Jing-cung (Sung)

Jing-cung (čínsky pchin-jinem Yīngzōng, znaky 英宗; 16. února 1032 – 25. ledna 1067), vlastním jménem Čao Cung-š’ (čínsky pchin-jinem Zhào Zōngshí, znaky zjednodušené 赵宗实, tradiční 趙宗實), od roku 1062 Čao Šu (čínsky pchin-jinem Zhào Shǔ, znaky zjednodušené 赵曙, tradiční 趙曙) z dynastie Sung v letech 1063–1067 vládl čínské říši Sung. Byl nástupcem císaře Žen-cunga.

Jing-cung
císař říše Sung
Vyobrazený Jing-cung
Doba vlády	1. května 1063 – 25. ledna 1067
Éra vlády	Č’-pching (治平, 1064–1067)
Úplné jméno	Čao Cung-š’ (趙宗實) Čao Šu (趙曙, od 1062)
Chrámové jméno	Jing-cung (英宗)
Posmrtné jméno	Tchi-čchien jing-li lung-kung šeng-te sien-wen su-wu žuej-šeng süan-siao chuang-ti (體乾應歷隆功盛德憲文肅武睿聖宣孝皇帝)[pozn. 1]
Narození	16. února 1032
Úmrtí	25. ledna 1067
Předchůdce	Žen-cung
Nástupce	Šen-cung
Manželka	císařovna Kao
Potomci	Čao Čung-čen (císař Šen-cung); Čao Chao, kníže Žung z Wu; Čao Jen, kníže z Žun; Čao Jün, kníže Tuan-sien z I; a čtyři dcery
Rod	Čao
Dynastie	Sung
Otec	Čao Jün-žang (趙允讓)
Matka	paní Žen (任)
Příbuzní	Chuej-cung[1][2], Zhao Yi[2], Zhao Jin[2], Zhao Jun[2], Zhao Shen, Zhao Xian, Če-cung[2], Zhao Jia, Zhao Ti, Zhao Bi[2], Zhao Wei, Zhao Yu[2], Zhao Si[2], Zhao Cai[2], Princess Zhouguozhang[2], Princess Chuguo, Princess Shushou[2], Princesse Tanguo[2], Princess Yunguo, Princess Luguo, Princess Xingguo[2], Princess Binguo, Princess Yanguo[2], Princess Xuguozhang[2] a Zhao Shi[2] (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Čao Cung-š’ byl třináctý z osmadvaceti synů Čao Jün-žanga (趙允讓, 995–1059), posmrtným jménem knížete An-i z Pchu (濮安懿王).^[3] Čao Jün-žang byl první ředitel Velkého úřadu císařského rodu a tedy mezi členy císařského rodu držitel nejvýznamnější funkce. Navíc byl potenciální dědic císaře Čen-cunga předtím než se roku 1010 narodil budoucí císař Žen-cung. Čao Jün-žang byl totiž synem Čen-cungova mladšího bratra.

Císař Žen-cung Čao Cung-š’a povolal do císařského paláce jako možného následníka už roku 1035, ale po narození Žen-cungova druhého syna o čtyři roky později byl Čao Cung-š’ vrácen rodičům. Nicméně všichni tři synové Žen-cunga zemřeli v dětství a tak císař Čao Cung-š’a nakonec roku 1062 adoptoval a jmenoval následníkem trůnu, současně princ dostal nové jméno Čao Šu.^[3]

Vláda

Po nástupu na trůn Čao Šu, posmrtným jménem Jing-cung, z psychického vypětí onemocněl. V řízení státu ho zastupovala císařovna vdova Cchao, v čele administrativy stáli Chan Čchi a Ceng Kung-liang. Na jaře 1064 se císař vrátil ke svým povinnostem, jeho nejstarší syn Čao Čung-čen byl jmenován následníkem trůnu a první manželka paní Kao císařovnou.^[4]

Poté, co skončilo období císařova smutku za jeho předchůdce, roku 1065, vypukl spor o rituály uctění Jing-cungových předků. Císař totiž podle části hodnostářů jako adoptivní syn Žen-cunga měl právě jeho oficiálně považovat za otce a svého biologického otce mít za strýce; S'-ma Kuang a další argumentovali, že se má řídit právním stavem bez ohledu na svoje city k biologickému otci. Jing-cung však s podporou Ou-jang Sioua, který naopak kladl důraz na následování lidských citů, prohlásil Čao Jün-žanga za otce a rodiče. Diskuze vedly k rozdělení vlády na oponující si skupiny hodnostářů a časem sklouzly k debatě o roli kontrolních úředníků a jejich práv oponovat císaři.^[5]

Spor se později opakoval o století později za vlády císaře Siao-cunga a v 16. století ve vyostřené formě jako Velký spor o obřady za císaře Ťia-ťinga.

Vláda pohlcená debatami o obřadech nevěnovala příliš pozornosti povýšení se říše Liao na říši Velká Liao (Ta Liao). Vážnější byly nájezdy tangutských vojsk ze státu Západní Sia, vláda reagovala posílením místních milic v pohraničí (roku 1064), Tanguti se však stáhli až roku 1067 po pohrůžce, že nedostanou pravidelný tribut v čaji a hedvábí.^[6] Náklady na zmobilizování statisícové armády však ještě zhoršily finanční potíže vlády. Císař se je pokoušel zmírnit stanovením limitů počtu úředníků a prodloužením doby mezi úřednickými zkouškami na tři roky, intervalu který zůstal zachován až do počátku 20. století. Dále než k uvedeným opatřením a k držení pod kontrolou výdajů na pohřeb předešlého císaře však ekonomické uvažování Jing-cunga nesahalo.^[7]

Císař zemřel 25. ledna 1067 po několikatýdenní nemoci. Nastoupil po něm jeho nejstarší syn jako císař Šen-cung.

Rodina

Hodnost císařovny držela první manželka Jing-cunga paní Kao (高, 1012–1035), posmrtným jménem císařovna Süan-žen (宣仁皇后).

Jing-cungovy manželky mu daly čtyři syny a stejný počet dcer:

• Čao Čung-čen (1048–1085), od roku 1067 císař Šen-cung;
• Čao Chao (1050–1096), kníže Žung z Wu;
• Čao Jen (zemřel v dětství), kníže z Žun;
• Čao Jün (1056–1088), kníže Tuan-sien z I
• princezna Te-ning (德寧公主, † 1085);
• princezna Pao-an (寶安公主, 1051–1080);
• princezna Šou-kchang (壽康公主, 1051–1123);
• princezna Šu-kuo (舒國公主, zemřela v dětství).