Jan Nepomuk z Trauttmansdorffu

Jan Nepomuk Josef Norbert kníže z Trauttmansdorffu (německy Johann Nepomuk Josef Norbert Fürst von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 18. března 1780, Vídeň – 24. září 1834, Vídeň)^[1] byl český a rakouský šlechtic, po otci dědic titulu knížete a rozsáhlých statků v západních a východních Čechách (Horšovský Týn, Jičín). U dvora zastával funkci císařského nejvyššího štolby (1812–1834).

Jan Nepomuk kníže z Trauttmansdorffu
2. kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Ve funkci: 27. srpna 1827 – 24. září 1834
Předchůdce	Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Nástupce	Ferdinand Jáchym z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci: 1812 – 1834
Panovník	František I.
Předchůdce	Dominik Ondřej II. z Kounic
Nástupce	Eugen Dominik Bruntálský z Vrbna
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1812 – 24. září 1834
Panovník	František I.
Nejvyšší císařský komorník nad stříbrem[1]
Ve funkci: 1807 – 1812
Panovník	František I.
Císařský komoří
Ve funkci: 1801 – 24. září 1834
Panovník	František II./I.
Narození	18. března 1780 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	24. září 1834 (ve věku 54 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Trauttmansdorffská hrobka v Horšovském Týně
Titul	kníže s oslovením Jasnost
Choť	(1801) Alžběta z Fürstenberg-Weitry (1784–1865)
Rodiče	Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) a Marie Karolína z Colloreda-Walsee (1752–1832)
Děti	1. Ferdinand Jáchym (1803–1859) 2. Bedřich (1804–1834) 3. Marie Anna (1806–1885) 4. Karolína (1808–1886)
Příbuzní	bratr: Josef z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1788–1870) děd: Rudolf Josef z Colloreda (1706–1788) vnuk: Karel z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1845–1921) vnučka: Františka z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1844–1898) vnučka: Marie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1843–1825) zeť: Karl Ludwig Grünne (1808–1884)
Profese	úředník
Ocenění	rytíř řádu Železné koruny 1. třídy (1816)[1]
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Zámek Horšovský Týn, hlavní sídlo Trauttmansdorffů v Čechách

Pocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů,^[2] narodil se jako starší syn diplomata a rakouského ministra zahraničí Ferdinanda z Trauttmansdorffu (1749–1827), který byl v roce 1805 povýšen do knížecího stavu. Po matce Marii Karolíně Colloredové (1752–1832) byl vnukem dlouholetého říšského místokancléře Rudolfa Josefa z Colloreda. Měl bratra Josefa, který působil jako císařský diplomat.

Jan Nepomuk v mládí sloužil v armádě a zúčastnil se válek proti revoluční Francii, později zastával funkce u císařského dvora ve Vídni. Byl c. k. tajným radou, komořím a v letech 1812–1834 císařským nejvyšším štolbou.^[3][1] V této funkci mimo jiné nechal postavit nové hřebčíny Františkův Dvůr (Franzenshof) v Selmicích poblíž Kladrub. Byl také členem Zemědělské společnosti ve Vídni.

Za zásluhy získal Řád železné koruny I. třídy,^[1] několik vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků (ruský Řád sv. Alexandra Něvského, bádenský Domácí řád věrnosti nebo bavorský Řád sv. Huberta.

Po otci zdědil v roce 1827 titul knížete a rozsáhlý majetek v Čechách (Horšovský Týn, Jičín).

Ve Vídni se 15. února 1801 oženil s lankraběnkou Alžbětou Marií z Fürstenbergu (12. července 1784, Vídeň – 19. června 1865 tamtéž), dcerou nejvyššího dvorního maršálka Jáchyma Egona z Fürstenbergu a jeho manželky Žofie Marie Terezie z Oettingen-Wallersteinu.^[1] Z jejich manželství se narodily čtyři děti:

• Ferdinand Jáchym (11. června 1803, Vídeň – 31. března 1859, tamtéž), 3. kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu, manž. 1841 Anna z Lichtenštejna (28. srpna 1820, Vídeň – 17. března 1900, tamtéž), dcera generála Karla Františka z Lichtenštejna
• Bedřich (8. října 1804, Vídeň – 19. dubna 1834)
• Marie Anna (9. července 1806, Vídeň – 12. listopadu 1885, Praha), manž. 1831 Bedřich Kraft z Oettingen-Wallersteinu (16. října 1793 – 15. listopadu 1842), kníže z Oettingen-Wallersteinu
• Karolína (29. února 1808, Vídeň – 19. března 1886, tamtéž), manž. 1831 Karl Ludwig Grünne (25. srpna 1808, Vídeň – 15. června 1884, Baden u Vídně), císařský generální pobočník, nejvyšší hofmistr císařského dvora 1848–1849 a nejvyšší štolba císařského dvora 1849–1875

Jeho mladší bratr Josef (1788–1870) byl diplomatem a dlouholetým rakouským vyslancem v Prusku (1827–1849).