Jan Axamit

Jan Axamit (12. února 1870 Rychnov nad Kněžnou^[1] – 18. listopadu 1931 Praha^[2][3]) byl český lékař a archeolog.

MUDr. Jan Axamit
MUDr. Jan Axamit
Narození	12. února 1870 Rychnov nad Kněžnou Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. listopadu 1931 (ve věku 61 let) Praha Československo Československo
Bydliště	Praha (od 1910)
Alma mater	Lékařská fakulta
Povolání	lékař a archeolog
Nábož. vyznání	římskokatolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze. Už za studií překládal staroperskou poezii, kterou tiskl v Osvětě. Po praxi na zahraničních klinikách působil od roku 1898 jako odborný lékař chorob nosních, ušních a krčních v Praze na Žižkově.^[4] V letech 1917–1918 sloužil ve vojenské nemocnici v Pardubicích.

Kromě lékařské praxe vynikl jako archeolog; asi od 1890 pomáhal Břetislavu Jelínkovi při výzkumech na Tetíně u Berouna. Na rozhraní mezi tetínským hradem a vápencovým lomem pak nalezl v roce 1916 důležité neolitické sídliště.^[5]

Působil v Prehistorickém odboru Společnosti přátel starožitností českých v Praze, za první světové války krátce vedl pravěké oddělení Národního muzea a od roku 1918 byl konzervátorem památkové péče. Počátkem dvacátých let pracoval pro Státní archeologický ústav v Praze a vedl výzkum v jeskyních Českého krasu (Koda, Děravá).^[6]

Jeho badatelská činnost směřovala zejména k archeologickému výzkumu okolí Prahy, a byl to zejména Tetín, Kazín, Libušín, Hloubětín, Džbán v Šárce, Děvín, Levý Hradec, hradiště u Klukovic, Závist. Zachránil jedinečnou keramiku z Kloboučku nad Zlíchovem, kudy dnes vede silnice na Barrandov. Nejvýznamnější je jeho studium eneolitu, v němž navázal na práce Jaroslava Palliardiho. Podle poznatků z Kazína zavedl pojem řivnáčské kultury, kterou identifikoval v roce 1925. Zabýval se soustavou keltských pevností v Čechách a vztahy mezi dobou římskou a hradištní.^[4]

Pojednání o bádenské kultuře, vydané posmrtně v roce 1932, zůstalo jen torzem zamýšlené souhrnné práce o českém eneolitu.^[4] Během své archeologické činnosti vybudoval i významnou archeologickou sbírku, kterou po jeho smrti zakoupilo v roce 1935 Národní muzeum.

Jeho památku připomíná největší přírodní brána v Českém krasu, pojmenovaná Axamitova brána.^[5]