Jan Goëss

Jan František svobodný pán z Goëssu (německy Johann Franz Freiherr von Goëss^{[pozn. 1]}, 10. února 1612, Brusel – 19. října 1696, Řím) byl diplomat ve službách Svaté říše římské a habsburských panovníků. Po krátké službě v armádě vstoupil do diplomacie, vynikl ve službách císaře Leopolda I. jako dlouholetý vyslanec v několika evropských zemích a delegát na mírových kongresech. Nakonec se stal knězem, byl jmenován biskupem v Gurku (1676) a kardinálem (1686). I jako duchovní setrvával v diplomatických službách a poslední léta života strávil v Římě jako císařský vyslanec. Krátce vlastnil majetek v Čechách (Obříství), pro své příbuzné vytvořil základy majetkového zázemí v Korutanech. V roce 1654 získal titul barona, jméno Goëss přenesl adopcí na synovce Jana Petra (1667–1716), který byl též diplomatem, získal titul hraběte a založil nový rod Goëssů žijící dodnes v Rakousku.

Jeho Eminence Jan František Goëss
Církev	římskokatolická
Diecéze	Gurk
Jmenování	1676
Svěcení
Kardinálská kreace	1686
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se	konkláve 1689 konkláve 1691
Osobní údaje
Datum narození	10. února 1612
Místo narození	Brusel
Datum úmrtí	19. října 1696 (ve věku 84 let)
Místo úmrtí	Řím
Povolání	klerik, katolický kněz a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan František Goëss
Císařský vyslanec ve Vatikánu
Ve funkci: 1694 – 1695
Předchůdce	Antonín Florián z Lichtenštejna
Nástupce	Jiří Adam II. Bořita z Martinic
Císařský vyslanec v Braniborsku
Ve funkci: 1665 – 1674
Císařský vyslanec v Dánsku
Ve funkci: 1657 – 1662
Narození	10. února 1612 Brusel
Úmrtí	19. října 1696 (ve věku 84 let) Řím
Profese	klerik, katolický kněz a katolický biskup
Náboženství	katolická církev
Commons	Johann von Goëss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Kardinálský erb Jana Goësse

Pocházel z nizozemské rodiny de Trooch, byl synem císařského důstojníka Petera de Trooch (1590–1664). Po matce Františce byl potomkem staré šlechtického rodiny Goëssů španělsko-portugalského původu. Byl adoptován strýcem Janem Oldřichem Goëssem, který byl císařským plukovníkem a komorníkem, poté začal užívat jméno Goëss. Studoval v Lovani a původně sloužil v armádě, ale díky jazykovým znalostem se ještě během třicetileté války začal uplatňovat jako diplomat. Diplomatickou kariéru začínal v kanceláři knížete Eggenberga, v jehož doprovodu se zúčastnil mise k papeži Urbanovi VIII. (1639), později se podílel na závěrečném znění smlouvy o Vestfálském míru (1648).^[1] V roce 1652 byl jmenován říšským dvorním radou^[2] a v letech 1657–1662 byl císařským vyslancem v Kodani. V roce 1663 byl vyslán se zvláštní misí do Temešváru k tureckému velkovezírovi Ali Pašovi. Mise byla neúspěšná a následovala válka s Osmanskou říší v letech 1663–1664. Goëss na zpáteční cestě do Vídně těsně unikl pokusu o atentát, což jej přimělo k rozhodnutí stát se knězem. Nadále ale působil jako diplomat a v letech 1665–1674 byl císařským vyslancem u braniborského kurfiřta v Berlíně.

Epitaf Jana Goësse v kostele sv. Mikuláše ve Strassburgu (Korutany)

V roce 1675 byl jmenován biskupem v Gurku, ačkoliv dosud neměl kněžské svěcení. Vysvěcen byl až v roce 1676 a v gurské diecézi vyvinul bohatou stavební činnost. Jako sídlo gurského biskupa měla sloužit rezidence Strassburg v Korutanech přestavěná v letech 1680–1690.

V roce 1687 zakoupil v Korutansku pro své příbuzné panství Karlsberg, které se později stalo základem pozemkového vlastnictví rodiny až do 20. století. Mimo jiné byl od roku 1668 držitelem českého inkolátu, v Čechách měl již předtím majetek. V roce 1655 koupil od knížete Václava Popela z Lobkovic panství Obříství. Zdejší zchátralý zámek ovšem nikdy nenavštívil, výnosy z panství měly pokrýt jeho náklady v diplomatických misích. V roce 1666 prodal Obříství Ferdinandu Vilému Slavatovi.^[3]

Goëss podnikl několik diplomatických cest do Říma, v letech 1678–1679 byl hlavním zástupcem Leopolda I. na mírových jednáních v Nijmegenu, která měla ukončit sérii válek v Evropě během 70. let 17. století. Goëssovými zástupci zde byli čeští šlechtici František Oldřich Kinský a Karel Ferdinand z Valdštejna.^[4] Ačkoliv byl Goëss za tuto misi honorován vysokou částkou 27 000 zlatých, po skončení kongresu musel v Nijmegenu setrvat ještě několik měsíců, protože neměl finance na zpáteční cestu a čekal na proplacení příslušné částky od dvorské komory.^[5] V roce 1686 byl jmenován kardinálem a v letech 1689 a 1691 se zúčastnil konkláve. Poslední léta života strávil v Římě, v letech 1694–1695 byl stálým císařským vyslancem u Svatého stolce.

Zemřel v Římě, kde je také pohřben. Ve své poslední vůli kromě odkazu příbuzným zanechal také 25 000 zlatých na dobročinné účely v Uhrách.^[6]

V roce 1654 byl povýšen do stavu svobodných pánů, platnost titulu byla v roce 1672 rozšířena pro synovce Davida Františka a Jana Petra z rodiny de Gheeteren, které adoptoval. Pokračovatelem jména Goëss byl synovec Jan Petr (1667–1716), který byl také diplomatem a v roce 1693 získal hraběcí titul.