Johan Galtung

Johan Galtung (24. října 1930, Oslo, Norsko – 17. února 2024, Oslo^[3]) byl norský politolog, sociolog a matematik, profesor Institutu Transcend, jehož je spoluzakladatelem. Pro něj také, spolu s ostatními, vyvinul metodu Transcend „nenásilné transformace konfliktů k míru a rozvoji“.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Johan Galtung
Johan Galtung (31. května 2012)
Narození	24. října 1930 Oslo, Norsko Norsko
Úmrtí	17. února 2024 (ve věku 93 let) Bærum
Alma mater	Univerzita v Oslu
Povolání	matematik, politolog, sociolog, vysokoškolský učitel a spisovatel
Zaměstnavatelé	Rijksuniversiteit Groningen Univerzita Sóka Univerzita Čúó Mezinárodní křesťanská univerzita Univerzita Kwansei Gakuin Univerzita Ricumeikan
Ocenění	Cena za správný život (1987) Humanist Prize (1988) Jamnalal Bajaj Award (1993) Brageprisen i faglitteratur/sakprosa (2000) Cena Norské sociologické asociace (2001) … více na Wikidatech
Choť	Ingrid Eide (1956–1968)[1]
Děti	Andreas Galtung
Rodiče	August Galtung[2] a Helga Holmboe[2]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johan Galtung, druhý zleva, a přátelé v Kilinochchi

Život a dílo

Je považován za průkopníka výzkumu míru a konfliktů a metod nenásilných řešení konfliktů. V roce 1959 založil také Mezinárodní institut výzkumu míru (International Peace Research Institute, PRIO) v Oslu, první svého druhu v Evropě (poznámka: fundovaný výzkum míru a konfliktů přišel z USA), a stal se jeho vedoucím výzkumu, v roce 1970 ředitelem. V roce 1964 založil Časopis výzkumu míru (Journal of Peace Research). V roce 2000 založil Severský institut pro mírový výzkum (Nordic Institute for Peace Research, NIFF).

V letech 1969 až 1977 byl prvním profesorem pro výzkum míru a konfliktů ve Skandinávii, na Univerzitě v Oslo. Dále byl profesorem řady univerzit, mezi nimi v Santiagu de Chile, na Univerzitě OSN v Ženevě, na Princetonské a Havajské univerzitě v USA, mimo dalších pověření v řadě akademických institucí.

Byl také důvěrníkem několika mezinárodních rad pro výzkum a poradcem několika mezinárodních organizací, včetně OSN.

Vedle svých knih publikoval řadu empirických, teoretických ale i populárních článků k problémům výzkumu míru a konfliktů. Na mezinárodních kongresech, jako i v práci s veřejností, se věnoval hledání nových, interdisciplinárních řešení.

Poukazoval na rozhodující roli solidních a kompetentních medií v nenásilné transformaci konfliktů k rozvoji společnosti a hospodářství.

Pyramida násilí: v konfliktech očividné přímé násilí je založeno na skrytém strukturálním a kulturním násilí.

Galtung je spojován s koncepty, které vyvinul nebo zavedl, zejména:

• strukturální násilí – systém opatření, kterými ten který režim omezuje rozvoj individuí jím ovládaných a jemu podřízených subjektů, a zabraňuje, aby dosáhly svých plných možností. Součástí takových represivních systémů jsou např. podpora nebo využívání rasismu, sexismu, xenofobie a jiných forem dělení a ovládání společnosti.
• negativní a pozitivní mír – koncept vycházející z poznání, že mír může být více než negativní mír, tedy pouhá absence násilného konfliktu a ukazuje na řadu (možných) vztahů ve společnosti, mezi státy a skupinami zúčastněných v konfliktech, a popisuje instrumenty, které umožňují je posílit tak, aby tyto vztahy přispěly k lepší spolupráci a vzájemné podpoře pozitivního míru.

Účastnil se veřejných debat, i na vysoké úrovni, které i pořádal (o možnostech nenásilných řešení konfliktů bránících míru nebo rozvoji méně vyvinutých zemí a společností; o otázkách zbrojení a obrany; o Norsku a Evropské unii).

Byl také mediátorem mezinárodních konfliktů v téměř padesáti konfliktech ve světě – jako například na Srí Lance, v Afghánistánu, na Kavkaze, v Ekvádoru.

Je nositelem řady mezinárodních cen a ocenění, včetně v roce 1987 obdržené Ceny za správný život (RLA), udělované ve švédském parlamentu den před Nobelovou cenou (cena je spíše známá jako „alternativní Nobelova cena“).

Bibliografie

• Gandhi's political ethics (1955, Gándího politická etika), spolu s filozofem Arne Næssem
• Theory and Methods of Social Research (1967, Teorie a metody sociálního výzkumu)
• Members of Two Worlds (1971, Členové dvou světů)
• Peace, violence and imperialism (1974, Mír, násilí a imperialismus)
• Peace Research – Education – Action (1975, Mírový výzkum – vzdělání – činy)
• A Shaping Nightmare (1983, Formující zlý sen)
• Europe in the Making (1989, Rozdělaná Evropa)
• Global Glasnost: Toward a New World Information and Communication Order? (1992, Globální glasnost: K novému světovému pořádku informací a komunikace?) spolu s R. C. Vincentem
• Choose Peace: A Dialogue Between Johan Galtung and Daisaku Ikeda (1995, Vyber si mír: Rozhovor mezi Johanem Galtungem a Daisakem Ikedou)
• Peace by Peaceful Means: Peace and Conflict, Development and Civilization – PRIO S. (1996, K míru bez násilí: O míru, konfliktech, rozvoji a civilizaci)
• Searching for Peace: The Road to Transcend (2002, Hledání míru: Na cestě k Transcendu), spolu s Carl G. Jacobsenem, Kai Frithjof Brand-Jacobsenem
• Transcend and Transform: An Introduction to Conflict Work (2004, Transcendovat a transformovat: Úvod do práce nenásilných řešení konfliktů.)
• Pax Pacifica: Terrorism, The Pacific Hemisphere, Globalisation, And Peace Studies (2005, Pacifický mír: Terorismus, pacifická polokoule, globalisace a mírová studia)

Autobiografie:

• Johan without land (2000, Johan bezdomovec)