Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu

Josef Matyáš hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Joseph Matthias Graf von Thun-Hohenstein, 24., nebo 25. února 1794, Praha – 24. září 1868, Salcburk) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů. Patřil k výrazným osobnostem českého společenského života v první polovině 19. století, vlastenec, president Královské české společnosti nauk, podporovatel Národního muzea, působil také jako politik, člen panské sněmovny rakouské říšské rady.

Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu
Narození	25. února 1794 Praha
Úmrtí	24. září 1863 (ve věku 69 let) Salcburk
Místo pohřbení	Hrobka Thun-Hohensteinů v Klášterci nad Ohří
Choť	Františka Romana z Thun-Hohensteinu (od 1816)
Rodiče	Josef Jan Antonín z Thun-Hohensteinu a Marie Josefa Alžběta ze Schrattenbachu
Děti	Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu Quido z Thun-Hohensteinu Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu
Příbuzní	Karel z Thun-Hohensteinu (bratr) Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu, Maxmilián Teodor z Thun-Hohensteinu, Ernestina Gabriela z Thun-Hohensteinu a Františka Johana z Thunu-Hohensteinu (vnoučata)
Profese	politik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rodový erb Thun-Hohensteinů

Zámek v Žehušicích

Narodil se v Praze jako nejstarší syn hraběte Josefa Jana Antonína (1766–1809) z majorátní kláštereckých větve Thunů a jeho manželky Josefy, rozené hraběnky ze Schrattenbachu. Jeho mladší bratr Karel z Thun-Hohensteinu (1803-1876) byl polní zbrojmistr a c.k. tajný rada.

Většinu dětství strávil Josef Matyáš ve Vídni. Navštěvoval kadetskou dělostřeleckou školu a v roce 1809 vstoupil do císařské armády. V roce 1811 ve věku 17 let byl jmenován poručíkem 2. dělostřeleckého pluku, nicméně ten brzy opustil, neboť žádný z velitelů mu vzhledem k jeho věku nechtěl svěřit jednotku. V letech 1813 až 1815 se účastnil tažení jako důstojník hulánského pluku arcivévody Karla. Po uzavření míru odešel z armády a trvale se usadil v Čechách, věnoval se správě svého majetku a pěstování vědy.

Pečlivě se věnoval správě svých rozsáhlých panství a ke svým poddaným se choval laskavě, pomáhal jim v jejich potřebách, a těšil se všeobecné úctě.

Nechal také empírově (či klasicistně) přestavět původně barokní zámek v Žehušicích.^[1][2] Autorem projektu přestavby mohl být stavitel František Pavíček.^[1] Dokončení úprav dokládá, spolu se jménem investora, letopočet 1826 uvedený ve štítu rizalitu. Při úpravách byla postavena také mohutná klasicistní brána a založena ojedinělá oboru bílých jelenů.^[2] Po obou jejích stranách stojí na západní straně areálu budovy určené původně k ubytování služebnictva

Kromě toho patřil k výrazným osobnostem českého společenského života v první polovině 19. století, kromě aktivit na poli kultury a vědy se věnoval i politice a jeho pražský palác se stal jedním z proslulých center odporu proti vídeňskému centralismu. V roce 1848 byl pak členem Národního výboru. O výborné znalosti českého jazyka svědčí u Josefa Matyáše fakt, že do němčiny přeložil Královédvorský rukopis.

Manželství a rodina

Ve věku 22 let se se oženil se svou sestřenkou Františkou, dcerou hraběte Antonína z benátecké a poběžovické linie Thunů. Manželé měli tři syny:

• Josef Osvald (1817–1883), dědičný člen rakouské panské sněmovny
• Kvido (1823–1904), poslanec Říšské rady a velkopřevor maltézského rytířského řádu.
• Zikmund Ignác (1827–1897), státní úředník, zastával funkce místodržitele na Moravě a v Salcburku.