Jaromír Nohavica
český folkový písničkář, textař, libretista, zpěvák, skladatel a kytarista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jaromír Nohavica (* 7. června 1953 Ostrava)[1][2][3] je český folkový písničkář, textař, libretista, osobitý[2] zpěvák, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku.

Remove ads
Život
Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[4] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd.
Veřejně začal vystupovat v roce 1982. V osmdesátých letech se o něj zajímalo publikum,[5][6][1] tajná policie[7] i exilový magazín Svědectví.[8] S ideologickými problémy při organizování koncertů se setkal v letech 1984+, 1987+ a 2022.[9][10]
Vystupoval samostatně, případně s doprovodem či kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.
Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.
Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & Pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[11] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Populární jsou jeho živá vystoupení[12] („Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete“). V dubnu 2009 třikrát vyprodal pražskou Lucernu.[13] Byl prvním českým interpretem, který O2 arenu, jednu z největších multifunkčních hal v Evropě, vyprodal dvakrát za sebou (2013).[14] V roce 2017 vystoupil v pražské O2 areně (Hanba sláva,[15] 2017).[16]
Narodil se a bydlí v Ostravě (Ostravo, 2003,[17][18] Ostravian Pie, 2008),[19] v letech 1978–1999 žil v Českém Těšíně[2] (Dokud se zpívá, 1984,[20] Těšínská, 1994).[21] Má ženu Martinu a dvě děti (Ukolébavka, 1985)[22] – dceru Lenku (Pro malou Lenku, 1984)[23] a syna Jakuba (O Jakubovi, 1982).[24] Podle Nohavici je pro každého důležité najít své indiánské jméno. Když ho člověk najde, tak ví, kdo je, proč tady je a kam jde. Jeho jméno není moc, ale není to ani málo: Ten, který skládá a zpívá písně.[25][26][27][28][29][30]
Je velkým fanouškem fotbalového klubu FC Baník Ostrava[31][32] (Fotbal, 1984,[33] Mám jizvu na rtu, 2008,[34] Bazaly, 2011),[35] nazpíval také klubovou hymnu Baníčku, my jsme s tebou. V roce 2012 se stal honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[36] Jako každý kluk hrával na plácku fotbal (Tři rohy penalta, 2017);[37] později ragby (za starší žáky a dorostence, Ragby, 1983).[38][39] V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble[40] (Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, 2006).[41] Věnuje se sběratelství dětských her[42] nebo starých zpěvníků z celého světa;[43] část sbírky zpěvníků byla v roce 2007 vystavena v Ostravském muzeu,[44] od začátku února[45] do 10. dubna.
Jeho literárním oblíbencem je například Bohumil Hrabal či Jiří Suchý.[46]
Spolupráce s fanoušky po internetu
Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[47] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[48] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[49] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[50] Na tři série krátkých zhudebněných fejetonů z let 2009–2012 navázaly Virtuálky 2022,[51][52] sedmnáct „popěvků jen tak."[53]
Remove ads
Dílo

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.[54] Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň Dezertér ze sbírky Jiřího Šotoly Za život. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá spisovného jazyka, obecné mluvy i nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[55]
Diskografie
- Alba

- Výběry (výběr)
- Folk & country hity 1998[92] (Až To Se Mnu Sekne)[93]
- Nejhezčí folkové písničky, 1998[94] (Kometa,[95] Až To Se Mnu Sekne)[93]
- Barvy českého folku, 1999[96] (Petěrburg,[97] Těšínská,[98] Až To Se Mnu Sekne,[93] Zatanči,[99] Mikymauz)[100]
- Nejhezčí folkové písničky 2, 1999[101] (Cukrářská bossanova,[102] Ženy)[103]
- Hitparáda 90. let, 2005[104] (Jdou po mě, jdou)[105]
- Písně sametové revoluce, 2015[106] (Když mě brali za vojáka, 1982)[107]
Ke konci roku 2023 uváděl digitální servis Supraphonu celkem 143 alb, z toho 23 stěžejních.[108]
Filmy
- Hrané filmy
- Všední ráno, všední den (televizní film), 1988 nebo 1989[109][110] (píseň Husita)[111]
- Zvláštní bytosti, 1990[112] (píseň Mávátka)[113]
- Rok ďábla, 2002[114][115] (Nohavica)
- Isabel, 2013[116][117] (štamgast)
- Muzzikanti, 2017[118][119][120] (Nohavica, píseň Sedni a pevně se chyť,[121][122][123] duet s Peterem Cmorikem Kříž svůj neseme)[124][125]
- Moje wspaniale zycie, 2021[126] (barman; úryvek z písně Přítel, 1985)[127]
- Dokumentární filmy
- Koncert Jaromíra Nohavici, 1990
- Darmoděj, 1991
- Šťastné a veselé, 1992
- Bílá místa, 1993
- Kdo je kdo - Jarek Nohavica, 1994
- Sešli se, 1994
- Vzpomínka na Karla Kryla, 1995[128] — záznam koncertu na nádvoří hradu Helfštýna[129] 2. září 1995[129] obsahuje tucet písní[128] Karla Kryla,[130] ČT[131][132][133]
- Jak se žije zpěvnému svědomí národa, 1996
- Divné století, 1996
- Jaromir Nohavica i Karel Plihal, 2000 – Polsko
- Bulat Okudžava - Věčná píseň, 2004
- Ahoj, Ostravo!, 2004 – záznam koncertu
- Básníci Live, 2005
- Poprvé, aneb střípky ze života J. N., 2005
- Jarek a Amadeus, 2006
- Strážce plamene v obrazech, 2007
- ČT Live,[134] 2008 – sestřih z ostravských koncertů 28. a 29. června 2006 pro CD+DVD Doma, úvodní slovo Jiří Černý, vysíláno 29. 3. 2009 na ČT2 (Kometa,[135] Babylon,[136] Ostravo,[137] …)
- 20ers - Making Of…, 2008[138] (Já tam byl s Pio Squad)
- Zašlapané projekty, 2009 – Nohavica jako jeden z řečníků v díle o Folkovém kolotoči (10. září 2009)
- Ahoj, Marie! (2011)[139][140] a Díky, Marie! (2012);[141] hudebně dokumentární film[142] z koncertu 5. prosince 2011 v ostravské ČEZ Aréně[143] k sedmdesátinám Marie Rottrové a k ukončení její aktivní pěvecké kariéry.[144]
- Šedá zóna, 2013 – Generační zpověď režiséra a muzikanta Vladimíra Merty; dokumentární minisérie, tři epizody.[145][146][147][148][149]
- Jarek v Moskvě, 2014 – Hudební dokument o moskevských koncertech (říjen 2013) a toulkách Jaromíra Nohavici po stopách jeho učitelů – Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého.[54][156][157] (1. dubna 2014)
- Písně českých básníků (seriál),[158] 2001 – Pro čtvrtou epizodu[159][160] o Petru Bezručovi byly využity dvě z básní, které Nohavica zhudebnil (Kdo na moje místo?,[161][162] Pyšný Janek[163][164]); obě jsou záznamem z filmu Rok ďábla).
- Jarek, 2025[165]
Dokumentární filmy Poprvé, aneb střípky ze života J. N. a Jarek a Amadeus vyšly 14. května 2009 na DVD Rodinné stříbro I. (Indies Happy Trails).
- Televizní a rozhlasové pořady
- Divadélko pod věží, 1982[166][167] (Láska je jak kafemlýnek, 1978)[168]
- Divadélko pod věží, 1983[166][169] (Dialog u televizoru, Vysockij+Dvořák;[170] Píseň o ženách, 1982);[171] Z Divadélka pod věží, 1997 (17.11.2022 ČT3)[172]
- Studio B,[173] 1990[174] – koncert v televizním studiu (Na jedné lodi plujem,[175] Hrdina nebo dezertér,[176] Dopisy bez podpisu,[177] …)
- Studio B–live, 1993[178][179] – koncert v televizním studiu (Panoptikum lásek a hrůz,[180] Never more,[181] Zajíci,[182] …)
- Svou káru táhnem dál, 1997[183][184] (Jaromír Nohavica a Kapela)
- Na plovárně, 2000[185] (41. díl,[186] jehož záznam na webu ČT nedostupný,[187] byl vydán na kompilačním CD Na plovárně III, 2001)[188][189]
- Minišou Karla Šípa, 2021[190]
- Tváře folku, 2021[191]
- Kupředu do minulosti, 2022[192]
- Všechnopárty, 2023[193]
Knihy
- Poslední mejdan: Kecy, Kroměříž : K.B.K.P., 1992, 163 s., rozhovory Zdeňka Zapletala s Jarkem Nohavicou, ISBN 80-901209-1-1.
- Zpěvníky
- Komplet. Cheb : G + W, 2006, 264 s., ISBN 979-07-0650-959-4.
- Chtěl jsem jí zazpívat. Praha : Torst, 2010. 248 s., ISBN 978-80-7215-399-2.
- Komplet 2. Cheb : G + W, 2013, 132 s., ISBN 979-07-0650-985-3.
Divadlo
Vedle písničkářské tvorby přeložil libreta některých Mozartových oper do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad libreta Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[194]
- Přebásnění operních libret[195]
- Vampýr (Heinrich Marschner — Wilhelm August Wohlbrück)[196]
- Cosi fan tutte (Wolfgang Amadeus Mozart — Lorenzo da Ponte)[197]
- Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni (Wolfgang Amadeus Mozart — Lorenzo da Ponte)[197]
- Figarova svatba (Wolfgang Amadeus Mozart — Lorenzo da Ponte)[198][199]
- Lazebník sevillský (Gioacchino Rossini — Cesare Sterbini)[200]
- Služka paní (Giovanni Pergolesi — Gennaro Antonio Federico)[193]
- Bastien a Bastienka (Wolfgang Amadeus Mozart — Friedrich Wilhelm Weiskern)[201][202][203]
- Rozbitý džbán (Viktor Ullmann – Viktor Ullmann)[204]
- Císař Atlantidy (Viktor Ullmann – Peter Kien)[205]
- Muzikály[195]
Remove ads
Ohlasy

Ankety, ocenění, nominace
Jako první český umělec obdržel roku 2011 italskou hudební cenu Premio Tenco.[208] Ocitl se tím v sousedství osobností, které mu byly dříve či později inspirací, například Okudžava; Vysockij – Píseň pro V.V. (1987),[209] Cohen – Danse macabre (1996).[210] Cena se předává v San Remu – Pohlednice ze San Rema (13.11.2011)[211] na albu Virtuálky 3.
- 1983 – divácká anketa Porty '83 o nejvýraznější osobnost[5][1]
- 1983 – 41. místo v anketě Zlatý slavík[5]
- 1984 – Osobnost Porty 84 (finále festivalu Porta 1984, Plzeň, za „nepřítomnost“)[212]
- 1987 – 7. místo v anketě Zlatý slavík[213]
- 1991 – Zlatá Porta (finále festivalu Porta 1991, Plzeň)[212]
- 1996 – Česká Gramy (album roku) za Divné století[214][215]
- 1997 – mistr republiky ve hře scrabble[216]
- 1997 – cena Hudební akademie (žánr folk)[217]
- 1998 – cena Akademie populární hudby (žánr folk)[217]
- 2000 – dvojitá platinová deska (Moje smutné srdce)[218][219]
- 2002 – Český lev (Čechomor, Jaromír Nohavica, Karel Holas; za nejlepší hudbu), Rok ďábla[115][114]
- 2003 – vítěz čtenářské ankety "Uši Rock&Popu" časopisu Rock & Pop[220]
- 2003 – cena Anděl (síň slávy)[221]
- 2003 – cena Anděl (deska roku dle prodejců, zpěvák) za album Babylon[221]
- 2005 – nominace v anketě „Největší Čech“ (49. místo)[222][223]
- 2006 – cena Divadelních novin (za překlad libreta Mozartovy opery Cosi fan tutte)[197][224]
- 2006 – 6. místo v anketě Český slavík[5]
- 2008 – Deska roku 2008 (zpěvák i vůbec) za album Ikarus[225][226][227]
- 2008 – Cena Boženy Němcové[228][229] od Akademie literatury české (za „vysokou básnickou úroveň alb Pražská pálená a Ikarus“)[230][229][231]
- 2009 – zlatá deska v Polsku: Świat według Nohavicy (2CD, 2008, polské překlady Nohavicových písní, řada polských interpretů)[232]
- 2009 – cena Anděl (nejprodávanější deska roku) za album V Lucerně[233][234]
- 2009 – 6. místo v anketě Český slavík[5]
- 2010 – cena Anděl (zpěvák dvacetiletí)[216]
- 2011 – italská hudební cena Premio Tenco („za autorské písně“)[208]
- 2012 – cena Anděl (nejprodávanější deska roku) za album Tak mě tu máš[235]
- 2013 – cena Ruské písničkářské asociace Zlatý odznak k 75. výročí narození Vladimíra Vysockého[236][237][238]
- 2013 – Diamant Trojky (polské radio) („za nádherné texty o kráse i útrapách života a lásky, které dojímají milující polské publikum“)[239][240][241]
- 2013 – platinová deska v Polsku: Kometa – The Best of Nohavica[242]
- 2017 – Krameriova cena („za nezávislou publicistiku ve verších“)[243][244]
- 2017 – medaile Za zásluhy
1. stupeň (2017) („za zásluhy o stát v oblasti umění“)[245][246][247]
- 2017 – Stříbrný lukostřelec („za rozvoj česko–ruských vztahů“)[246]
- 2018 – Puškinova medaile
(za „zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy“ a „sbližování a vzájemné obohacování národních kultur“)[248][249][250][251][252]
- 2019 – medaile J. Jungmanna (cena České asociace rusistů)[253]
- 2020 – nominace na cenu Anděl ve třech kategoriích: album, skladba a sólový interpret (Máma mi na krk dala klíč)[254]
- 2023 – anketa stanice Expres FM, album Divné století (1996) na 23. místě[255]


Odraz v kultuře
Astronomka Zdeňka Vávrová objevila na Kleti 19. srpna 1982 asteroid 1982 QG, který má od roku 1990 katalogové číslo (6539) a jméno Nohavica.[256][257]
V kapitole Konášova románu Kronika malého světa (2004) vystupuje postava pojmenovaná Jarek Nohavica.[258][259]
Jeden popěvek Vladimíra Veita s textem Jaroslava Hutky a druhý s textem Ireny N. (Tři agenti) se objevil v létě resp. na podzim roku 2007.[260][261]
Nohavicovy písně v polských překladech v podání různých umělců na dvojalbu Świat według Nohavicy byly vydány koncem listopadu 2008.[262][263][264] O rok později získalo v Polsku toto album cover verzí status zlaté desky.[265]
Kanaďan Mark Landry postupně překládal do angličtiny Nohavicovy texty, z nichž některé v překladu nazpíval. Vznikla tak kniha (+ 2 CD) Jarek Nohavica – Songbook (2009), která obsahuje 64 písní s melodiemi a akordovými značkami.[266] O rok později vyšel druhý díl s dětskými písněmi, Jarek Nohavica – Songbook 2 for Kids.[267][268]
Nohavicovu píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico (2012).[269] Sebeironicky[270] si v ní stěžují na úděl folkového písničkáře, kterému se těžko překračuje stín starých bardů.[271][272]
V divadelní hře KRYL - Zmrdtvýchvstání zažít[273][274] (Divadélko D21,[275] od 16. června 2014[276] do 12. června 2023)[277] použil Jiří Ondra zlomky Krylových a Nohavicových textů pro inscenovaný dialog mezi těmito bardy.
Marian Opania sestavil z polských překladů písní Leonarda Cohena a Jarka Nohavici dvojalbum Opania: Cohen/Nohavica (2015).[278][279][1][280]
Kapela NaDen hrávala Nohavicovy písně.[281][282] Například v Kraslicích s nimi podpořila prezentaci organizací Člověk v tísni o.p.s. a Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Aktiv Kraslice.[283]
Choreograf Petr Zuska se rozloučil s pozicí uměleckého šéfa Baletu Národního divadla v Praze dílem Sólo pro nás dva.[284][285][286] Taneční inscenace, volně navazující na předchozí Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři z roku 2007,[287][288] je postavena na hudbě a textech Beaty Bocek a Jaromíra Nohavici.[288][289] Balet měl premiéru 15. a 16. června 2017 na Nové scéně Národního Divadla v Praze.[290][291][292]
V březnu 2018 uvedlo brněnské Divadlo Radost inscenaci Kabaret Nohavica: Barevné korálky na šňůrce v režii Vlastimila Pešky.[293]
V divadelní adaptaci (2018) podle románu Boží mlýny (1919) od Jana Vrby bylo využito tucet Nohavicových písní.[294][295][296]
Polské divadlo Teatr Rozrywki ve slezském Chořově uvedlo v roce 2021 hudební představení Piekło i Raj (Peklo a ráj).[297] Scenárista a režisér Krzysztof Prus vybral a propojil jednadvacet[298] Nohavicovych písní do uceleného příběhu. Představení mělo premiéru 29. května;[299] osmá repríza se konala 7. listopadu 2021.[300] Marta Odziomek citovala v recenzi pro Gazeta Wyborcza Nohavicovo vyjádření vděčnosti: „Tvůrci postavili nádherný dům z cihliček mých písní.“[299]
V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[301] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.[302]
Na podzim 2022 napsal Marek Řezanka báseň Pro lásku boží.[303] Text později zhudebnil Jozef Kupčík.[304]
K autorovým 70. narozeninám aktualizoval biolog Richard Nádvorník text songu Halelujá.[305]
Nedoporučení, zákazy a rušení
Poprvé Nohavica vystoupil v sobotu 28. března 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě–Porubě, v té době ještě jako profesionální textař.[306] Někdy poté absolvoval kvalifikační zkoušku a po (tehdy nezbytném, později nepředstavitelném) schválení programu vystoupení se stal profesionálním umělcem pod uměleckou agenturou Krajského kulturního střediska (KKS) v Ostravě.
- Osmdesátá léta
- V červnu 1984 mu bylo pro „závažné nedostatky“ pozastaveno zprostředkování agenturou KKS do konce roku.[307] Zmíněny byly písně Halelujá,[308] „Metro“ (Písnička o moskevském metru Bulata Okudžavy)[309] a „Jak se tak zmenšujou byty a pokoje“ (Blues o malých bytech).[310] Veřejné vystupování mohl nadále realizovat na bázi zájmové umělecké činnosti (jako amatér).[307] Začal připravovat písně pro schvalování nového programu. Koncem léta, na festivalu Folková Lipnice 1984, s úsměvem na rtech uvedl v rozhovoru, že kvalifikaci má pořád, ale nemá schválený program, což znamená, že sice může dostat za vystoupení honorář, ale nemůže vystupovat.[311]
V prosinci téhož roku Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě obor kultury nedoporučil agentuře KKS, aby zprostředkování koncertů obnovila.[307] Zde byla zmínka o dvou nových „závadných“ písních Cukrářská bossanova[312] a Píseň zhrzeného trampa;[313] píseň Krajina po bitvě[314] měla „nesprávný pacifistický přístup.“[307] V tutéž dobu, kdy byl Nohavica „deportován“ z Plzně[315] (Porta, červenec 1985, za závadnou označena i Bláznivá Markéta),[316] byl na portovním stánku nakladatelství Panton v prodeji jeho první „singl“ Cesty (5).[317][318]
Koncem roku se Nohavicovo jméno poprvé objevilo v jednom z exilových časopisů (Svědectví XIX/76).[319][320][321][322] Kromě zmínky v Tigridově úvodníku[323] a v článku Folkové rozjímaní[324] („brněnský“ autor podepsaný –gfm–, tedy „pražský“ Vladimír Hanzel)[325][326] bylo otištěno pět písní.[327] A výsledek se brzy dostavil, začátkem roku 1986 byl Nohavica předvolán k výslechu.
Období od jara 1984 do podzimu 1986 lemují dva dobové rozhovory v týdeníku Mladý svět.[328][329] - Po schválení nového scénáře koncertů obnovila agentura KKS zprostředkování v říjnu 1986.[330] V archivu bezpečnostních složek je uložena „denní informace ze dne 12. března 1987.“ Tato informace se týká Nohavicova a Streichlova koncertu konaného 9. března v Sušici.[331] 2. dubna 1987, tedy po necelém půlroce, byla smlouva k zprostředkování KKS zrušena. Dubnové koncerty na Ostravsku byly zrušeny.[332] Na Folkové Lipnici 1987 zazpíval píseň To nechte být[333] věnovanou Václavu Havlovi,[334] který se tam ukázal o rok později.[335][336] Akce „Harta'89“ (folkový koncert ve Vrchlabí), která se měla konat 18. listopadu 1989, povolená na začátku října, byla začátkem listopadu „z úřední moci městského národního výboru zrušena.“[337]
- 2022
- V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[252] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[338]
- První jarní týden roku 2022 měl Nohavica na programu pět koncertů na východě republiky (21.–25. března); v Hodoníně, Uherském Brodě, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdlantu nad Ostravicí a Ostravě–Porubě (DK Akord, Tady to přes 40 lety začalo,[339] benefice pro Ukrajinu).[340] Namísto vyprodaného vystoupení v Uherském Brodě (542 vstupenek) se konal happening Nohavica – hlas pro demokracii.[341][342][343] Tentýž týden, v neděli 27. března, byl na pořadu Kulturního domu v Uherském Brodě komponovaný program písničkářů z Polska a Nizozemska nazvaný VIVAT KOMENSKÝ, KRYL, NOHAVICA;[344] Antoni Muracki (PL), alba Muracki zpívá Jaromíra Nohavicu (2015) a Muracki zpívá Kryla (2020); Johan Meijer (NL), album Komeet (2021) s písněmi Jarka Nohavici.[345][346] Nohavica pak přijel zahrát na Uherskobrodskou pouť[347] (Růžencovou pouť),[348] v sobotu 1. října 2022[349][350] (tamní setkání s Pokáčem bylo impulsem k duetu Vzpomínáš, co zpíval John).[351][352][353][354][355]
- Nohavicův koncert plánovaný na 6. 5. 2020 (přeložený na 27. 10. 2020, poté na 12. 5. 2021 a nakonec na 12. 5. 2022), který se měl konat ve Sportovní hale UP v Olomouci, byl v březnu 2022 přesunut do nového místa konání Sportcentrum DDM Prostějov.[356] Ke kontroverznímu kroku (otázka ohledně konání koncertu […] vzbuzovala rozdílné emoce)[357] přistoupilo vedení olomoucké univerzity, když jednostranně vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu. V prohlášení UP[357][358] (8. 3. 2022) je uvedeno:
- „Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině, …” (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „Ta válka je mi proti srsti“ a píseň Pánové nahoře);[359]
- „…i proti jednání prezidenta Ruské federace“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „A mezi ty pány nahoře, ke kterým se obracím, patří i prezident Putin, s kterým opravdu nesouhlasím.“);[359]
- „… ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině …“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: Píseň po bitvě s textem problematickým již 22.12.1984;[307] píseň Rakety z listopadu 1983);[359]
- „… postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme… “ (!) – Pozdější prosbu o vysvětlení škola oslyšela.[360]
Mediální kauzy
„ | …nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny… | “ |
— Jaromír Nohavica, Halelujá (1983)[361][362][305] |
- Archivy Státní bezpečnosti
Informace o existenci tajné policie byla veřejná (Halelujá čili Velká zpověď, 1983).[308][363] V tajných seznamech Státní bezpečnosti (StB) byly dva záznamy s Nohavicovým jménem, druh „sig. sv.“ (r.č. 26729, 10. 1. 1984) a druh „TS“ (r.č. 29320, 27. 8. 1986), tedy tzv. „tajný spolupracovník“.[364] Po zveřejnění Cibulkových seznamů (1992) se Nohavica k věci vyjádřil v rozhovoru s Milošem Čermákem v čísle 53/1993 časopisu Reflex.[365][366]
Další selektivní seznam s nepřesnou interpretací záznamu zveřejněnil Petr Cibulka v Necenzurovaných Novinách č. 04/2000, str. 56;[367] v téže době měl „náhodně vybraný vzorek“ tria Pode Bal stejnou interpretaci.[368][369][370][371] V pondělí 31. července 1989 měli Pepa Streichl a Jaromír Nohavica vystoupení ve Vídni.[372] Nohavica dal 2. 8. 1989 klíče od svého bytu Krylovi;[373][372][374] Z dojmů ze čtyřdenního pobytu za železnou oponou (od neděle do středy) napsal v září téhož roku Nohavica fejeton,[372] který později zveřejnil v Archivu pod lupou[375] na svých stránkách.[374] Návštěvu Vídně („událost“) „vytěžil“ „kpt. Liberda J.“ z jiného „prověřeného“ „pramene“ po „schůzce” 4. 8. do „záznamu“ ze 7. 8.,[376] tedy týden předtím, než si 15. 8. pozval k výslechu „prověřovaného“ „pramene“ „TS Mirka“ (Nohavicu).[376][374] „Záznam“[377] z tohoto druhého výslechu, jehož stupeň utajení byl zrušen 1. dubna 1999,[378] je datován 21. 8. 1989.[377] S odkazem na článek v Reflexu (1993)[366] vložil v článku v Respektu (2006)[379][380] redaktor Jaroslav Spurný do úst Nohavicovi slova, která neřekl,[381] podobně jako to činil již dříve v „záznamech“ kapitán Liberda.[377] Spatřiv poprvé Liberdovo dílo Nohavica pochopil, „jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti.“[374] Značka –ob– si na iDNES.cz vyložila Spurného článek tak, že „přiznal spolupráci s StB,“[382][383] naproti tomu Nohavica uvedl: „Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci.“[380][363] Odborníci se tehdy shodli, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.[382][384] Další dvě kola mediálního zájmu (dle Houdy: "S lehkým srdcem by spousta lidí dokázala, a již mnohokrát to předvedla, Nohavicův příběh spolupráce se Státní bezpečností zřetězit do na první pohled nevyvratitelného a jednoznačného celku.")[385] se odehrála o rok později (2007). Začátkem roku, na základě archivovaného agenturního záznamu 75091 (1. 3. 1989),[386][387] se Robert Malecký v Lidových novinách o Nohavicovi domníval (10. 2. 2007), že někoho udal;[386][388] přičemž autor (Liberda) zmíněného záznamu se později domníval (9. 12 2022), že nikdy nikoho neudal, takový nebyl, lidem neubližoval.[389][390] A koncem roku (12. 11. 2007) byla do redakce iDNES.cz doručena píseň[373] Vladimíra Veita a Jaroslava Hutky, což vyvolalo binární[385] mediální kampaň Hutka vs. Nohavica[391][392][393][394][377][363] polarizující společnost. Na tuto část kauzy časově navazuje vydání alba Ikarus (únor 2008),[395] které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.[396][397] Mezi lety 1984 a 2022 poskytl Nohavica více než 66 rozhovorů.[398] Media udržovala tuto kauzu další desetiletí,[399] a to publikováním různých klišé[400] či historek[401] (jimiž jsou i mnohá v médiích autoritativně reprodukovaná fakta),[401] např. Pavel Kohout mu přisuzoval autorství plánku svého vídeňského bytu (červenec 2013);[401][400][402][403][404] Jan Burian si myslel, že udal své kamarády (říjen 2017);[405] Mikuláš Kroupa měl nějaké doklady (říjen 2019);[406] Jan Rejžek se domníval, že písničkářův otec byl „agent“ (září 2021);[407][400][408] Ondřej Konrád považoval za problematické, že jmenoval nějaké konkrétní lidi (březen 2022);[409] Ján Simkanič byl toho názoru, že na konci socialismu podal hlášení Státní bezpečnosti (listopad 2022);[52] Johana Hovorková poukázala na míru jeho údajného udávání (rovněž listopad 2022).[410] Podobné fámy kolovaly již od osmdesátých let.[411]
- Fotografie
Při náhodném setkání v ostravském Globusu udělal Tomio Okamura společnou fotku (25. července 2017).[412][413][414]
- Puškinova medaile
Prezidentem Ruské federace, který uděluje Puškinovu medaili, byl 4. listopadu 2018 Vladimír Putin.[248][415][252][416][417][418][419]
- Uherský Brod
Zastupitelé v Uherském Brodě přesunuli v prosinci roku 2021 jedenadvacet milionů korun do Sberbank (14.12.2021, 532/Z20/21);[420][421] v souvislosti s uzavřením banky 25. února 2022[420] chtěli radní města učinit politické gesto: po utopení peněz v bance Ruské federace mělo gesto směřovat k prezidentovi Ruské federace (14.3.2022, kontroverzní doporučení na zrušení Nohavicova koncertu).[422] Na základě tohoto doporučení radních Uherského Brodu[423][424] rozhodl ředitel Domu kultury Radek Srnec o zrušení vyprodaného koncertu[424][425] se slovy: „Kdybych koncert nezrušil, už bych nebyl ředitelem;“[425] po tomto zrušení (v České republice a v roce 2022 jediném) čelil ředitel ostré a rozsáhlé kritice.[425][426]
- Čtyřicet let na scéně
V Kulturním domě Poklad v Ostravě-Porubě, ke čtyřicátému výročí od prvního vystoupení (25. března 1982), se uskutečnil Nohavicův koncert (25. března 2022).[427] Současně se jednalo o benefici, jejíž výtěžek zaslal pořadatel na pomoc Ukrajině.[427] Nohavica přispěl již dříve (2. března 2022 prostřednictvím sbírky Člověka v tísni,[427] dva dny poté zajistil ubytování),[428] i později (například 5. května 2022 v Bílovci);[429] výtěžek z porubského Nohavicova koncertu ale Člověk v tísni odmítl převzít.[430][431][432][433][434] (Ač k tomu Šimon Pánek v pořadu „Ptám se já“ pro Seznam Zprávy uvedl, že sbírka „SOS Ukrajina Člověk v tísni“ je otevřená, takže odmítnutí daru (by) bylo nezákonné.)[435]
V prosinci 2022 vzbudil zájem médií Nohavicův popěvek ironizující domnělou závislost českých postojů a veřejného mínění na těch amerických. Polemicky se k němu vyjádřil např. Jiří Peňás.[436][437]
„ | Všecko je bulvár. I prodavačka v samošce, i vysvědčení na základní škole, i heslo v encyklopedii. Život plyne úplně jinými cestami. |
“ |
— Jaromír Nohavica (2002)[25] |
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads