Jan Nepomuk Vent
český houslista, hobojista a hudební skladatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Nepomuk Vent, v německém prostředí známý také jako Johann Nepomuk Went nebo Wendt (27. června 1745 Divice[1] – 3. července 1801 Vídeň[2]) byl český houslista, hobojista a hudební skladatel.
Remove ads
Život
Narodil se v rodině venkovského muzikanta v Divicích. Někteří badatelé předpokládají, že se tak stalo na statku, který stál na místě dnešního č. p. 12.[3] Divice byly součástí cítolibského panství, které v roce 1720 získal rod Pachtů z Rájova. Pachtové přestavěli cítolibský zámek na barokní rezidenci a její vlastník, Arnošt Karel Pachta z Rájova, tam založil zámeckou kapelu. Zaměstnal v ní hudebníky z nejbližšího okolí a postupem času se tak vytvořil základ cítolibské skladatelské školy. Do této kapely vstoupil i Jan Nepomuk, původně lokaj, jako houslista a hobojista a působil v ní až do roku začátku 70. let. Hoboj studoval pravděpodobně u člena pražského divadelního orchestru Jana Šťastného († 1788).[4]
Vent si byl vědom svých kvalit a v Cítolibech se cítil nedoceněný. Dvakrát se neúspěšně pokoušel o útěk z Pachtova panství. Po druhém z nich v roce 1765 byl na měsíc v Cítolibech uvězněn.[5] Odejít se mu podařilo teprve počátkem 70. let. Nejprve přešel do pražské kapely bratra své dosavadní vrchnosti, hraběte Jana Josefa Pachty z Rájova, známého svými kontakty s Mozartem.[6] Později odešel do schwarzenberských služeb. Hrál nejprve v jejich kapelách v Českém Krumlově a později ve Vídni.
Schwarzenberská kapela Ventovi otevřela cestu k vyšším hudebním metám. Roku 1777 se stal druhým hobojistou orchestru v Burgtheatru. V roce 1782 byl povolán, opět jako druhý hobojista, do nově založené Císařské komorní harmonie a v roce 1787 už byl prvním hobojistou Vídeňské dvorní kapely.[7] Byl obdivovaným virtuózem na anglický roh a účinkoval i v orchestru dvorní opery. Získal tím ve svém oboru vysoké postavení, které bylo patřičně ohodnoceno. 400 zlatých ročně pobíral jako komorní hobojista, 100 zl. jako člen dvorního orchestru, dalších 400 zl. jako člen divadelního orchestru a 250 zl. za transkripce operní hudby pro Harmonii, tedy celkem 1150 zlatých ročně. Kromě toho měl nárok na uniformy a otop zdarma.[8] Svou dceru Maxmiliánu (1775–1805) provdal roku 1796 za kapelníka lichtenštejnského orchestru Josefa Triebensee. Svatebními svědky byli Antonio Salieri a Josef Koželuh.[9]
Vídeň byla tehdy centrem evropského hudebního života a Vent se stýkal s největšími skladateli té doby: Josephem Haydnem, Wolfgangem Amadeem Mozartem i Ludwigem van Beethovenem. Dne 23. prosince 1793 pořádala Společnost hudebních umělců (Tonkünstler-Sozietät) koncert ve prospěch vdov a sirotků po hudebnících. Dramaturgii koncertu měl Haydn. Mezi dvě své londýnské symfonie vložil Ventovo trio pro dva hoboje a anglický roh. Koncertu byl přítomen i Beethoven, kterého toto dílo inspirovalo hned v následujícím roce k vytvoření vlastní skladby v tomto nástrojovém obsazení, op. 87.[10] Po Mozartově smrti doporučila vdova po Mozartovi Konstance nakladatelství André za znalce a ručitele pravosti Mozartových skladeb pro dechové nástroje Antonína Vranického, Františka Stadlera a právě Venta. Vent také velmi citlivě upravil pro Harmonii hudbu mnoha vrcholných Mozartových skladeb a dokonce i oper. Některé z nich upravil i pro smyčcové kvarteto nebo kvinteto.
Prosadil se však i svými vlastními skladbami. Jeho komorní a symfonická díla jsou zastoupena v mnoha evropských hudebních sbírkách (Vídeň, Řezno, Drážďany, Petrohrad). Jeho skladby se často hrály i v Čechách, jak dokazují partitury dochované v klášterních a zámeckých archivech.
Známi jsou dva jeho synové, Wilhelm (1779–1831) a Joseph (1783–1816?). První byl rovněž hobojista a působil jako hudební ředitel kapely hraběte Františka II. Esterházyho z Galanty v Bernolákovu, Joseph se živil jako herec a zpěvák.[2]
Remove ads
Dílo (výběr)
Komorní skladby
- Parthia č. 17
- Parthia č. 51
- Partita en do majeur (Alleluja)
- Parthia in F pro dva hoboje, dva anglické rohy, dva lesní rohy a dva fagoty. Vyšlo roku 1985 na antologii Hudba citolibských mistrů 18. století, Supraphon, č. kat. 1119 4081-85 G.
- Quartetto concertante pro hoboj, milostný hoboj, anglický roh a fagot. Vyšlo roku 2007 na antologii Musica antiqua Citolibensis, Supraphon, č. kat. SU 3908-2.
- Quintetto in B pro hoboj, fagot a smyčcové trio
- Smyčcový kvartet C-dur
- Trio B-dur pro dva hoboje a altový hoboj
Orchestrální skladby
- Sinfonia Es dur
- Symfonie e moll
- Orchestrální kvartet B dur
Přepracování klasických skladeb pro dechovou harmonii
- Joseph Haydn: Andante ze symfonie č. 94 S úderem kotlů
- Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba (výběr operních scén)
- Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni:
- Předehra
- Introdukce. Notte e giorno faticar...
- Allegro molto. Madamina, il catalogo e questo...
- Andante con moto. Nella bionda...
- Allegro. Giovinette che fate all´ amore...
- Andante. La ci darem la mano...
- Andantino cantabile. Dalla sua pace...
- Presto. Fin ch´han dal vino...
- Allegro assai. Menuetto; Adagio-allegro
- Andante grazioso. Vedrai, carino
- Finale. Allegro vivace
- Wolfgang Amadeus Mozart: Únos ze Serailu
- Předehra (ouverture)
- Andante. Hier soll ich dich denn sehen...
- Andante grazioso. Durch Zärtlichkeit und Schmeicheln...
- Allegro. Ich gehe, doch rathe ich dir...
- Allegro. Welche Wonne, welche Lust
- Allegretto. Vivat Bacchus! Bacchus lebe!
- Adagio. Wenn der Freude Tränen fliessen...
- Allegro. Ach will ich triumphieren
- Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna (výběr operních scén)
- Wolfgang Amadeus Mozart: Malá noční hudba, KV 525
- Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte, KV 588 (výběr operních scén)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads