Jolanda Aragonská

Jolanda Aragonská (katalánsky Violant d'Aragó, francouzsky Yolande d'Aragon, 11. srpna 1381, Zaragoza – 14. listopadu 1442, Saumur) byla vévodkyně z Anjou a hraběnka z Maine, Provence, Forcalquier a Piedmontu a titulární královna neapolská. Hrála významnou roli během konce stoleté války, financovala francouzská vojska Jany z Arku a byla diskrétní rádkyní svého zetě, francouzského krále Karla.^[4] Dle svědectví současníků byla velmi krásná a roku 1999 byla ztvárněna herečkou Faye Dunawayovou ve filmu Johanka z Arku.

Jolanda Aragonská
vévodkyně z Anjou
Jolanda Aragonská (detail vitráže v Le Mans)
Narození	11. srpna 1381 Zaragoza
Úmrtí	14. listopadu 1442 Saumur
Pohřbena	katedrála sv. Mořice v Angers
Manžel	Ludvík II. z Anjou
Potomci	Ludvík III. z Anjou Marie z Anjou René I. z Anjou Jolanda z Anjou Karel IV. z Anjou
Dynastie	Barcelonská dynastie
Otec	Jan I. Aragonský
Matka	Jolanda z Baru
Příbuzní	Joanna of Aragon, Countess of Foix (sestra) Jan II. Lotrinský[1], Louis of Anjou, Marquis of Pont-à-Mousson[1], Jolanda Lotrinská[1], Nicolas of Anjou[1], Markéta z Anjou[1][2][3], Karel z Anjou[1], Isabel of Anjou[1], René z Anjou[1], Ann of Anjou[1], John, Bastard of Anjou a Blanche d'Anjou (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byla jediným dospělosti se doživším potomkem aragonského krále Jana I. a jeho druhé choti Jolandy, dcery Roberta, vévody z Baru. 2. prosince 1400 v katedrále v Arles uzavřela po desetiletém zasnoubení sňatek s Ludvíkem z Anjou a během manželství mu porodila šest dětí. Svazek mezi nimi měl vyřešit sporné nároky obou dynastií na království sicilské a neapolské. Ludvík trávil spoustu času snahou o získání neapolského království a Jolanda se zdržovala ve Francii, převážně v Saumuru a Angers. Po bitvě u Azincourtu a převzetí moci Burgunďany spolčenými s Angličany se společně s dětmi a budoucím zetěm Karlem raději uchýlila do Provence.^[4]

Princ Karel byl od roku 1413 zasnouben s Jolandinou dcerou Marií a po nečekané smrti dvou starších bratrů (1415, 1417) se stal následníkem trůnu a místodržitelem království.^[4] Tehdy Jolanda odmítla návrh královny, aby se dauphin vrátil zpět na pařížský dvůr.

Roku 1417 se vévodkyně po manželově smrti stala regentkou svých nezletilých synů a nadále podporovala mladého dauphina Karla ve snaze o udržení moci a po převzetí žezla roku 1422 patřila mezi jeho nejbližší poradce a stála za volbou Artura z Richemontu francouzským konetáblem. Podporovala Janu z Arku, osobně se zúčastnila zkoumání, zda je Jana skutečně pannou a měla na mnoha dvorech vyzvědačskou síť složenou z půvabných žen.

Zemřela v listopadu 1442 a byla pohřbena v katedrále sv. Mořice v Angers. Společně s dalšími osobnostmi závěru stoleté války je zpodobněna na vitráži pod rozetou severního transeptu v katedrále sv. Juliána v Le Mans.

Vývod z předků

Jakub II. Aragonský

Alfons IV. Aragonský

Blanka z Anjou

Petr IV. Aragonský

Gombald d'Entença

Teresa d'Entença

Konstancie z Antilonu

Jan I. Aragonský

Fridrich II. Sicilský

Petr II. Sicilský

Eleonora z Anjou

Eleonora Sicilská

Ota III. Korutanský

Alžběta Korutanská

Eufémie Slezská

Jolanda Aragonská

Eduard I. z Baru

Jindřich IV. z Baru

Marie Burgundská

Robert I. z Baru

Robert z Casselu

Jolanda z Dampierre

Jana Bretaňská

Jolanda z Baru

Filip VI. Francouzský

Jan II. Francouzský

Jana Burgundská

Marie Francouzská

Jan Lucemburský

Jitka Lucemburská

Eliška Přemyslovna