Pozdně gotický kostel sv. Anny na Vršíčku, který byl vysvěcen v roce 1516, byl barokně upraven po polovině 18. století.[3] Hrobku, která vznikla rozšířením původní krypty pod kostelem a přístavbou rozměrné terasy na západní straně, nechal v letech 1839–1842 vystavět Ferdinand Jáchym zTrauttmansdorff-Weinsbergu (1801–1859), 3.kníže, podle přání svého otce Jana Nepomuka zTrauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834).[1][pozn. 1] Vzniklo také několik nerealizovaných návrhů hrobky. Jeden z nich vypracoval Oldřich Knödl, hrobku zobrazoval jako čtyřboký jehlan (pyramidu) se strmým vyzdíváním do velké výšky. V realizované hrobce se pohřbívalo po dobu téměř sta let (1842–1931).
Remove ads
Architektura a vybavení
Vstup do hrobkyErb nad vstupem
Hrobka je suterénní stavbou a je orientována, stejně jako kostel, podél osy východ – západ. Skládá se ze dvou částí – z předsíně, která vznikla pod představenou terasou, a z pohřební komory, která byla vylámána pod samotným kostelem. Prvky z litiny jako vrata, zábradlí, sloupy a některé sarkofágy pochází z dnes už zaniklé trauttmansdorffské knížecí železárny Na šmelcu z Ferdinandova údolí (mezi obcemi Srby a Svinná).[1]
Západní průčelí
Vstup do hrobky se nachází v ose západního průčelí kostela. Kostel a hrobka tak opticky vytváří jednolitý celek. Empírovému průčelí dominuje velký pravoúhlý v nice zasazený portál, který lemují dvě dvojice bílých mohutných litinových sloupů v dórském řádu.[1] Sloupy s kanelovaným dříkem jsou bez patky a jsou zakončeny dvoudílnou hlavicí z abaku a echinu.[5] Na sloupy navazuje jednoduché kladí, které vede po celé délce vstupního průčelí a které tvoří architráv a nečleněná římsa. Do výšky sloupů je zeď od hrany až ke sloupům členěna kvádrovou rustikou.[5] Dveře jsou obehnány pískovcovým rámem s reliéfním členěním a nad nimi se nachází nadpražní římsa. Vstup chrání pojízdná masivní mříž před dveřmi.[5] Nad dveřmi je v kruhové desce vsazen rodový erb Trauttmansdorffů,[1] který drží štítonoši lev a orlice.
Vstupní předsíň
Vstupní hala na obdélném půdorysu je trojlodní prostor rozčleněný dvěma dórskými sloupy, které jsou stejné jako sloupy zvenku. Vnitřní sloupy ovšem nejsou natřeny.[6] Strop je zaklenut šesticí českých placek.[6][1] Po stranách byly dva mramorové oltáře s jednoduchým křížem.[1][6] Protože je hala zapuštěna do západního svahu kopce, může dovnitř pronikat přirozené světlo dvěma malými postranními okny.
Terasa, která tvoří strop předsíně, je pokryta dlaždicemi a ohraničuje ji litinové zábradlí mezi šesticí sloupků.[1] Po stranách sloupků jsou vytesány vavřínové věnce, skrz které prochází hořící pochodně směřující šikmo dolů.[5]
Pohřební komora
Také vlastní hrobka je trojlodní klenutá sloupová síň na obdélném půdoryse. Víceméně kopíruje plochu kostela.[1] V čele střední lodi se nachází oltářní mensa s vysokým kovovým křížem. Podlaha bočních lodí, které sloužily k pohřbívání, je vyvýšena oproti podlaze lodi střední o tři stupně. Klenbu v podobě české placky podpírá čtveřice dórských sloupů. Na meziklenebních žebrech je reliéfně iluzivní kazetování s rozetou v šedé barvě.[6] Toto kazetování je využito v celé ploše klenby nad hlavním oltářem. Tam se jednotlivé kazety sbíhají k vrcholu a takto zvýrazněný celý výklenek působí jako středobod celé krypty.[7] Místnost obíhá několik horizontálních říms. Jako obdobné stavby byla i tato vybavena systémem větracích průduchů.[1]
Barbarské chování vandalů v druhé polovině 20. století přežilo několik sarkofágů – tři mohutné pro dospělé a čtyři menší dětské. Některé sarkofágy jsou opatřeny v rozích vík akroteriemi.[7] Sarkofágy byly uzamčeny na klíč, který se přechovával na horšovskotýnském zámku.[8] Dochovala se také kanopa na vnitřnosti, která má podobu antické nádoby.[8]
V hrobce se nachází také několik nápisových desek. Text jedné z nich s chronogramem 1840 je následující:
FERDINANDVS, FILIVS
PIE DEFVNCTI PRINCIPIS
IOANNIS RELIGIOSE FI,,
NIVIT OPVS.
Remove ads
Seznam pohřbených
Mezi lety 1842 a 1931 byly v hrobce uloženy ostatky 37 osob.[1] Ze staršího rodového pohřebiště v kapucínském klášteře v Horšovském Týně sem bylo hned po dokončení hrobky v roce 1842 převezeno sedm sarkofágů. Kromě identifikovaných rodinných příslušníků se v hrobce na počátku 20. století uvádí ještě devět malých anonymních dětských rakviček. Mohlo se jednat o děti, které zemřely při nebo krátce po porodu ještě před pokřtěním, proto zůstaly beze jména.[9] V roce 1991 bylo zdokumentováno i několik uren, které s největší pravděpodobností sloužily jako kanopy pro ukládání srdce nebo vnitřností během balzamování.[9]
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[10][11] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Trauttmansdorffů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Modře jsou vyznačeni členové II. rodové linie, tzv. linie Obříství. Zeleně jsou zvýrazněni ti, kteří byli pohřbeni původně jinde, a v jednom případě byly ostatky přesunuty z hrobky na hřbitov. Červeně jsou zvýrazněni majitelé panství a statku Horšovský Týn a knížata. První písemná zmínka o předcích této štýrské rodiny se váže ke konci 13. století.[12] V roce 1442 byli povýšeni do rytířského stavu, v roce 1598 byl Jan Bedřich zTrauttmansdorffu (1542–1614) povýšen do stavu svobodných pánů v Rakousích. Jeho syn Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584–1650) byl v roce 1623 přijat do říšského hraběcího stavu a v roce 1625 do i českého.[13]Ferdinand zTrauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) byl v roce 1805 povýšen do říšského a českého knížecího stavu.[14] Zde jsou generace počítány až od zmíněného Jana Bedřicha. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
18. 5. 1772 Vídeň: Marie Karolína zColloreda (č.4)
Původně pohřben 5.9. 1827 vkryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha vkapucínském klášteře vHoršovském Týně.[16] Od roku 1842 pohřben v knížecí hrobce vHoršovském Týně.[1]
Původně pohřbena 27.9. 1832 vkryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha vkapucínském klášteře vHoršovském Týně.[17] Od roku 1842 pohřbena v knížecí hrobce vHoršovském Týně.[1]
Původně pohřben 25.4. 1834 vkryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha vkapucínském klášteře vHoršovském Týně.[18] Od roku 1842 pohřben v knížecí hrobce v Horšovském Týně.[1]
Zemřel ve věku 29 let na hromadění hnisu v plicích.[18][pozn. 6]
13.[11] nebo 15. 2.[19] 1801 Vídeň: Alžběta Marie zFürstenberg-Weitry (č.12)
Původně pohřben 30.9. 1834 vkryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha vkapucínském klášteře vHoršovském Týně.[20] Od roku 1842 pohřben v knížecí hrobce vHoršovském Týně.[1]
Původně pohřbena 5.12. 1839 vkryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha vkapucínském klášteře vHoršovském Týně.[21] Od roku 1842 pohřbena v knížecí hrobce vHoršovském Týně.[1]
Pohřben 7.4. 1859 vknížecí trauttmansdorffské rodinné hrobce usv. Anny.[23]
3. kníže zTrauttmansdorff-Weinsbergu (1834–1859), zakladatel hrobky, císařský komoří (1827), rytíř rakouského Řádu zlatého rouna (1852).[19] Majitel fideikomisního panství, od roku 1848 statku Horšovský Týn (1834–1859), statků Kumburg a Jičín.[19] Zemřel ve věku 56 let na akutní otok mozku.[23][pozn. 10]
Císařský komoří (1888), nadporučík dragounů,[pozn. 24] státní úředník.[45] Manželka se podruhé provdala za Adolfa zTrauttmansdorff-Weinsbergu (č.22). Zemřel ve věku 45 let na ochrnutí.[44][pozn. 25]
Pohřben na vojenském hřbitově.[9] Po dvou letech byly ostatky převezeny do Čech a 22.12. 1916 uloženy vknížecí hrobce usv. Anny.[46]
Císařský komoří (1901), rytmistr u dragounského pluku č.15.[47][46] Manželka byla vdovou po Karlu Ferdinandu zTrauttmansdorff-Weinsbergu (č.21). Padl ve věku 37 let v bitvě u Wolczkowce.[46]
4. kněžna zTrauttmansdorff-Weinsbergu (1869–1923, od roku 1921 kněžna vdova). Dáma (1870) a 1. asistentka Řádu hvězdového kříže (1912), palácová dáma, nositelka velkokříže Řádu Alžběty (1909), čestná dáma Maltézského řádu.[51] Zemřela ve věku 74 let na otravu krve.[55]
.jpg)