Josef Pietschmann

Mons. Josef Pietschmann (16. července 1906 Lipová u Šluknova – 9. dubna 1950) byl český římskokatolický kněz, blízký spolupracovník litoměřických biskupů Antonína Aloise Webera a Štěpána Trochty, varhaník litoměřické katedrály.

Monsignore Josef Pietschmann
kaplan Jeho Svatosti protokolista v.v.
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	29. června 1931
Osobní údaje
Datum narození	16. července 1906
Místo narození	Lipová u Šluknova, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	9. dubna 1950 (ve věku 43 let)
Místo úmrtí	Československo Československo
Místo pohřbení	rodinná hrobka v Lipové
Povolání	katolický kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Po kněžských studiích v litoměřickém kněžském semináři byl vysvěcen na kněze 29. června 1931 v Litoměřicích.^[1] Poté nastoupil na místo kaplana ve Velkém Šenově. Od 1. září 1932 byl povolán na biskupství do Litoměřic, aby zastával úřad konzistoriálního protokolisty. V dalších letech působil i na jiných úřednických místech při různých biskupských orgánech. Stal se i notářem biskupského soudu. V duchovní správě působil jako 2. vikarista při litoměřické katedrále. Zároveň se stal věrným spolupracovníkem biskupa Antonína Webera, s nímž – na rozdíl od ostatních kněží včetně jeho sekretáře Josefa Rabase – zůstal v Litoměřicích v době poválečného vysídlení německého obyvatelstva. Zejména důležitá je jeho zpráva o životě biskupa Webera, kterou pořídil o době po 2. květnu 1946, když jako poslední „německý“ protokolista v na litoměřickém biskupství nebyl vysídlen. U biskupa Webera totiž zůstal až do jeho smrti a mimo jiné mu udělil i 12. září 1946 svátost umírajících. V červnu 1948 obdržel československé státní občanství. V katalogu kněžstva litoměřické diecéze z roku 1948 je uveden jako „protokolista v.v.“ Zemřel po dlouhé nemoci 8. dubna 1950. Byl malého vzrůstu a od mládí tělesně postižený. Následně byl pohřben do rodinné hrobky v Lipové.^[2] Přesto, že jeho život se jevil nenápadným, byl důležitým spojovacím článkem v litoměřické diecézi, který přenesl kontinuitu poznatků mezi biskupem Weberem, jehož doprovázel až do konce a prvním poválečným českým biskupem Štěpánem Trochtou.