Přemyslovny[41] a spolu s dalším členem Komise Ferdinandem Josefem Lehnerem v roce 1896 publikoval projekt jeho rekonstrukce v informační publikaci Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho.[42][43] a působil v Jednotě pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky v Praze.[44]
Galerie Jana Zeyera a jeho spolupracovníků
Zeyerovi spolupracovníci
Josef Václav Myslbek – autor návrhu medailonů
František Ženíšek – autor návrhu sgrafit
Viktor Oliva – autor sgrafit
Zeyerovy realizované domy
Domy A. Wiehla a J. Zeyera v ulici Karolíny Světlé 15 a 17
Dům A. Wiehla a J. Zeyera v ulici Karolíny Světlé 17
Praha – Holešovice, Argentinská 1
Bechlín, vila Augustina Švagrovského
.JPG)
Historické postavy na sgrafitech domů
Historické postavy na sgrafitech domu čp. 91 na Janáčkově nábřeží
Jiří z Poděbrad
Vladislav
Karel IV.
Václav IV.
Detaily sgrafit na fasádách navržených Zeyerem
Praha – Holešovice, Argentinská 1
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads