Jan Wiener
český navigátor RAF, odbojář a univerzitní profesor From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Wiener (26. května 1920 Hamburk – 24. listopadu 2010 Praha[2]) byl navigátor 311. perutě RAF, protinacistický odbojář[3], univerzitní profesor[2][4] a politický vězeň 50. let v ČSR.[3]
_BAR.svg){kind=small}
_Kampa_Praha.jpg)
Remove ads
Život
Mládí
Narodil se roku 1920 v Hamburku do česko-německé židovské rodiny, kde chodil do gymnázia Johanneum.[5] Jedním z jeho předků byl pražský rabín.[6] Od roku 1933 rodina žila v Praze, kde pocítil český antisemitismus. V Praze navštěvoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici.[7] Chodil do Sokola, poté co byl svědkem antisemitského chování svých spolubratří, přestal spolek navštěvovat.[8] Jeho nejoblíbenější činností byl fotbal a hlavně box[8][9], ve kterém vynikal.[10] Kvůli fotbalu také – otcovu přání navzdory – odmítl složit náboženskou zkoušku dospělosti Bar micva, čehož posléze litoval[11] a vykonal ji až ve svých sedmdesáti pěti letech.[12]
Druhá světová válka
Při všeobecné mobilizaci (ačkoliv ještě nebyl plnoletý) se dobrovolně přihlásil do armády. Jeho bratr odcestoval několik dní před okupací do Ameriky,[12] kde získal stipendium na Harvardově univerzitě.[10][13] V roce 1939 pro svůj židovský původ nebyl připuštěn k maturitě.[14] O rok později uprchl do Jugoslávie, kde se již tou dobou nacházel jeho otec a jeho nevlastní matka.[15] Doma zanechal svou matku a babičku. Když nacisté na Jugoslávii v dubnu 1941 zaútočili, Wienerův otec spáchal před jeho očima[10] sebevraždu.[5] Wiener se rozhodl přejít přes Itálii a severní Afriku, Francii až do Anglie, kde se chtěl přihlásit do československé armády. V Itálii byl zajat a vězněn v internačním táboře pro cizince.[3] Wienerova matka zahynula v roce 1942 v terezínské Malé pevnosti.[5] Roku 1943 po invazi spojenců na Sicílii a na jih Itálie se mu podařil opakovaný pokus o útěk z tábora. Přes Afriku se dostal do Velké Británie a zde vstoupil do československé armády.[16]
Mezi lety 1943 a 1945 působil u 311. čs. bombardovací perutě RAF jako radionavigátor[10] a střelec.[17] Absolvoval desítky operačních letů. Podnikal nálety na evropská města a hlídkové lety proti německému loďstvu, především proti ponorkám nad Atlantikem, Biskajským zálivem a Severním mořem.[10]
Život po roce 1945
Po válce se vrátil do Československa.[3] Byl přítomen veřejné popravy K. H. Franka. Odsuzoval poválečný odsun německého obyvatelstva.[14] Začal studovat historii na Karlově univerzitě. Při studiu vyučoval po večerech v jazykové škole angličtinu. V roce 1946 se oženil a narodily se mu dvě děti.[17][18] Po roce 1948 musel odejít ze školy, byl propuštěn ze zaměstnání v jazykové škole,[4] byl označen za západního agenta a na více než pět let poslán na nucené práce do pracovního tábora (hutě[4]) u Kladna.[3] V roce 1955 byl z tábora propuštěn. Pracoval poté jako lesní dělník, byl zaměstnán i ve výzkumném ústavu. V roce 1957 se potřetí oženil.[19]
Emigrace do USA
Impulsem k emigraci se stalo pozvání na oběd v roce 1960 od Eleanor Rooseveltové, která se znala s Wienerovou tetou.[20][21] V roce 1965 emigroval do USA. Zde dostal s manželkou místo na škole Windsor Mountain School v městečku Lenox mezi New Yorkem a Bostonem. Rooseveltová zde byla ve správní radě školy, školu provozovala a vlastnila Wienerova teta.[4][22] Pracovali zde deset let, než škola ukončila činnost.[23] Odešel poté s manželkou do Arizony, kde dostal v rezervaci místo učitele dějin a tělocviku.[12][13] Po roce 1978 přesídlil s manželkou do Německa, kde se věnoval opět výuce na soukromé[13] škole.[13] V roce 1985 se vrátil zpět do Ameriky.[17] Nemohl sehnat místo a tak se nějaký čas živil fyzickou prací.[12] Posléze opět učil – na Williams College v Massachusetts,[24] získal zde i profesorský titul.[4] Nakonec dostal místo v lázních, kde s manželkou působil jako horský vůdce.[12] Během svého působení v USA vyučoval i na dalších školách.[23][25]
Život po roce 1989
Po roce 1989 se vrátil do Československa. Začal působit v Občanském fóru[26] a stal se i jedním z poradců prezidenta Václava Havla. Žil střídavě v Massachusetts a v Praze.[13]
Od roku 1991 působil jako hostující profesor soudobých dějin pro zahraniční studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[2] Přednášel také na University of New York v Praze.[13][19] Jeho přednášky se týkaly holocaustu a historie střední Evropy. Své studenty bral na místa, kde se dějinné události odehrávaly.[4][12]
Při příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky představil fotograf Jadran Šetlík soubor portrétů nazvaný Galerie osobností R.A.F. Jan Wiener byl jednou z fotografovaných osobností.[27]
Účastnil se besed se studenty.[28][29]
Dle jeho přání byl po smrti jeho popel roztroušen na několika místech ve světě, např. na Starém židovském hřbitově v Praze, nad kanálem La Manche, v arizonské poušti či v Jeruzalémě.[6]
Remove ads
Autor knih
Jan Wiener se ve své spisovatelské tvorbě zabýval námětem atentátu na Reinharda Heydricha.
Napsal knihu o svém životě, která nese název Bojovník – vždy proti proudu (2007).[3][5][10][30][31]
Jan Wiener ve filmu
Jeho životní osudy byly zachyceny v dokumentárních filmech. Jednalo se o snímek Heleny Třeštíkové Nebe nad Evropou[32] a televizní dokument Pavla Štingla Čtyři páry bot.[13]
O Janu Wienerovi pojednává americký dokumentární film Fighter (Bojovník) z roku 1998.[12][33] Promítal se na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.[12][34][35] Film obdržel na 35. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v roce 2000 Zvláštní ocenění ex aequo „Za intimní a humorné zobrazení příběhu dvou silných osobností a doby, ve které žily“.[36]
V roce 2009 byl natočen krátkometrážní americký film Son's War (Synova válka) o životě Jana Wienera.[37][38]
Ocenění
Jan Wiener byl nositelem řady československých, českých i zahraničních vyznamenání.[12]
V roce 2001 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.[3][39]
V roce 2006 mu městská část Praha 18 udělila čestné občanství.[6]
Byl nositelem Zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy.[2] Udělena mu byla v roce 2008 za zásluhy v protifašistickém odboji.[40]
Pamětní deska
Dne 23. června 2018 byla na pražském domě „U zlatých nůžek“[41] odhalena pamětní deska věnovaná Janu G. Wienerovi, který před svou emigrací do USA (na přelomu 50. a 60. let 20. století) v domě bydlel a poznal zde svou třetí manželku Zuzanu.[1][42]
Vyznamenání
_BAR.svg){kind=small}
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads