Jaromír Nohavica

český folkový písničkář, textař, libretista, zpěvák, skladatel a kytarista From Wikipedia, the free encyclopedia

Jaromír Nohavica
Remove ads
Na tento článek je přesměrováno heslo Nohavica. Tento článek je o zpěváku Jaromíru Nohavicovi. O dalších významech pojednává článek Nohavica (rozcestník).

Jaromír Nohavica (* 7. června 1953 Ostrava)[1][2][3] je český folkový písničkář, textař, libretista, osobitý[2] zpěvák, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku.

Stručná fakta Základní informace, Narození ...
Thumb
Jaromír Nohavica (2004)
Remove ads

Život

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[4] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd.

Veřejně začal vystupovat v roce 1982. V osmdesátých letech se o něj zajímalo publikum,[5][6][1] tajná policie[7] i exilový magazín Svědectví.[8] S ideologickými problémy při organizování koncertů se setkal v letech 1984+, 1987+ a 2022.[9][10]

Vystupoval samostatně, případně s doprovodem či kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.

Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.

Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & Pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[11] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Populární jsou jeho živá vystoupení[12] („Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete“). V dubnu 2009 třikrát vyprodal pražskou Lucernu.[13] Byl prvním českým interpretem, který O2 arenu, jednu z největších multifunkčních hal v Evropě, vyprodal dvakrát za sebou (2013).[14] V roce 2017 vystoupil v pražské O2 areně (Hanba sláva,[15] 2017).[16]

Narodil se a bydlí v Ostravě (Ostravo, 2003,[17][18] Ostravian Pie, 2008),[19] v letech 1978–1999 žil v Českém Těšíně[2] (Dokud se zpívá, 1984,[20] Těšínská, 1994).[21] Má ženu Martinu a dvě děti (Ukolébavka, 1985)[22] – dceru Lenku (Pro malou Lenku, 1984)[23] a syna Jakuba (O Jakubovi, 1982).[24] Podle Nohavici je pro každého důležité najít své indiánské jméno. Když ho člověk najde, tak ví, kdo je, proč tady je a kam jde. Jeho jméno není moc, ale není to ani málo: Ten, který skládá a zpívá písně.[25][26][27][28][29][30]

Je velkým fanouškem fotbalového klubu FC Baník Ostrava[31][32] (Fotbal, 1984,[33] Mám jizvu na rtu, 2008,[34] Bazaly, 2011),[35] nazpíval také klubovou hymnu Baníčku, my jsme s tebou. V roce 2012 se stal honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[36] Jako každý kluk hrával na plácku fotbal (Tři rohy penalta, 2017);[37] později ragby (za starší žáky a dorostence, Ragby, 1983).[38][39] V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble[40] (Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, 2006).[41] Věnuje se sběratelství dětských her[42] nebo starých zpěvníků z celého světa;[43] část sbírky zpěvníků byla v roce 2007 vystavena v Ostravském muzeu,[44] od začátku února[45] do 10. dubna.

Jeho literárním oblíbencem je například Bohumil Hrabal či Jiří Suchý.[46]

Spolupráce s fanoušky po internetu

Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[47] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[48] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[49] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[50] Na tři série krátkých zhudebněných fejetonů z let 2009–2012 navázaly Virtuálky 2022,[51][52] sedmnáct „popěvků jen tak."[53]

Remove ads

Dílo

Thumb
Jaromír Nohavica, akordeonista Robert Kusmierski a bubeník Pavel Plánka, koncert Poruba, 2019

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.[54] Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň Dezertér ze sbírky Jiřího Šotoly Za život. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá spisovného jazyka, obecné mluvy i nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[55]

Diskografie

Alba
Rok Studiová Koncertní Kompilace, (reedice) Spoluúčasti
1985 Cesty (5) EP
1988 Darmoděj LP;
Písně pro V. V. 2EP
1989 Osmá barva duhy MC Folkové Vánoce MC, LP[56][57][58]
1990 V tom roce pitomém Folkfórum – spolu…
1991 Morava '91;
Folkový kolotoč I.
1992 Šťastné a veselé…
1993 Mikymauzoleum Česká mše vánoční;
Vita '93
1994 Tři čuníci (Osmá barva duhy CD)
1995 Darmoděj a další
1996 Divné století Hudba bez bariér;
Králíci, ptáci a hvězdy
1998 Koncert – s Kapelou (3× Jarek Nohavica) Pavlína Jíšová;
Neřež
1999 Sloni v porcelánu I.
2000 Moje smutné srdce
2002 Sešli se I.;
Rok ďábla (Soundtrack)
2003 Babylon Romeo a Julie[59][60]
2004 Těšínské niebo
2005 Havěť všelijaká
2006 Pražská pálená;[61]
Doma CD+DVD;
Od Jarka pod stromeček[62]		 Strážce plamene[63][64]
2007 (Box 4 CD) 50 miniatur[65][66]
2008 Ikarus;
Z pódia DVD[67]		 20ers[68][69][70]
2009 Virtuálky[71] V Lucerně CD+DVD, BD (Platinová kolekce) Moravský folk v Lucerně[72][73]
2010 Virtuálky 2[74] Mlýnské kolo v srdci mém
[75][76][77][78][79]
2011 Adventní koncert DVD[80] Tante Cose Da Veder[81][82]
2012 Virtuálky 3;[83]
Tak mě tu máš		 Koncerty 1982 a 1984;
Půlnoční trolejbus DVD[84]		 Inzerát
2013 Tenkrát;[85]
Kometa[86]
2014 Jarek Nohavica a přátelé Příběhy písní[87][88]
2015 Miláček žen a vetešníků[89][90]
2016 Muzzikanti (Soundtrack)[91]
2017 Poruba
2018 V Gongu
2020 Máma mi na krk dala klíč Folk Swings CD[92][93]
2023 Šťastný/Žáček[94][95][96]
Thumb
Těšínské niebo: Radovan Lipus, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher-Buchtová a Tomáš Kočko (2007)
Výběry (výběr)
  • Folk & country hity 1998[97] (Až To Se Mnu Sekne)[98]
  • Nejhezčí folkové písničky, 1998[99] (Kometa,[100] Až To Se Mnu Sekne)[98]
  • Barvy českého folku, 1999[101] (Petěrburg,[102] Těšínská,[103] Až To Se Mnu Sekne,[98] Zatanči,[104] Mikymauz)[105]
  • Nejhezčí folkové písničky 2, 1999[106] (Cukrářská bossanova,[107] Ženy)[108]
  • Hitparáda 90. let, 2005[109] (Jdou po mě, jdou)[110]
  • Písně sametové revoluce, 2015[111] (Když mě brali za vojáka, 1982)[112]

Ke konci roku 2023 uváděl digitální servis Supraphonu celkem 143 alb, z toho 23 stěžejních.[113]

Filmy

Hrané filmy
Dokumentární filmy

Dokumentární filmy Poprvé, aneb střípky ze života J. N. a Jarek a Amadeus vyšly 14. května 2009 na DVD Rodinné stříbro I. (Indies Happy Trails).

Televizní a rozhlasové pořady

Knihy

Zpěvníky

Divadlo

Vedle písničkářské tvorby přeložil libreta některých Mozartových oper do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad libreta Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[202]

Přebásnění operních libret[203]
Muzikály[203]
Remove ads

Ohlasy

Thumb
graffiti ve Varšavě

Ankety, ocenění, nominace

Jako první český umělec obdržel roku 2011 italskou hudební cenu Premio Tenco.[216] Ocitl se tím v sousedství osobností, které mu byly dříve či později inspirací, například Okudžava; Vysockij – Píseň pro V.V. (1987),[217] Cohen – Danse macabre (1996).[218] Cena se předává v San Remu – Pohlednice ze San Rema (13.11.2011)[219] na albu Virtuálky 3.

Thumb
Nohavicův rukopis (2006)
Thumb
graffiti v Ostravě (2013)

Odraz v kultuře

Astronomka Zdeňka Vávrová objevila na Kleti 19. srpna 1982 asteroid 1982 QG, který má od roku 1990 katalogové číslo (6539) a jméno Nohavica.[264][265]

V kapitole Konášova románu Kronika malého světa (2004) vystupuje postava pojmenovaná Jarek Nohavica.[266][267]

Jeden popěvek Vladimíra Veita s textem Jaroslava Hutky a druhý s textem Ireny N. (Tři agenti) se objevil v létě resp. na podzim roku 2007.[268][269]

Nohavicovy písně v polských překladech v podání různých umělců na dvojalbu Świat według Nohavicy byly vydány koncem listopadu 2008.[270][271][272] O rok později získalo v Polsku toto album cover verzí status zlaté desky.[273]

Kanaďan Mark Landry postupně překládal do angličtiny Nohavicovy texty, z nichž některé v překladu nazpíval. Vznikla tak kniha (+ 2 CD) Jarek Nohavica – Songbook (2009), která obsahuje 64 písní s melodiemi a akordovými značkami.[274] O rok později vyšel druhý díl s dětskými písněmi, Jarek Nohavica – Songbook 2 for Kids.[275][276]

Nohavicovu píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico (2012).[277] Sebeironicky[278] si v ní stěžují na úděl folkového písničkáře, kterému se těžko překračuje stín starých bardů.[279][280]

V divadelní hře KRYL - Zmrdtvýchvstání zažít[281][282] (Divadélko D21,[283] od 16. června 2014[284] do 12. června 2023)[285] použil Jiří Ondra zlomky Krylových a Nohavicových textů pro inscenovaný dialog mezi těmito bardy.

Marian Opania sestavil z polských překladů písní Leonarda Cohena a Jarka Nohavici dvojalbum Opania: Cohen/Nohavica (2015).[286][287][1][288]

Kapela NaDen hrávala Nohavicovy písně.[289][290] Například v Kraslicích s nimi podpořila prezentaci organizací Člověk v tísni o.p.s. a Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Aktiv Kraslice.[291]

Choreograf Petr Zuska se rozloučil s pozicí uměleckého šéfa Baletu Národního divadla v Praze dílem Sólo pro nás dva.[292][293][294] Taneční inscenace, volně navazující na předchozí Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři z roku 2007,[295][296] je postavena na hudbě a textech Beaty Bocek a Jaromíra Nohavici.[296][297] Balet měl premiéru 15. a 16. června 2017 na Nové scéně Národního Divadla v Praze.[298][299][300]

V březnu 2018 uvedlo brněnské Divadlo Radost inscenaci Kabaret Nohavica: Barevné korálky na šňůrce v režii Vlastimila Pešky.[301]

V divadelní adaptaci (2018) podle románu Boží mlýny (1919) od Jana Vrby bylo využito tucet Nohavicových písní.[302][303][304]

Ke třicátému výročí 17. listopadu vyšlo album Steel Strings and Iron Curtains s deseti písničkami Karla Kryla a Jaromíra Nohavici přebásněnými do angličtiny Romanem Kostovskim,[305] produkce alba v nakladetelství Plamen Press, hudební uskupení The Yehla Collective. Roman Kostovski považoval za klíčové zvolit písně, které se dají přirozeně zpívat v angličtině, z Nohavicových skladeb vybral The Comet, Magdalene, Sarajevo, The Wastrel, Petersburg.[306]

Polské divadlo Teatr Rozrywki ve slezském Chořově uvedlo v roce 2021 hudební představení Piekło i Raj (Peklo a ráj).[307] Scenárista a režisér Krzysztof Prus vybral a propojil jednadvacet[308] Nohavicovych písní do uceleného příběhu. Představení mělo premiéru 29. května;[309] osmá repríza se konala 7. listopadu 2021.[310] Marta Odziomek citovala v  recenzi pro Gazeta Wyborcza Nohavicovo vyjádření vděčnosti: „Tvůrci postavili nádherný dům z cihliček mých písní.“[309]

V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[311] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.[312]

Na podzim 2022 napsal Marek Řezanka báseň Pro lásku boží.[313] Text později zhudebnil Jozef Kupčík.[314]

K autorovým 70. narozeninám aktualizoval biolog Richard Nádvorník text songu Halelujá.[315]

Nedoporučení, zákazy a rušení

Poprvé Nohavica vystoupil v sobotu 28. března 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě–Porubě, v té době ještě jako profesionální textař.[316] Někdy poté absolvoval kvalifikační zkoušku a po (tehdy nezbytném, později nepředstavitelném) schválení programu vystoupení se stal profesionálním umělcem pod uměleckou agenturou Krajského kulturního střediska (KKS) v Ostravě.

Osmdesátá léta
  • V červnu 1984 mu bylo pro „závažné nedostatky“ pozastaveno zprostředkování agenturou KKS do konce roku.[317] Zmíněny byly písně Halelujá,[318] „Metro“ (Písnička o moskevském metru Bulata Okudžavy)[319] a „Jak se tak zmenšujou byty a pokoje“ (Blues o malých bytech).[320] Veřejné vystupování mohl nadále realizovat na bázi zájmové umělecké činnosti (jako amatér).[317] Začal připravovat písně pro schvalování nového programu. Koncem léta, na festivalu Folková Lipnice 1984, s úsměvem na rtech uvedl v rozhovoru, že kvalifikaci má pořád, ale nemá schválený program, což znamená, že sice může dostat za vystoupení honorář, ale nemůže vystupovat.[321]
    V prosinci téhož roku Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě obor kultury nedoporučil agentuře KKS, aby zprostředkování koncertů obnovila.[317] Zde byla zmínka o dvou nových „závadných“ písních Cukrářská bossanova[322] a Píseň zhrzeného trampa;[323] píseň Krajina po bitvě[324] měla „nesprávný pacifistický přístup.“[317] V tutéž dobu, kdy byl Nohavica „deportován“ z Plzně[325] (Porta, červenec 1985, za závadnou označena i Bláznivá Markéta),[326] byl na portovním stánku nakladatelství Panton v prodeji jeho první „singl“ Cesty (5).[327][328]
    Koncem roku se Nohavicovo jméno poprvé objevilo v jednom z exilových časopisů (Svědectví XIX/76).[329][330][331][332] Kromě zmínky v Tigridově úvodníku[333] a v článku Folkové rozjímaní[334] („brněnský“ autor podepsaný –gfm–, tedy „pražský“ Vladimír Hanzel)[335][336] bylo otištěno pět písní.[337] A výsledek se brzy dostavil, začátkem roku 1986 byl Nohavica předvolán k výslechu.
    Období od jara 1984 do podzimu 1986 lemují dva dobové rozhovory v týdeníku Mladý svět.[338][339]
  • Po schválení nového scénáře koncertů obnovila agentura KKS zprostředkování v říjnu 1986.[340] V archivu bezpečnostních složek je uložena „denní informace ze dne 12. března 1987.“ Tato informace se týká Nohavicova a Streichlova koncertu konaného 9. března v Sušici.[341] 2. dubna 1987, tedy po necelém půlroce, byla smlouva k zprostředkování KKS zrušena. Dubnové koncerty na Ostravsku byly zrušeny.[342] Na Folkové Lipnici 1987 zazpíval píseň To nechte být[343] věnovanou Václavu Havlovi,[344] který se tam ukázal o rok později.[345][346] Akce „Harta'89“ (folkový koncert ve Vrchlabí), která se měla konat 18. listopadu 1989, povolená na začátku října, byla začátkem listopadu „z úřední moci městského národního výboru zrušena.“[347]
2022
  • V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[260] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[348]
  • Nohavicův koncert plánovaný na 6. 5. 2020 (přeložený na 27. 10. 2020, poté na 12. 5. 2021 a nakonec na 12. 5. 2022), který se měl konat ve Sportovní hale UP v Olomouci, byl v březnu 2022 přesunut do nového místa konání Sportcentrum DDM Prostějov.[366] Ke kontroverznímu kroku (otázka ohledně konání koncertu […] vzbuzovala rozdílné emoce)[367] přistoupilo vedení olomoucké univerzity, když jednostranně vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu. V prohlášení UP[367][368] (8. 3. 2022) je uvedeno:
    • „Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině, …” (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „Ta válka je mi proti srsti“ a píseň Pánové nahoře);[369]
    • „…i proti jednání prezidenta Ruské federace“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „A mezi ty pány nahoře, ke kterým se obracím, patří i prezident Putin, s kterým opravdu nesouhlasím.“);[369]
    • „… ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině …“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: Píseň po bitvě s textem problematickým již 22.12.1984;[317] píseň Rakety z listopadu 1983);[369]
    • „… postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme… “ (!) – Pozdější prosbu o vysvětlení škola oslyšela.[370]

Mediální kauzy

„ …nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny… “
— Jaromír Nohavica, Halelujá (1983)[371][372][315]


Archivy Státní bezpečnosti

Informace o existenci tajné policie byla veřejná (Halelujá čili Velká zpověď, 1983).[318][373] V tajných seznamech Státní bezpečnosti (StB) byly dva záznamy s Nohavicovým jménem, druh „sig. sv.“ (r.č. 26729, 10. 1. 1984) a druh „TS“ (r.č. 29320, 27. 8. 1986), tedy tzv. „tajný spolupracovník“.[374] Po zveřejnění Cibulkových seznamů (1992) se Nohavica k věci vyjádřil v rozhovoru s Milošem Čermákem v čísle 53/1993 časopisu Reflex.[375][376]

Další selektivní seznam s nepřesnou interpretací záznamu zveřejněnil Petr Cibulka v Necenzurovaných Novinách č. 04/2000, str. 56;[377] v téže době měl „náhodně vybraný vzorek“ tria Pode Bal stejnou interpretaci.[378][379][380][381] V pondělí 31. července 1989 měli Pepa Streichl a Jaromír Nohavica vystoupení ve Vídni.[382] Nohavica dal 2. 8. 1989 klíče od svého bytu Krylovi;[383][382][384] Z dojmů ze čtyřdenního pobytu za železnou oponou (od neděle do středy) napsal v září téhož roku Nohavica fejeton,[382] který později zveřejnil v Archivu pod lupou[385] na svých stránkách.[384] Návštěvu Vídně („událost“) „vytěžil“ „kpt. Liberda J.“ z jiného „prověřeného“ „pramene“ po „schůzce” 4. 8. do „záznamu“ ze 7. 8.,[386] tedy týden předtím, než si 15. 8. pozval k výslechu „prověřovaného“ „pramene“ „TS Mirka“ (Nohavicu).[386][384] „Záznam“[387] z tohoto druhého výslechu, jehož stupeň utajení byl zrušen 1. dubna 1999,[388] je datován 21. 8. 1989.[387] S odkazem na článek v Reflexu (1993)[376] vložil v článku v Respektu (2006)[389][390] redaktor Jaroslav Spurný do úst Nohavicovi slova, která neřekl,[391] podobně jako to činil již dříve v „záznamech“ kapitán Liberda.[387] Spatřiv poprvé Liberdovo dílo Nohavica pochopil, „jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti.“[384] Značka –ob– si na iDNES.cz vyložila Spurného článek tak, že „přiznal spolupráci s StB,“[392][393] naproti tomu Nohavica uvedl: „Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci.“[390][373] Odborníci se tehdy shodli, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.[392][394] Další dvě kola mediálního zájmu (dle Houdy: "S lehkým srdcem by spousta lidí dokázala, a již mnohokrát to předvedla, Nohavicův příběh spolupráce se Státní bezpečností zřetězit do na první pohled nevyvratitelného a jednoznačného celku.")[395] se odehrála o rok později (2007). Začátkem roku, na základě archivovaného agenturního záznamu 75091 (1. 3. 1989),[396][397] se Robert Malecký v Lidových novinách o Nohavicovi domníval (10. 2. 2007), že někoho udal;[396][398] přičemž autor (Liberda) zmíněného záznamu se později domníval (9. 12 2022), že nikdy nikoho neudal, takový nebyl, lidem neubližoval.[399][400] A koncem roku (12. 11. 2007) byla do redakce iDNES.cz doručena píseň[383] Vladimíra Veita a Jaroslava Hutky, což vyvolalo binární[395] mediální kampaň Hutka vs. Nohavica[401][402][403][404][387][373] polarizující společnost. Na tuto část kauzy časově navazuje vydání alba Ikarus (únor 2008),[405] které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.[406][407] Mezi lety 1984 a 2022 poskytl Nohavica více než 66 rozhovorů.[408] Media udržovala tuto kauzu další desetiletí,[409] a to publikováním různých klišé[410] či historek[411] (jimiž jsou i mnohá v médiích autoritativně reprodukovaná fakta),[411] např. Pavel Kohout mu přisuzoval autorství plánku svého vídeňského bytu (červenec 2013);[411][410][412][413][414] Jan Burian si myslel, že udal své kamarády (říjen 2017);[415] Mikuláš Kroupa měl nějaké doklady (říjen 2019);[416] Jan Rejžek se domníval, že písničkářův otec byl „agent“ (září 2021);[417][410][418] Ondřej Konrád považoval za problematické, že jmenoval nějaké konkrétní lidi (březen 2022);[419] Ján Simkanič byl toho názoru, že na konci socialismu podal hlášení Státní bezpečnosti (listopad 2022);[52] Johana Hovorková poukázala na míru jeho údajného udávání (rovněž listopad 2022).[420] Podobné fámy kolovaly již od osmdesátých let.[421]

Fotografie

Při náhodném setkání v ostravském Globusu udělal Tomio Okamura společnou fotku (25. července 2017).[422][423][424]

Puškinova medaile

Prezidentem Ruské federace, který uděluje Puškinovu medaili, byl 4. listopadu 2018 Vladimír Putin.[256][425][260][426][427][428][429]

Uherský Brod

Zastupitelé v Uherském Brodě přesunuli v prosinci roku 2021 jedenadvacet milionů korun do Sberbank (14.12.2021, 532/Z20/21);[430][431] v souvislosti s uzavřením banky 25. února 2022[430] chtěli radní města učinit politické gesto: po utopení peněz v bance Ruské federace mělo gesto směřovat k prezidentovi Ruské federace (14.3.2022, kontroverzní doporučení na zrušení Nohavicova koncertu).[432] Na základě tohoto doporučení radních Uherského Brodu[433][434] rozhodl ředitel Domu kultury Radek Srnec o zrušení vyprodaného koncertu[434][435] se slovy: „Kdybych koncert nezrušil, už bych nebyl ředitelem;“[435] po tomto zrušení (v České republice a v roce 2022 jediném) čelil ředitel ostré a rozsáhlé kritice.[435][436]

Čtyřicet let na scéně

V Kulturním domě Poklad v Ostravě-Porubě, ke čtyřicátému výročí od prvního vystoupení (25. března 1982), se uskutečnil Nohavicův koncert (25. března 2022).[437] Současně se jednalo o benefici, jejíž výtěžek zaslal pořadatel na pomoc Ukrajině.[437] Nohavica přispěl již dříve (2. března 2022 prostřednictvím sbírky Člověka v tísni,[437] dva dny poté zajistil ubytování),[438] i později (například 5. května 2022 v Bílovci);[439] výtěžek z porubského Nohavicova koncertu ale Člověk v tísni odmítl převzít.[440][441][442][443][444] (Ač k tomu Šimon Pánek v pořadu „Ptám se já“ pro Seznam Zprávy uvedl, že sbírka „SOS Ukrajina Člověk v tísni“ je otevřená, takže odmítnutí daru (by) bylo nezákonné.)[445]

V prosinci 2022 vzbudil zájem médií Nohavicův popěvek ironizující domnělou závislost českých postojů a veřejného mínění na těch amerických. Polemicky se k němu vyjádřil např. Jiří Peňás.[446][447]

Diskuse v Příčovech

Mezi těmi, jejichž některé práce Nohavica přebásnil a příležitostně hraje, jsou i Leonard Cohen[448] a Bob Dylan.[449] Oba dva též zmiňuje v krátké úsměvné písni Pohlednice ze San Rema / Do ráje chodí holky peklem[450] (13.11.2011, Virtuálky 3). První zmínka o Cohenovi v Nohavicových textech je z roku 1984 (Opuštěná);[451] píseň Danse macabre[452] (1996, Divné století) věnoval Leonardu Cohenovi.[453][454] Na setkání v Příčovech na Sedlčansku (17. srpna 2024) se zúčastnil diskusního panelu o propojenosti kultury a politiky.[455][456] Na úvod zahrál a capella sloku písně Divoké koně / Divocí koně[457][458] (1984, Cesty ) a po obnovení přerušené dodávky proudu Dokud se zpívá [20][459] (1984, Darmoděj ) pro navázání atmosféry.[460] K diskusním tématům se vyjádřil krátkými komentáři a třemi písněmi, Každý už to ví[461] (Cohenova Everybody knows z alba I'm Your Man), Narozen v malé zemi[462] (2018) a Penzión Česko[463] (24.08.2009, Virtuálky). Petr Žantovský si o pár let dříve zkusil odpovědět na své otázky pomocí úryvků z Nohavicových písní.[464]

„ Všecko je bulvár.
I prodavačka v samošce,
i vysvědčení na základní škole,
i heslo v encyklopedii.
Život plyne úplně jinými cestami.		 “
— Jaromír Nohavica (2002)[25]
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads