Felix Leopold z Thun-Hohensteinu
(1859-1941) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Felix Leopold hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Felix Leopold Graf von und zu Thun-Hohenstein, 11. července 1859 Měšice – 8. dubna 1941 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878, později zastával čestné hodnosti u císařských gard. Angažoval se také v politice jako zemský poslanec ve Slezsku, kde získal sňatkem majetek. Za první světové války byl velitelem v Mostaru (1916–1918) a v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála. Po zániku monarchie žil v soukromí na zámku ve Velkých Kunčicích.
Remove ads
Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů a patřil ke klášterecké větvi.[2] Narodil se na zámku v Měšicích jako třetí a nejmladší syn dlouholetého salcburského místodržitele Zikmunda Ignáce z Thun-Hohensteinu (1827–1897) a jeho manželky Matyldy, rozené hraběnky z Nostic-Rienecku (1831–1910).[3]
Felix si zvolil službu v armádě, začínal jako poručík (1878) u 13. dragounského pluku v Brandýse nad Labem.[4] V roce 1883 byl povýšen na nadporučíka a poté již zastával nižší hodnosti u císařských gard.[5] V hodnosti rytmistra (1891) sloužil u 9. dragounského pluku v Černovicích[6] a později v Berežanech,[7] v roce 1898 byl přeložen k 5. dragounskému pluku v Mariboru.[8] V roce 1900 byl povýšen na majora a stal se velitelem jednotky u císařské gardy rejtarů (Garde-Eskadrons-Kommandant der k.u.k. Leibgarde-Reiter-Eskadron).[9] V roce 1905 byl povýšen na podplukovníka[10] a poté dosáhl hodnosti plukovníka (1908).[11][12]
V roce 1912 byl v armádě penzionován. V letech 1911–1915 byl poslancem slezského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii (ve Slezsku byl díky sňatku majitelem velkostatku Velké Kunčice).[13]
Mimo aktivní službu v armádě později dosáhl hodnosti titulárního generálmajora (1913) a nakonec polního podmaršála (1917).[14] Za první světové války vstoupil znovu do aktivní služby a v letech 1916–1918 zastával funkci velitele v Mostaru.[15]
Remove ads
Rodinné a majetkové poměry
V roce 1893 se ve Vídni oženil s hraběnkou Gabrielou Ludmilou z Larisch-Mönnichu (1872–1957),[16] dcerou Evžena Larische z Mönnichu.[17] Gabriela byla po předčasné smrti obou rodičů (1878, 1880) vychována v rodině svého strýce hraběte Ferdinanda Deyma ze Stříteže (1837–1900), který byl zároveň jejím poručníkem a i později vedl správu jejího majetku.[18] Po otci byla dědičkou velkostatku Velké Kunčice ve Slezsku (dnes Kończyce Wielkie v Polsku) a Petřvald s několika uhelnými doly.[19] Uhelné doly byly poručnickou správou v roce 1885 pronajaty těžařské společnosti Knížecí těšínské komory (arcivévoda Albrecht).[20] Výnosy z těžby uhlí umožnily hned po sňatku realizovat rozsáhlou přestavbu zámku ve Velkých Kunčicích ve stylu novorenesance.[21] Gabriela byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, angažovala se v charitě a v roce 1922 obdržela Řád znovuzrozeného Polska. Majitelkou Velkých Kunčic byla do roku 1945, kdy jí byly statky znárodněny, poté žila v soukromí v Těšíně. Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově ve Velkých Kunčicích.[22][23]
Z manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší dcera Henrietta (1894–1984) se provdala za Karla Habiga (1879–1937) z vídeňské podnikatelské rodiny vyrábějící klobouky. Starší syn Ervín Zikmund (1896–1946) sloužil za první světové války v c. k. armádě, v meziválečném období žil řadu let v Argentině. Na začátku druhé světové války se vrátil do Evropy a vstoupil do služeb Abwehru. V roce 1945 padl do sovětského zajetí a v únoru 1946 byl v Šoproni popraven.[24] Mladší syn Ferdinand (1898–1978) a dcera Anna (1902–1988) žili ve Vídni[25] a jsou pohřbeni ve společné hrobce se svými prarodiči na městském hřbitově v Salcburku.[26]
Felixův mladší bratr Josef Filip (1856–1932) působil ve státních úřadech a svou kariéru završil jako zemský prezident ve Slezsku (1898–1905).
Remove ads
Tituly a ocenění

V roce 1883 byl jmenován c. k. komořím[27] a po odchodu z armády obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1912).[28] Během vojenské služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[29][30][31]
Rakousko-Uhersko
rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)
Bronzová vojenská záslužná medaile (1912)
Řád železné koruny III. třídy (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Vojenský záslužný kříž (1906)
Služební odznak pro důstojníky (1902)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Zahraničí
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
rytíř Řádu čestné legie (Francie)
komandér Řádu italské koruny (Itálie)
Vojenský záslužný kříž (Španělsko)
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads