Jan Josef Breuner

Jan Josef hrabě Breuner (20. července 1641 Vídeň – 20. března 1710 Praha) byl olomoucký světící biskup, v letech 1694–1710 17. arcibiskup pražský.

Jeho Excelence Mons. PhDr. Jan Josef Breuner
17. pražský arcibiskup
Mons. Jan Josef Breuner
Církev	římskokatolická
Provincie	Česká církevní provincie
Arcidiecéze	Arcidiecéze pražská
Jmenování	4. července 1695
Uveden do úřadu	6. listopadu 1695
Předchůdce	Jan Bedřich z Valdštejna
Nástupce	František Ferdinand Khünburg
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	1. březen 1671 Brno, Kolegiáta na Petrově světitel Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	titulární biskup nikopolský a světící olomoucký (1669-1695)
Osobní údaje
Země	Dolní Rakousy Dolní Rakousy
Datum narození	20. července 1641
Místo narození	Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí	20. března 1710 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Praha České království České království
Národnost	italská
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel ze starého šlechtického rodu usedlého ve Štýrsku a Horních Rakousích. Jeho otcem byl Arnošt Ferdinand hrabě Breuner a matkou Polixena roz. hraběnka ze Stahrenberku.

Od dětství byl určen duchovnímu stavu, první tonzuru se čtyřmi nižšími svěceními přijal od vídeňského biskupa ve věku 9 let (roku 1650). V 17 letech byl olomouckým biskupem jmenován rektorem kostela sv. Anny v Olomouci, následujícího roku se stal titulárním kanovníkem olomouckým. V letech 1659–1665 studoval na římském Germaniku, v roce 1666 se stal sídelním olomouckým kanovníkem a roku 1668 scholastikem kapituly. Jako takový byl v roce 1669 zvolen za sufragána, o dva roky později vysvěcen na titulárního biskupa Nikopole. Roku 1672 se stal generálním vikářem olomoucké diecéze, roku 1689 byl zvolen za děkana kapituly.

V roce 1685 prováděl v kostele v Mohelnici degradaci děkana Kryštofa Aloise Lautnera před jeho upálením v rámci čarodějnických procesů.^[1]

Roku 1694 jej císař Leopold I. jmenoval pražským arcibiskupem, ale papežem byl potvrzen až 4. července 1695. Po předepsaných přísahách byl intronizován 6. listopadu 1695 a týden nato přijal pallium v kapli své rezidence. Jako pražský arcibiskup zahájil vizitaci své diecéze, v roce 1701 vydal po olomouckém vzoru „Rituale Romano-Pragense“ a zřídil dům pro kněze na penzi u kostela sv. Karla Boromejského na Novém Městě pražském.

Okolo roku 1708 nechal postavit barokní zámek ve Světci na Teplicku.^[2]